nahoru

Zdeněk Štěpán

VLADO ŠTANCEL 14. února 2002 • 18:08

ZDENĚK ŠTĚPÁN tvrdí, že je se svou prací velice spokojen. Asi právem. V současnosti patří k nejlepším dabingovým režisérům v České republice. Má za sebou řadu úspěšných seriálů, filmů a pohádek pro děti, za všechny jmenujme alespoň dva kultovní kousky: Městečko Twin Peaks a Simpsonovi. Nedávno mu bylo padesát.

Foto

"Doteď jsem se stáří vůbec nebál. Respektive jsem o tom nikdy neuvažoval. Nikdy, nikdy, nikdy. A teď, co se zlomila ta padesátka, začíná organismus potřebovat různé opravy, takže občas pro blikne myšlenka, která se mi nelíbí.
Foto
K dabingové režii jsem se dostal vlastně náhodou. V roce 1970 opouštěl jeden můj kolega ze školy post asistenta režie a na jeho místo byl vypsán konkurs. Jako absolvent čimelické střední filmové školy jsem se na něj přihlásil a měl štěstí, že si mě Blanka Nováková, jedna z nejlepších dabingových režisérek, vybrala. Tehdy jsem ještě neměl ani potuchy, co ta práce obnáší. Nejdřív jsem upravoval dialogy a pak mě pustili k režii.
Když skončí film a lidi si říkají, kdo v tom filmu co říkal, opakují si repliky, tak to je nejlepší dabing. Nejhorší je, když si diváci po pěti minutách říkají: ,Jé, tady měl ten herec zavřenou pusu a přitom mluvil,` anebo naopak: ,Hele, tady ten herec mele pusou a není nic slyšet.`
Jsem režisér, který má rád, když herci chodí do studia v pohodě. Nemám rád v práci stresy, nerad herce stresuju, chci, aby měli všichni ty nejlepší podmínky. Já jsem spíš takový člověk, který rád pracuje v klidu a nechává těm hercům prostor. Něco jim k roli vždycky řeknu, jak bych si to představoval, ale když mi herec něco nabídne jiného a lepšího, tak to okamžitě vezmu.
Někdo si dabéry vybírá podle vizáže, podle vzhledu, kdo je komu podobný, ale já se spíš přikláním k naturelu. Myslím, že dabér musí mít stejné takové to srdíčko, jako má ten herec, kterého má dabovat. Ale dělal jsem taky několik filmů s Audrey Hepburnovou a pokaždé jsem si na dabování vybral jinou herečku.
Foto
Spousta lidí, hlavně někteří tvůrci a dramaturgové v televizi, si myslí, že v kresleném filmu na nějakém tom klapnutí pusou navíc nesejde. Já se ale snažím, aby byl synchron, tedy shodné otvírání pusy se zvukem, vždycky co nejpřesnější jak u kreslených, tak u hraných filmů. U společnosti Disney se to dokonce dělá tak, že herec nejdřív namluví nějakou postavu ve studiu zvukově. Herec si tam dělá, co chce, a pak přijdou animátoři a domalují tam figurku tak, aby otvírání pusy přesně pasovalo k tomu, jak to ten herec namluvil. Tam synchronu věnují hodně práce a totéž pak vyžadují od nás. A my jsme tím pak strašně limitováni. Musíme do projevu postavičky dát synchron, smysl věty a výraz. A to je hrozně těžké, zvlášť když vím, že si každý můj krok v Americe zkontrolují.
Třeba u Simpsonů se to dělá tak, že nadabuju každou postavu s několika herci, o kterých si myslím, že jsou vhodní pro danou postavu, a pošle se to do Ameriky tvůrcům filmu. Oni si to poslechnou a pak napíšou, který z herců se jim na danou roli líbí. Ale také se jim žádný z navrhovaných herců líbit nemusí. Teď dělám film, který se jmenuje Příšerky, s. r. o., a tam se mi stalo, že jsem na jednu postavu vyzkoušel asi třináct lidí, než se jim konečně jeden herec líbil.
Foto
Nemohu říct, že bych měl nějaké zvláštní tužby nebo nesplněná přání. Kdysi jsem režíroval v živém vysílání pořady jako Vega a Magion. Člověk musel mít silné nervy, protože po nás šly hned kraťoučké zprávy nebo počasí, a když jsme byli o půl minuty delší, dostali jsme pokutu. Ale mě to docela bavilo, dělal jsem to skoro šest let a pak jsem zkoušel režírovat divadlo. Jenže nebyl čas. Zůstal jsem věrný pouze dabingu. Myslím si, že člověk by měl odhadnout, co dělá dobře a co by možná dělat mohl, ale stálo by ho to moc sil a stejně by to nebylo dobré. Je spousta lidí, kteří mají velké oči, všichni kolem nich se strašně nadřou, ale výsledek tomu neodpovídá. Já bych se nerad dostal do pozice režiséra, za které ho by to dělali jeho asistenti, střihač a zvukař a pak by všem říkali, že to vlastně udělali oni.
Foto
Jako asi každému i mně bylo z nedávných tragických událostí v Americe velice smutno. Teďka dělám osm dílů Brutální Nikity, dělám na to dialogy. Původní série sice už skončila, ani herci to nechtěli točit, ale diváci si vynutili pokračování. Tak natočili ještě osm dílů. A tam se mluví o bombardování pákistánských měst a o tom, že se v Kyrgyzstánu ukrývá teroristické komando, které si připravuje biologické zbraně, s nimiž napadne západní svět. Musím přiznat, že se na ten díl nedokážu koukat nezaujatě a už vůbec ho nedokážu vnímat jako zábavu. Najednou jsem pochopil, jak tenounká a křehká může být linka, jež odděluje realitu od filmové fikce."

VLADO ŠTANCEL


Kurzy měn
25,330
20,550
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře