nahoru

Jaká je továrna za vašimi humny?

TOMÁŠ FEŘTEK 13. února 2002 • 16:47

Přesně podle pravidla, že podstatné věci projdou téměř bez povšimnutí, média nijak zvlášť nekomentovala prosincové rozhodnutí Poslanecké sněmovny, jímž poslanci přiznali veřejnosti právo na informace o toxických látkách.

Foto
Sousloví Zákon o integrované prevenci znečištění zní tak koženě, že asi nevzbudí vášnivou diskusi jako myslivecký zákon, ale jeho přijetím vstupujeme do civilizovaného světa.

Kampaň za přijetí zákona probíhala dlouho, kromě rozsáhlé petiční akce Budoucnost bez jedů (7000 podpisů) se v ní angažovala i Komise životního prostředí Akademie věd a koalice ekologických sdružení. Přijetí zákona bylo jednou z podmínek uzavření kapitoly životní prostředí při rozhovorech s EU, proto by asi pro něj sněmovna zdvihla ruce v každém případě. Bez obtíží se schvalování přesto neobešlo. Hlavním sporným bodem se stal takzvaný Integrovaný registr znečišťování. Jeho prosazení rozhodně žádnou samozřejmostí není.

CO TO JE

Integrovaný registr je databáze přístupná na Internetu, případně vycházející každoročně v tištěné podobě. Do registru musí všechny podniky určité velikosti (tu definuje zákon) nahlásit množství vypouštěných látek - těžkých kovů, dioxinů atp. Původní záměr předpokládal, že by se tímto způsobem sledovalo 131 toxických látek, kompromisní znění jich předpokládá padesát. Už dnes podobné registry u nás existují, pozorují například zacházení s odpady nebo látky vypouštěné do ovzduší. Používají však různá kritéria, nesledují látky vypouštěné do vody a ukládané do půdy, ale hlavně nejsou běžně veřejně přístupné. A právě tyto nedostatky by měl integrovaný registr odstranit. V Evropské unii zatím funguje ve Švédsku, Nizozemsku a Velké Británii, mimo ně například v USA, Kanadě a Austrálii.

PROČ ANO

Důvody, proč je takový registr užitečný, jsou jasné. Kterýkoli občan může jeho prostřednictvím kontrolovat, co vypouští továrna za jeho humny. Sledovat cestu nebezpečných látek celým výrobním procesem. Bude vědět, kolik jich do výroby vstoupilo a kde nakonec skončily. Takové informace poslouží i průmyslu pro vytypování nefunkčních a nebezpečných technologií. Především je ale praktickou realizací obecného práva občanů na informace.

PROČ NE

Hlasy proti registru byly také významné, odmítala ho část poslanců ODS a ČSSD svázaná s průmyslovými svazy. A hlavní námitky? Evropská unie dosud takový registr nepožaduje, měření toxických látek je nákladné (hovořilo se až o dvou miliardách dodatečných nákladů), zveřejněné informace mohou zneužít teroristé nebo konkurence. Na to lze namítnout, že většina naměřených údajů už existuje, ale slouží jen vnitřní potřebě podniků, případně končí v odborných databázích. Obavy z dodatečných nákladů jsou tedy spíše výmluva. EU registr skutečně dnes nepožaduje, ale otázka je, jak tomu bude v době našeho vstupu.
Zákon byl nakonec přijat 120 hlasy ze 174. Pozměňovací návrhy prosazované průmyslovými svazy, které měly fungování registru paralyzovat, nakonec neprošly.

SPOLEČNÝ HLAS

Ještě jednu podstatnou věc však média nekomentovala. Při prosazování zákona se shodla ekologická sdružení, jako Greenpeace, Arnika, Hnutí Duha nebo Děti Země, s ministerstvem průmyslu a pro zákon nakonec hlasoval i Václav Klaus - na rozdíl od většiny poslanců své strany. Pokud se někdo dožaduje důkazů, co dělají "ti ekologové" užitečného, kdy "nejsou jen za každou cenu proti", tady ho má jako na dlani.



Na ukázku, jak by mohl registr znečištění vypadat, se můžete podívat na adrese http://bezjedu.arnika.org/registr.htm

TOMÁŠ FEŘTEK


Kurzy měn
25,310
20,600
28,620
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře