nahoru

Miroslav Beránek

Pavel Kovář 21. února 2002 • 15:12

V únoru začalo fotbalové jaro. Na ligovou lavičku Slavie, po podzimu až šesté, usedl nový trenér - MIROSLAV BERÁNEK (45). Má dvě maturity: první ze stavební průmyslovky, druhou z hotelové školy; tu dělal jen proto, že měl jako ligový hráč Slavie hodně volna. V závěru sportovní kariéry absolvoval trenérské studium na FTVS. Jako hráč nebyl nikdy vyloučen, nekouří a nemluví vulgárně. Kdyby nebyl úspěšným trenérem juniorské reprezentace (nedávno se stal ještě asistentem u A-týmu trenéra Brücknera), jeden by se ptal: Co pohledává tenhle seriózní člověk ve fotbalové džungli? Může přinutit Slavii ke změně herního stylu?

"V osmdesátých letech, v dobách mé hráčské kariéry, panoval hodně rozšířený názor, že úspěchu dosáhne pouze trenér, který je nejen přísný, náročný, ale navíc despotický, až zákeřný, a pár takových bych mohl jmenovat. Jenomže právě tohle bylo pro mne nepřijatelné a nesouhlasil jsem s tím. Proto když jsem s touhle prací začínal coby hrající trenér v rakouském Gmündu, řekl jsem si, že takový nebudu. Totiž já bych takový nebyl, i kdybych sebevíc chtěl. Mými vzory byli bratři Cerhanové, trenéři v třetiligovém Pelhřimově, zvláště pak vzdělaný Milan, od kterého jsem se hodně naučil. Pět let jsem tam hrál záložníka, lídra týmu, vše se kolem mě točilo. Musel jsem přemýšlet o hře, co vylepšit, co trénovat, a to se mi pak v trenérské práci hodilo. Do šestadvaceti let jsem pracoval jako stavbyvedoucí. Například někdejší Dům služeb, dnes Finanční úřad v Pelhřimově, je mé dílo. Jenomže po téměř deseti letech profesionálního fotbalu bylo jasné, že se stavařinou jsem ztratil kontakt a že fotbal umím líp. Takže jsem se stal trenérem. Emoce a adrenalin, napětí, které brzy střídá uvolnění... Když tohle léta zažíváte jako hráč, není těžké v tom pokračovat i jako trenér. Hodně by mi to chybělo. Navíc trenér má ještě možnost ovlivňovat hráče, zlepšovat je jako jednotlivce i jako tým. Toho se nikdy nenabaží žádný trenér na světě. Hodně se dnes mluví o motivaci, o tom, jak ji posilovat. Proto mě zajímá literatura tohoto druhu. Z ní si vybírám, co je v souladu s mým charakterem a způsobem jednání s lidmi. Hodně mi třeba dala knížka, které patří stálé místo na mém nočním stolku: Sedm návyků vůdčích osobností od amerického autora Stephena Coveyho. Snažím se motivovat hráče pochvalou, a pokud je kritizuji, tak vesměs způsobem, aby kritika nesrážela. V novinách se občas píše o tom, jak jsou trenéři v kabinách vulgární. Tohle není můj styl. Já jsem ve své trenérské kariéře použil jen jednou sprosté slovo. Stalo se to při mém prvním angažmá ve Slavii, před sedmi lety, když jsme v poslední minutě derby se Spartou dostali gól po chybě Ondreje Krištofíka a prohráli nula jedna. Tehdy jsem se neudržel, ale nebyl jsem sám, přede mnou vyslechl ještě horší výrazy od spoluhráčů. Asi mě právě oni rozohnili. Mnozí trenéři tvrdí, že hráč musí mít strach o místo v sestavě a o peníze. Já strach jako takový nemám rád a tvrdím, že nejlepší motivací je konkurence v mužstvu a jasné vědomí: jakmile nepracuju na sto pro cent, půjde na hřiště někdo jiný. Nejlepší je vnitřní motivace, aby hráč věděl, proč vlastně hraje, že fotbal nedělá pro trenéra, ale pro sebe. Samozřejmě najdou se jedinci, jimž déle trvá, než to pochopí. Například Honza Šimák, který je dnes v Hannoveru a má o něj velký zájem Kaiserslautern. Pochází od nás z Vysočiny, a když ho vyhodili pro nekázeň z Budějovic, vzal jsem ho do Blšan. Roky, jež tam strávil, nebyly vůbec jednoduché. Vyznává totiž zvláštní pojetí života. Stejně intenzívně jako na hřišti se chce bavit a žít všude jinde. Přitom co do přístupu k tréninku si na něj nelze stěžovat. Když však problémy s ním narůstaly, našlo se řešení: měl jsem ho půl roku nastěhovaného u sebe v domě. Bydlel u nás i se svou přítelkyní a pomohlo to. Takového problémového hráče lze snadno trestat nebo pokutovat, ale taky se musí brát v úvahu jeho ekonomické zhodnocení. Právě Honzu jsme pak pro dali do Německa a utržená částka zajistila Blšanům roční provoz. Nabídku, abych nastoupil ve Slavii, jsem dostal ten den, co byl propuštěn trenér Pešice. Na rozmyšlenou jsem neměl moc času, ale rozhodně mě nenapadlo, že nabídky Slavie stejně jako Sparty se neodmítají. Mně především záleželo na kompetencích a zárukách, a to i od anglických majitelů, že budu mít vliv jak na složení nového realizačního týmu, tak i na příchody a odchody hráčů. Záruky jsem dostal, takže od nabídky k mému souhlasu uplynuly jen tři dny. Zároveň jsem předložil koncepci sportovní přípravy celého klubu, mládeží počínaje a A-mužstvem konče. Po prosincovém nástupu do funkce jsem s většinou hráčů individuálně mluvil a mám z těch rozhovorů dobrý pocit. Všichni mají chuť a ochotu pracovat. O tom, co chceme hrát a co budeme trénovat, si hráči mezi sebou povídají. Čili podstatně se změnila atmosféra v mužstvu. Chci, aby se hra Slavie přiblížila stylu, jakým hrála nedávná i současná česká jedenadvacítka. To znamená zónově bránit, být aktivní a rychle přecházet do útoku. Je to náročné na kondici, techniku i taktické myšlení. Ale jinak dnes nelze uspět. Mám signály, že hráče bude takový fotbal bavit. Po odchodu z Blšan jsem byl na podzim bez angažmá. Proto jsem s o to větší chutí hrál za Černolice - s Honzou Bergrem, Honzou Fialou, Pepou Chovancem, Oldou Rottem a dalšími. Registraci tam mám sice i nadále, ale nezbývá mi čas na trénink, takže je to jasně uzavřená kapitola. Naše profese je zvláštní tím, že člověk stále přemýšlí o fotbale, byť je sebevíc unaven. Mě naštěstí únavy spolehlivě zbaví spánek. Když jsem přetažený, jdu si lehnout třeba v devět, v pět ráno se probudím a jsem jako rybička. Hodně mi pomáhají skoro každé ráno půlhodinové procházky se psem v lese. Vyčistím si hlavu a utřídím myšlenky. Rád taky hraju za starou gardu Slavie nebo za Kozlovnu, k čemuž patří posezení s kamarády po zápase. Nejde jen o odreagování od pracovních stresů, ale také o velmi cennou zpětnou vazbu. Tady totiž slyším cenné názory lidí od fotbalu, které si mohu konfrontovat s vlastním názorem."



Kurzy měn
25,310
20,600
28,630
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře