nahoru

Proč si musíme držet svoji kartu?

IVANA KRČÁLOVÁ 4. dubna 2002 • 14:39

Čekala jsem, že se moje eurocard/mastercard každou sekundu odlepí od stolku pokladny, kam ji pokladní v italském supermarketu odložila, udělá ve vzduchu ladný oblouk a skočí do cizí kapsy. Tento pocit vyvolal člověk stojící za mnou, který zíral na mou platební kartu způsobem, jaký známe z filmů o hypnotizérech.

Foto
Příhoda mě postavila do pozoru. Nejprve jsem si představila, jak můj nový známý-neznámý nakupuje přes Internet, třeba nějaké služby pornoprůmyslu, a platí je mým jménem a z mého konta. A náhodný internetový surfař, momentálně bez peněz, okouká ony údaje zase na webu a začne si zvyšovat životní úroveň také. Nakonec se mi před očima začal odvíjet film o zločinecké bandě, která s klonem mé karty vymetá ty nejdražší obchody v Itálii a poté, znuděna nakupováním a přejedena z luxusních restaurací, ji ještě rozmnoží a rozprodá v několika desítkách kopií po půlce zeměkoule. Athény, Bukurešť, Fürth im Wald, Moskva, Ulánbátar, Peking, Hongkong. A nákupy a konzumace běží nanovo. A já pak přijdu do banky, kde mi suše oznámí, že jsem vyčerpala nejen veškerou svou hotovost, ale i padesátitisícový kontokorent a že jsem v závratném nepovoleném debetu. Tak nějak to občas popisuje západní tisk.

KARTA-SAMOOBSLUHA?

Nic takového se naštěstí nestalo. Jisté nebezpečí ale hrozilo. Na kartě, kterou nezkušená italská pokladní nechala ležet na pultě, a to snad několik minut, totiž bylo vyraženo vše potřebné. Číslo karty, jméno jejího držitele, datum ukončení platnosti a podpis. "Tyto údaje k platbám přes Internet postačují, podpis není nutný," potvrdil mi bankéř, který se stará o můj účet. A dodal, že takovýmto způsobem si ovšem nechávají platit pouze podezřelé firmy. Od nich se prý ovšem Internet pomalu, ale jistě čistí. Seriózní obchodník požaduje více údajů. Moc mě to neuklidnilo.
"Pokud se s kartou správně zachází, je velmi bezpečným platebním prostředkem. Dokazuje to i fakt, že tzv. podvodných transakcí je v celkovém objemu plateb uskutečněných platebními kartami zanedbatelné množství - což platí i o České republice. Karty mají řadu ochranných prvků stejně jako bankovky. A zabezpečen je i platební systém," upozorňuje Jan Čarný, ředitel české a slovenské pobočky Europay International, což je platební systém, který má na českém trhu největší vliv. Karta má například přesný, těžko napodobitelný barevný odstín, dále hologram, podpisový proužek, který se skládá z přesně daných znaků. Pak jsou bezpečnostní prvky, jež nejsou viditelné pouhým okem, nýbrž jen pod infračerveným zářením. Tyto věci nejsou jen tak pro legraci. Všichni obchodníci, kteří karty přijímají, totiž musejí pravost karet kontrolovat.
Co se týče zabezpečení platebních transakcí, tedy onoho nehmotného, hlavními bezpečnostními prvky jsou podpis u obchodníků a zadání osobního identifikačního čísla (PIN) v bankomatech. V rámci zvyšování bezpečnosti je ovšem v některých případech, konkrétně u karty Maestro, požadováno zadání PIN i u obchodníka. Další zabezpečení se týká přenosu dat a jejich kódování. Jednotný systém, který používají všechny členské banky Europay, sleduje veškeré transakce a upozorňuje na ty podezřelé. Jan Čarný k tomu říká: "Víte, že ta a ta karta se pohybuje na daném teritoriu, že objemy plateb jsou takové a takové a u určitých obchodníků - toto vše banka ví, protože ty transakce autorizuje. Pokud se najednou na kartě objeví nezvyklá transakce, třeba ve zlatnictví a ve velkém rozsahu, pak je dobré zbystřit a při žádosti o autorizaci (tj. při převodu peněz) si tu transakci ověřit u držitele karty." Vše ještě kontroluje právě kartová asociace, která v případě potřeby nasadí do banky technický audit.

Foto
KRÁDEŽ, KOPÍROVÁNÍ A INTERNET

Ukradení, nalezení, okopírování, respektive naklonování plastikového obdélníku a dále zjištění a zneužití údajů z karty pro platby přes Internet jsou hlavní projevy zneužívání karet. Nejvíce obávaným je zřejmě kopírování. A to buď částečné, anebo úplné, kdy se dovedným rukám chmatáka či organizovaného zločinu podaří okopírovat i podpis. "Zásadně se vyhýbejte situacím, kdy byste byť jen na pár sekund neměli kartu pod dohledem, před očima," varují bankéři. Člověk by se prý třeba ihned po příchodu do restaurace měl podívat, kde je umístěna čtečka platebních karet. A pokud by byla příliš daleko od vyhlédnutého stolu, či dokonce v jiné místnosti, pak se vyplatí jít raději jinam. Lze si všimnout, že v lepších restauracích chodí vrchní se zařízením přímo k hostovu stolu.
Menší aféra kolem klonování vypukla loni na podzim, kdy kdosi u jednoho bankomatu v Praze namontoval vlastní kameru, která snímala údaje z karty. "Pokud se těmto podvodníkům podaří u něčí karty zjistit i PIN, pak může přijít o peníze," konstatoval jeden z bankovních expertů. Banky vyzvaly klienty, aby si při zadávání svého číselného kódu volnou rukou zakryli klávesnici.
Poměrně snadné - alespoň se to zdá - je zjištění údajů z karty a jejich používání při placení v internetových obchodech. Tedy něco, čeho jsem se obávala po své návštěvě v italském supermarketu. A bez fyzické přítomnosti plastiku se obejde také placení přes telefon.

INTERNET

Další cestou, jak pustit někomu žilou přes Internet, je zcizení údajů o kartě a jejím držiteli rovnou z Internetu. Jan Čarný mě proto ihned začal odrazovat od zamýšleného nákupu ledničky z pohodlí mého křesla v obývacím pokoji. Odrazovat dost zásadně. "Na jedné straně říkáme, že platební karta a Internet patří k sobě, protože jsou to součásti moderního života. Ale - a to je teď strašně důležité - použití karty na Internetu doporučujeme pouze v zabezpečeném systému nebo nástrojem, který je k platbám na Internetu přímo určen, například virtuální karta. Rozhodně není rozumné platit běžnou kartou u každého obchodníka, jenž to na Internetu nabízí," říká. To je takový systém, kdy se platící při realizaci platby nespojuje přímo s obchodníkem, nýbrž se zařízením patřícím bance, která kartu vydala. Toto zařízení ověří totožnost obchodníka, totožnost vaši a teprve poté peníze na obchodníkův účet přesune.
Karel Kadlčák z České spořitelny nemá tak striktní názor. "Zneužití přes Internet je možné a setkáváme se s ním. Pokud si držitel karty stěžuje na transakci, kterou neprovedl, a uplatní reklamaci, musí obchodník prokázat, komu dodal zboží. Naprostá většina případů potom končí tak, že klient, jehož karta byla zneužita, dostane své peníze zpět, ovšem až poté, co proběhne reklamační řízení, což může být relativně dlouhá doba. Možnost reklamace přitom platí obecně, po celém světě, i kdyby vaše peníze použil někdo z Hongkongu."

NA KOHO TO PADNE

I tak ale zůstává pochybnost: coby, kdyby. Otázka, na čí vrub by šla případná újma ze zneužití karty, neztrácí na svém lesku. "Platná je taková transakce, která proběhne na základě správného PIN a podpisu," říká Jan Čarný. Nezávisle na tom, kdo takovou transakci udělal. To potvrzuje i Karel Kadlčák z České spořitelny. Nicméně ten hovoří o tom, že i v případě naprosto "dokonalého zločinu" je šance na kompenzaci peněz ze strany banky. "Nejprve by se ale muselo prokázat, že karta byla zneužita. Snadno prokazatelné zneužití vypadá například tak, když třeba pět minut po sobě proběhnou dva výběry, jeden v Praze a jeden v Brně. Prověření, mnohdy i ve spolupráci s policií, je nutné, protože jsou registrovány případy, kdy se sami klienti snažili podvádět," konstatuje.
A pro ilustraci dodává toto: spořitelna v souvislosti s podezřením na kopírování karet loni na podzim vyšetřovala asi 20 podezřelých případů. Pouze v pěti se prokázalo, že karty mohly být nelegálně zkopírovány v bankomatu (ve stejném, se kterým měly problémy i další peněžní ústavy). Zbytek představovaly pokusy podvést banku. Kuriózní je, že jedna klientka, v jejímž případě šetření dospělo k závěru, že její karta mohla být zneužita, nakonec náhradu od banky nechtěla, nýbrž připustila, že peníze mohla vybrat sama.
"Banka, tedy rozhodně ČS, se snaží vrátit klientovi jeho peníze i v případě, že transakce byly reklamovány se zpožděním, například až v době, kdy majitel karty zjistil na výpisu z účtu transakce, které neudělal. Na což se standardně uplatňují podmínky, že odpovědnost nese do doby nahlášení klient. Spořitelna se ovšem snaží zneužití karty prokázat. Snažíme se, ale možnosti a výsledky jsou různé případ od případu. Rozhodně se nejedná o žádný paušální nárok klienta," tvrdí Karel Kadlčák.

OČI NA STOPKÁCH

Ještě k případu Itálie. Člověk se v prvé řadě musí chovat naprosto asertivně. V daném případě jsem se měla karty chopit a nenechat ji vystavovat na pultě. Také jsem se mohla spojit s kartovým centrem (jeho číslo mám v letáčku vydaném ke kartě) a tam jim sdělit svá podezření. Za třetí jsem mohla kartu ihned - rovněž po telefonu - prostřednictvím nonstop služby zablokovat. To je nejspolehlivější ochrana, ale stojí nemálo peněz. Ovšem naprosto nejdůležitější, co člověk může udělat, je dávat si prostě pozor. "Lidé by se měli naučit zacházet s kartami stejně opatrně jako s penězi," zdůrazňují oba bankéři. "Jejich přístup se v tomto směru už zlepšil, ale ještě to chce mnohé udělat."

IVANA KRČÁLOVÁ


Kurzy měn
25,290
20,490
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře