Agonie rozložené Poslanecké sněmovny a roční prodloužená volební kampaň vedou k tomu, že nové strany, které nemohou získat poslance běžným způsobem, tj. volbou, získávají je formou přebíhání.
Staré, tj. parlamentní strany to ovšem dělají už dávno a s chutí. Jedinou stranou, která není přebíháním zasažena – tj. nikdo nepřebíhá od ní ani k ní – je KSČM, je to něco podobného, pokud se pamatuji na školní léta, jako vzácné plyny (argon, neon, krypton atd.), které nejsou schopny se s ničím slučovat. Nejúspěšnější naopak byla TOP 09, do níž přeběhl i její demiurg Kalousek. Nyní získala poslance formou přeběhnutí i Zemanova Strana práv občanů. Je jím pražský poslanec Kosta Dimitrov, doposud člen ČSSD. Podle místopředsedy strany (a předsedy poslaneckého klubu) Sobotky hlasoval vždy v souladu s usnesením strany. Dimitrov uvádí (podle deníku Právo) jako důvod přestupu (přeběhnutí) nespokojenost s tím, že ho ve straně spojují s jakýmsi problémem týkajícím se členské základny na Praze 11 a že mu vadí kandidatura Olgy Zubové na pátém místě pražské kandidátky. Jeho dosavadní poslanecký šéf naopak soudí, že důvodem je nezařazení pana Dimitrova na kandidátku ČSSD. Taky se vnucuje představa, že údajný problém byl důvodem nezařazení pana poslance na kandidátku, takže se v ní udělalo vhodné místo pro paní Zubovou; to už je ovšem čirá spekulace, místo pro paní Zubovou, královnu všech přeběhlíků, by se jistě našlo i nebýt údajného problému pana Dimitrova.
Publicista a předseda obří (to obří myslím bez ironie - malé strany které se nám v předvolebním období urodily, jsou pěkně macaté a vykrmené, jak by taky ne, když trvá rok) pidistrany Věci veřejné Radek John se rozvádí se svou manželkou, herečkou Zlatou Adamovskou. V Právu to srovnávají s rozvodem Mirka Topolánka. Srovnání s rozvodem pana Topolánka (a co si budeme povídat, taky pana Paroubka) je ovšem nepřesné, protože oba pánové se rozvedli, když už se politicky pěkně zavedli. Rozvod pana Johna zdá se být poněkud předčasný, je sice předsedou, VV však není zatím ani ODS, ani ČSSD, dokonce ani není v parlamentě. Je tu ovšem i taková možnost, že se stane největší malou stranou, která se kdy do parlamentu nedostala. A to by byl svým způsobem taky výkon. (Zatím příčku největší malé strany, která se po listopadu 1989 nedostala do parlamentu, drží, pokud se nemýlím, OH. Padne tento rekord?)
Chyba v zákoně, z níž se navzájem obviňují ČSSD a ODS, umožňuje prý firmám a samosprávám, aby žádaly na státu vrácení již proplaceného sociálního pojistného za první pololetí roku 2007. Kdyby tak učinili všichni, co zaplatili, mohlo by to údajně stát přijít až na 100 miliard Kč. Zatím se přihlásili zájemci jen o zhruba desetinu. Ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo financí tyto nároky odmítají, ODS i ČSSD vyzvaly představitele svých samospráv, aby peníze nenárokovali. O problému samotném má definitivně rozhodnout Nejvyšší správní soud. Hejtman Karlovarského kraje Novotný v té věci prohlásil, že kraje musí podle zákona o krajích dbát péče řádného hospodáře a o vrácení pojistného požádat. „Pokud nám zákon umožní, abychom o vrácení nežádali, žádat nebudeme.“ Chyby v zákoně se samozřejmě dělat nemají a odpovídají za ně ti, kteří je udělali. Nicméně: výše uvedené pojetí dobrého hospodáře připomíná hospodyňku, která, když někdo u plotu její chaloupky ztratí briliantový náhrdelník, pro něj v rámci povinností dobrého hospodáře, přes ten plot okamžitě skočí, protože jinak by podle jiného známého úsloví okrádala svou rodinu (zde jí nárokování briliantového náhrdelníku umožňuje dokonce zákon, i když kazový. Připadá mi to trochu podobné, jako kdyby v některém z vydání Starého zákona v přikázání z Mojžíšova desatera "Nepokradeš" vinou nedbalého tiskaře vypadlo to „Ne“). Snad je v určitých svízelných situacích možno představit si i trochu loajality k vlastnímu státu, která jde nad rámec zákona, respektive nad rámec jeho chyb.
Předvolební paroubkovská koalice v PS je teď už schopna odhlasovat, aby se výše mateřské vrátila na úroveň z loňského roku, po lidovcích se přidali i zelení. ODS a TOP 09 návrh nepodpoří, ovšem ODS tak činí s pozoruhodným komentářem: se snížením mateřské v Janotově balíčku jsme nesouhlasili, a skřípěli jsme proto zuby, nicméně v rámci kompromisu jsme balíček přesto odsouhlasili, a teď nám nezbývá, než držet slovo. Nevím, k čemu jsou dobré takové hloupé řeči. Voliče zajímá, co jeho strana odsouhlasí a co ne, a ty z nich, kteří se snížením mateřské nesouhlasí, žádné skřípání zubů nedojme. Spíš si představí, co všechno ještě jeho strana se skřípěním zubů odsouhlasí. Možná Chamberlain podpisoval Mnichovskou dohodu se skřípěním zubů, stejně tak Beneš demisi nekomunistických ministrů a Dubček a spol. moskevské protokoly jak by smet. Co si za to koupíme? Stanovisko TOP 09 je v této věci (mateřská) jednoznačné a bez alibismu, který je navíc nefunkční. ODS pracuje na vlastní volební porážce.
A nyní opět jedna dobrá zpráva: v pražské ZOO došlo málem k tragédii: orangutan Pagy zatoužil po svobodě a pokusil se na jakési improvizované liáně překonat vodní příkop, který ho dělil od publika. Větev, jíž se přitom držel, se ovšem zlomila a nešťastné zvířátko spadlo do vody v místě, kde je příkop hluboký dva metry. Lidoopi neumějí plavat, takže šel okamžitě ke dnu. Naštěstí se jeho odvážná ošetřovatelka vrhla do vody a chlupáče zachránila. Měla by za to dostat od ministra Peciny (nebo je snad v této věci příslušný spíše ministr životního prostředí?) zlaté hodinky.
V MfD kritizují Topolánka a Paroubka za to, že mají ambice stát v čele vlády, která vyvede zemi z ekonomické krize, a přitom nehospodaří rozumně a odpovědně ani se svým soukromým majetkem. Kritika Paroubka se v MfD předpokládá, jde tedy o kritiku Topolánka. Podepsána je (jako spoluautor) Zuzana Kaiserová. Vítr fouká z Hradu.
Rovněž v MfD hájí spisovatel Pavel Kohout sebe a další komunisty, kteří nabyli postupně lidskou tvář, „přiznali svou dějinnou chybu" (!) a pokusili se napravit (jistě, každý se může napravit). „Hledejte jiný příklad, kdy totalitní stranu rozvrátili sami její členové, aby nabídli ukořistěnou moc lidu.“ Za prvé, příkladů je nespočet, posledním z nich je Gorbačov a spol. Napravit se chtěla i Rakouská říše v roce 1848 a Rakousko-Uhersko na podzim 1918. Pokaždé se ukázalo (cituji A. de Tocquevilla), že kritickou dobou špatného režimu je, když se pokouší napravit. A za druhé: když chce nabídnout ukořistěnou moc lidu – jistě, a taky v neposlední řadě sobě, protože tímto ušlechtilým činem se oni sami ve svých očích stali privilegovanými představiteli lidu. Lid bohužel nemívá pro podobná gesta velké pochopení, a řekl bych, že právem.
AUTOR JE POLITOLOG
Další články autora najdete v rubrice POLITICKÝ DENÍK
a na jeho osobních stránkách UDÁLOSTI, politický zápisník Bohumila Doležala
