Václav Klaus bojuje za svobodu nebýt očkován se stejným důrazem, jako bojují svědkové Jehovovi za svobodu nedostávat transfuze krve. Na Klausově protestu může něco málo být, pozná se to až dodatečně, tentokrát na rozdíl od...
globálního oteplování dost brzy.
Nevím jen, proč je třeba takové malichernosti povyšovat do teatrálně politické roviny. Ať to rozhodne hlavní hygienik Vít, pokud atak prasečí chřipky přežije. Pokud ne, bude to zjevný pokyn shůry: očkovat! (Bohužel v tomto případě může být pro hodně lidí už pozdě, prostor pro experimenty je tu poněkud omezen).
Podle Petra Uhla (dnešní Právo) je smyslem zákona o protikomunistickém odporu a odboji „znemožnit či urazit chartisty“, protože o tom, kdo byl účastníkem, mají rozhodovat reakční stvůry z Ústavu pro studium totalitních režimů. Uhl v té souvislosti píše, že mají být oceněni teroristé typu bratří Mašínů (mám k činnosti bratří Mašínů své výhrady, které jsem veřejně formuloval, ale to, co o nich píše pan Uhl, mi připadá jako dost velká drzost), „zatímco stálá nabídka Charty 77 k dialogu o lidských právech, adresovaná státní moci, byla pošetilostí, jež pak zabránila s komunisty řádně zúčtovat“. Bylo by dobré si zopakovat základní fakta: v roce 1976 komunistická „ČSSR“ zjevně na pokyn z ruské metropole ratifikovala dva pakty OSN o lidských právech. Zejména ten, co se týkal práv politických, by, striktně dodržován, způsobil zhroucení bolševického režimu během jednoho měsíce. Bolševičtí papaláši ovšem s obludnou drzostí sobě vlastní předpokládali, že vzhledem k totálnímu umrtvení veřejného života to všechno zůstane jen na papíře. Z tohoto hlediska byla reakce iniciátorů Charty zcela pochopitelná. Pokud nám ovšem chce pan Uhl namlouvat, že podstatou akce bylo přesvědčit Biľaka, aby si dal od Havla a od něj pomáhat při realizaci lidských práv, dělá si z nás srandu. Podstatou bylo usvědčit režim z nestoudného pokrytectví (což se podařilo) a přitom s ním pořádně zacloumat (což se nepodařilo ani trochu). Tedy představa chartistů (mezi chartisty byla, jak Uhl správně naznačuje, většina bývalých komunistů) jako holubic s olivovými ratolestmi v zobáčcích, které přicházejí nabídnout Husákovi a spol. pomoc a spolupráci, je směšná a nevěrohodná.
Zemanova šedá eminence Miroslav Šlouf poskytl rozhovor Lidovým novinám. Řekl v něm mj., že si dovede představit povolební koalici s ČSSD a KSČM. Pan Šlouf dal najevo velmi lacinou vstřícnost k Paroubkovi a Filipovi. Já si koalici SPO se zmíněnými stranami nedovedu představit ani náhodou, a to z jednoduchého a v podstatě technického důvodu: protože se SPO do PS nedostane, a uzavřít koalici s neparlamentní stranou je totéž, jako oženit se s mrtvolou. Jinak SPO připomíná jakousi karikaturu (Klausovy) ODS bezprostředně po sarajevském atentátu.
Rusko vynalezlo dokonalý způsob, jak aspoň na čas likvidovat novináře, aniž by to nadělalo příliš zbytečného hluku. Neposlušného jedince (resp. víc jedinců) potrestají „domácím vězením“. Zavřou je doma, zakážou jim používat internet, telefon, komunikovat se světem, bavit se mezi sebou. Až je za pět let pustí, pes po nich neštěkne. A přitom, jak je to celé humánní! Na něco podobného by se Brežněv nezmohl. Doufám, že Paroubek a jeho braintrust pilně čtou LN, aby věděli, co dělat, až vstoupí hlavním vchodem do Strakovky.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
