Profesore, nevracejte se!

Ano, chápu, že Bém hledá spojence. Prohrát ODS Prahu, její odvěkou baštu, jak nyní hrozí, vyžaduje výjimečný politický talent i nasazení. Třeba jako když během nejhorší sněhové kalamity prchnete coby pražský primátor z Prahy do Himalájí.
Ale jinak? Klausovi, někdejšímu zakladateli, šéfovi a čestnému předsedovi ODS, bude za rok sedmdesát let a parlamentní volby naposled vyhrál v roce 1996, před dlouhými čtrnácti roky. Tehdy doznívala krásná euforická doba, kdy jsme věřili i lidem jako Petr Čermák. Dnes je vše jinak.

Navíc ani do té doby Klaus nevítězil proto, že by měl zázračný pravicový program, ale jednoduše proto, že měl jediný program; revoluční OF, hnutí intelektuálů, umělců, vousáčů i těch, co šli v průsvitné košili zrovna okolo Laterny Magiky, se záhy pohřbilo v hrobě z vlastní revoluce; ČSSD teprve stavěl na nohy Miloš Zeman; komunisté si drželi slušnou podporu, vyhrát ale nemohli. Pozdější leštič jejich reputace Jiří Paroubek politicky ještě nežil.

Ano, jedině Klaus tehdy lidem nabídl jasnou a konkrétní představu socioekonomické transformace země, za níž si tvrdě šel. V roce 1996 se ale jeho kouzlo rozplynulo v páru, podobně jako mnohé veksláky privatizované podniky.
Co by Klaus mohl ODS znovu ještě nabídnout?

Politicky snad svůj hradní extremismus míchaný s líbivým populismem a intelektuálním nacionalismem podle toho, jestli jde o sudetské Němce nebo EU. Jak tohle dnes zabírá u voličů, si v praxi nedávno ověřil nejen Klausův dlouholetý podržtaška z CEP Petr Mach, ale i odpadlík z ODS Vlastmil Tlustý či někdejší TV magnát Vladimír Železný. Imitováním Klause si vykopali vlastní politický hrob.

A Klaus coby čistič image strany? To je jako nechat ji čistit Petra Macha s bratry Helbigy, skončíte se sudy na Orlíku. Právě za Klause se strany zmocnili první kmotři, jejichž následovníci ji dnes bezostyšně používají jako politickou střechu vlastních podnikatelských aktivit.

ODS Klause určitě nepotřebuje. I kdysi úspěšní politici mají svou záruční lhůtu.