Předseda ODS Topolánek považuje zprávy o možném Klausově návratu do ODS za „virtuální hru soupeřů ODS“. Formu návratu definoval Klausův věrný zbrojnoš Bém zhruba nějak tak, že by to nebyl žádný návrat ztraceného syna...
, nýbrž naopak návrat velkoryse odpouštějícího otce k neposlušným a nevděčným dětem (nedovedu si představit, že na tohle by se zrovna členská základna strany nějak zvlášť třásla).
Topolánek měl říci spíš než „soupeřů ODS“ „soupeřů Topolánka“. Možná, že zároveň testuje své šance i sám Klaus. Vhodná chvíle však bude až po volbách: skoro bych řekl, že ve straně pak budou i jiní kandidáti na lídra, kteří nebudou po ničem toužit méně, než aby je vodil na špagátě ambiciózní a autoritářský starý pán, jehož politická potence je zjevně stejně vyčerpaná jako v případě Miloše Zemana. Topolánek přes všechny své zjevné slabiny stranu změnil taky k lepšímu. Je v ní teď o něco víc svobody a konkurence.
A teď jedna dobrá zpráva: Fischerova vláda je zachráněna! Proti všemu očekávání se její páteř, Strana zelených, rozhodla, že přes všechny výhrady své ministry neodvolá. Premiér Fischer ministry ujistil, že projekty rozšíření Temelína i modernizace elektrárny Prunéřov II projdou standardním posuzováním vlivů na životní prostředí, a ministr Dusík (neměl by se ministr životního prostředí jmenovat spíše Kyslík, tohle vypadá podobně hrůzostrašně jako Rubáš nebo Hroboň) se bude moci vyjádřit. Nezaregistroval jsem sice, že by Fischer chtěl oba projekty vyhlásit tzv. premiérským dekretem, ale budiž. Všem se nám ulevilo. Zejména je dobré, že předseda SZ Liška zaručil, že ministři nominovaní za zelené budou respektovat rozhodnutí vlády (pan Dusík totiž v pondělí prohlásil, že si bude dělat, co ho napadne, což je od ministra stanovisko velmi zásadní a zároveň pěkný signál o stabilitě úřednické vlády). Teď hrozilo, že v ní začnou vznikat ministerské frakce, které si pojedou podle svého. Zvlášť pozitivní je, že nehrozí odchod osobnosti tak výrazné a populární, jako je ministr Kocáb.
Z prostředí strany Věci veřejné pronikly dvě informace. Především: předseda John svede souboj o funkci lídra pražské kandidátky se dvěma významnými sponzory strany. Souboj neproběhne jako za starých dobrých časů za chladného mlhavého rána ve Stromovce (ostatně souboj na pistole ve třech by byla zajímavá inovace), nýbrž veřejně, na internetu. Strana VV podporuje totiž plebiscitní řešení, hlasovat budou všichni členové strany (a kdo ví, třeba i někteří další, aby to bylo ještě demokratičtější). Pozoruhodné je i to, že sponzoři zde otevřeně usilují o vedení strany – doposud sponzoři stranu sponzorovali a lídři ji vedli, nyní by sponzoři mohli stranu vést a lídr by se stal zbytečným. Bylo by to řešení tak říkajíc transparentní a přímočaré, leč poněkud hrůzu vzbuzující (politika by se stala nezakrytě, formou internetového striptýzu, jakýmsi přívěskem podnikání). Zvláštní důvěru budí sponzor, který si dle svých slov „zbudoval největší tuzemskou bezpečnostní službu“. Ta by mohla nejprve monitorovat, jak se dnes říká, řádný průběh volební kampaně a svobodný průběh voleb, v případě potřeby činit na místě nutná opatření a pak, po vítězství, posílit dosud chabé řady policie. Zbývá ovšem ještě naděje, že i pan John je vlastně taky sponzor, takže nepůjde o střet tvou světů. A hlavní, výrazná šance vězí v přece jen nevelkých preferencích strany a v tom, že jejím neoficiálním šéf-poradcem je Josef Zieleniec.
Agentura Factum Invenio provedla pro nejmenovaného sponzora průzkum veřejného mínění na téma „Koho byste nechtěli za sousedy“. Z průzkumu mj. vyplynulo, že lidé činí výrazný rozdíl mezi Židy (ti jim vadí jen o něco víc než Američané) a Izraelci (kteří vynikají svým násilnictvím). Moc by mne zajímalo, kolik našinců mělo kdy příležitost setkat se tváří v tvář s Izraelcem. „Obraz Izraelce“ utvářejí především naše média, tipl bych si, že v první řadě Právo, v druhé, o něco skromněji, MfD. Taky ČT si tu a tam přisadí. Je to trochu podobné, jako za totáče. Proti Židům soudruzi nic neměli, ovšem sionisty posílali na šibenici.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
