nahoru

Divadlo jménem Evropská unie

Bohumil Pečinka 11. února 2002 • 11:36

Byla to možná první rozprava o Evropské unii v novodobé historii českého Parlamentu. Přinášíme vám její zkrácený přepis, tak jak byl zachycen na stenozáznamu Poslanecké sněmovny, doplněný redakčními poznámkami.

Foto
Nezamýšleným důvodem této místy bouřlivé diskuse bylo vystoupení předsedy Poslanecké sněmovny Václava Klause ve vedení Evropského parlamentu. Jeho zkrácenou verzi přinesla ČTK, na jejíž zprávu nejdříve reagoval prezident republiky Václav Havel s oficiálním dotazem na poslance, zda tento postoj odráží většinový názor Parlamentu. V závěsu za ním vystoupil poslanec Karel Kühnl, který řekl, že Václav Klaus svým vystoupením hrubě poškodil národní zájmy České republiky. Den po příjezdu do republiky si v úvodu plenární schůze vzal slovo sám předseda dolní komory Parlamentu.

Václav Klaus (ODS): Vážení kolegové, když jsem se včera večer vrátil z pravidelného setkání předsedkyně Evropského parlamentu s předsedy či místopředsedy parlamentů kandidátských zemí v Bruselu, nemohl jsem uvěřit svým očím a uším a nemohl jsem věřit hysterii kolem uměle vyvolané aféry s mým vystoupením na této akci.
(V další části cituje pronesené věty a doplňuje je anglickým originálem. Pro lepší orientaci přikládáme pouze český překlad a vybíráme závěrečnou část jeho projevu, na niž reagovali ostatní poslanci.)...
Byla tam také asi dvouhodinová sekce na téma budoucnosti Evropské unie, což je téma velmi kontroverzní. Myslím, že o něm neexistuje konsensus ani v členských zemích Evropské unie, ani v České republice, ani v této sněmovně. Všichni jsme zajedno v tom, že to je téma velmi klíčové, protože na vizi společné budoucnosti v Evropě závisí, zda tento ambiciózní a v mnohém riskantní proces bude mít efekty pozitivní, či nikoliv....
Otázkou je, zda máme pokračovat v linii, která byla zahájena v Maastrichtu, anebo zda se máme zastavit a přemýšlet, jak dál. Můj názor je, že další zásadní krok od mezivládnosti k nadnárodnímu nemáme činit, a je dobré se zamyslet nad některými trendy a tendencemi posledního desetiletí. Řekl jsem konkrétně, že mám na mysli tři věci: Je nutné re spektovat parlamentní demokracii, suverenitu členských států a udržet úlohu národních parlamentů.
Třetí věta byla o tom, že se domnívám, že příští konference by měla zastavit plíživou nedefinovanou, nejasnou unifikaci kontinentů a měla by formulovat - nějakou formou kvazikonstitučního, ústavního dokumentu nebo nějakým jiným způsobem - cílové řešení evropského integračního procesu....
Foto
Dále jsem nastolil otázku, zda zastavit, či nezastavit přesun od mezivládního k nadnárodnímu. Táži se znovu: co je na tom za zločinnost, že i hlava státu považuje za potřebné mě veřejně volat k odpovědnosti za tento výrok? Touto formou bych se zeptal pana prezidenta, pana poslance Zaorálka, nepřítomného pana poslance Kühnla, zda skutečně explicitně před svými voliči nahlas zastávají názor, že bychom měli být pouhou provincií nebo spolkovou zemí. Já jsem moc prosil, aby to nejdříve sdělili svým voličům na Ostravsku nebo někde jinde, aby si získali jejich většinovou podporu a teprve potom aby hovořili o poškozování zájmů České republiky. (Bouřlivý potlesk v části sálu.)
V jedné z těch vět, kterou jsem citoval, jsem se vyslovil pro aktivní a významnou úlohu národních parlamentů v budoucích strukturách integrované Evropy. Ptám se této sněmovny, zda jsem provedl nějaký pro hřešek, ptám se, zda jsem jako předseda této sněmovny měl servilně navrhnout zrušení dosavadní úlohy národních parlamentů ve pro spěch panevropských orgánů, protože jedině tak bych mohl dojít milosti některých českých politiků. (Potlesk) Já mám pocit, že to jsem udělat neměl!
Jak dobře víte, když jezdíte na některá zasedání do ciziny, dostanete do ruky návrh závěrečné deklarace.... Když jsem viděl závěrečné řádky na straně jedna tohoto návrhu, doporučil jsem, abychom nezneužívali tragické události 11. září letošního roku k evropeizaci bezpečnostní politiky.... Navrhoval jsem tedy, že by bylo vhodnější se podívat na skutečné příčiny a kořeny terorismu v současném světě, protože si myslím, že problém není v represívním aparátu. Reálné kořeny jsou v antiliberálních, antidemokratických, antitržních, antikapitalistických a antiamerických postojích a ideologiích....
Myslím ale, že je naprosto evidentní, že v této rozvířené debatě o věcný obsah vůbec nejde, protože trvám na tom, že každý soudný člověk by musel vidět, že jsem žádné české zájmy nepoškodil.... Mně se zdá, že zde narůstá jiný pohled na vystupování českého politika v zahraničí a že se bohužel znovu vracíme k neblahým tradicím naší země a že vystupování českého politika v zahraničí chválíme jen tehdy, jedná-li se o servilní přitakávání mocným, jak to bylo velmi dlouhou tradicí naší země (potlesk členů klubu ODS a části ČSSD), jak jsme na to byli desetiletí či staletí zvyklí při jednáních tu ve Vídni, tu v Berlíně, tu v Moskvě a teď snad v Bruselu.

VLADIMÍR ŠPIDLA (ČSSD):... Chci jasně říci, že Evropská unie a evropská integrace obecně neznamenají likvidaci národních států a že není koncepcí pravděpodobně nikoho v České republice oslabit princip tohoto státu. Daleko bližší je koncepce "Evropy vlastí" než koncepce "vlast Evropa". Myslím si, že o tom se debatovat dá a že to je principiální otázka.
Na druhé straně jsem přesvědčen, že evropský projekt je mimořádně úspěšným politickým projektem. Evropa před Evropou, první polovina 20. století, to byly dvě velké katastrofální války, bylo to ohromné množství totalitních systémů nejrůznějšího typu, byla to rozvrácená ekonomika v hospodářské krizi....
Dámy a pánové, jsem velmi pře svědčen, že existuje značný prostor pro integraci v sociální politice, jsem hluboce přesvědčen o tom, že ekonomická integrace přináší neuvěřitelný prospěch. A opět mi dovolte, abych se zmínil o příkladu Británie a Irska.
Po tisíc let se nedokázalo Irsko vyrovnat, pokud jde o hrubý domácí produkt na hlavu, ekonomické kapacitě Velké Británie. Dvacet let po vstupu do Evropské unie překonalo v tomto souhrnném parametru úroveň Velké Británie. Mimo evropskou integraci by toho nikdy nebylo schopno....
Dámy a pánové, já stejně tak jako kdokoliv pohrdám těmi, kteří jsou servilní, protože odpovědnost, kterou nám naši občané dali, je odpovědnost velká a naší povinností je tvrdě a důsledně hájit jejich zájmy. Je ovšem někdy otázkou rozeznat a formulovat, co je oním zájmem. Já nepochybuji o tom, že pan Václav Klaus to s národními zájmy myslí dobře.... Já nepovažuji za možné a přijatelné, nepovažuji za přiměřené například ono zdůrazňování pozice Spojených států, a kdybych naznačil onu servilitu, musím říci, že v některých okamžicích jsem sledoval až příliš bezpodmínečné přijímání některých přístupů, které jsou mimo Evropu....
Přes to všechno mi, dámy a pánové, dovolte říci, že si myslím, že ono vystoupení (V. Klause v EP - pozn. red.) bylo podle mého názoru svým způsobem za hranicí toho, jakým způsobem se má v těchto oblastech vystupovat, ale jak říkám, považuji to za poměrně bezvýznamné. To, že se otevřela debata, však za významné považuji. Děkuji. (Potlesk)

JAN ZAHRADIL (ODS): Chtěl bych ocenit vystoupení pana místopředsedy vlády Vladimíra Špidly, který se nepokusil vnést do této diskuse tón konfrontační, ale snažil se udržet věcnou rovinu. Myslím, že to stojí za ocenění. V podobném duchu bych chtěl pokračovat i já.
Pročítal jsem si ústavu a jednací řád sněmovny a nenašel jsem tam žádný explicitní právní předpis, žádné explicitní právní ustanovení, které by určovalo komukoliv z vysokých ústavních činitelů způsob a limity jeho prezentace v zahraničí, ať už v Evropském parlamentu, nebo na kterémkoli jiném fóru. Musím tedy vycházet z toho, že způsob vystupování - ať už formální, nebo věcný - kteréhokoliv ústavního činitele České republiky je dán něčím, co bych si dovolil označit jako zvykové právo. A také si myslím, že by bylo velmi záhodno, abychom v rámci tohoto zvykového práva dodržovali zásadu řekněme stejného zacházení se všemi ústavními činiteli....
Velmi dobře se pamatuji, že v loňském roce například vystoupil prezident České republiky Václav Havel před plénem Evropského parlamentu - nikoli před pěti poslanci nebo místopředsedy Evropského parlamentu, ale před plénem Evropského parlamentu - a přednesl tam velmi smělý návrh na zřízení dvoukomorového Evropského parlamentu, tedy na zavedení druhé, horní komory Evropského parlamentu, jakéhosi evropského Senátu. Byl to názor velmi odvážný, byl to názor zcela nový a byl to názor, musím říci, jak jsem potom zjistil z konzultací v Evropském parlamentu, který v samotném Evropském parlamentu nebyl zdaleka jednoznačně přijat. Přesto nikoho z nás, nikoho z českých politiků ani nenapadlo, aby se pokusil zpochybňovat právo prezidenta České republiky vystoupit s takovouto vlastní iniciativou....

LUBOMÍR ZAORÁLEK (ČSSD):... Tady nejde o servilitu před údajně novou mocí, která je srovnávána s Moskvou. Je to otázka nebát se, nebát se toho, že v Evropské unii jsme schopni se stát plnoprávnými a důstojnými účastníky hledání toho, co Evropa zítra bude. Takže opak je pravda. Tady pod záminkou odmítání servility se líčí populisticky a demagogicky strach z toho, co je dnes Evropa.
Především odmítám to, že v celém vystoupení pana předsedy Klause v Bruselu zaznívalo odmítnutí toho, co se deset let v Evropě odehrává. Tvrdím, že u předsedy Klause vidím jeden základní spor - rozštěp, kterému nerozumím. Jak je možné na jedné straně líčit Evropskou unii jako tak fiaskální, depresívní, degenerující podnik a zároveň tvrdit, že mi nedělá problém do ní vstoupit? Jediný konsekventní krok by byl, jestliže to je tak zpackaná věc, tak o to Česká republika samozřejmě nestojí. Tento klub, který to dopracoval tam, kam to dopracoval, který je plný antiliberálních, antidemokratických, antikapitalistických, antiamerických pozic, tento klub si nezaslouží naše opovržení. A to by mělo být jediné možné doporučení, které byste pak dali českých občanům. (Nesouhlasné výkřiky ze strany poslanců ODS.)
(Slovo si bere předsedající schůzi Parlamentu poslanec František Brožík.)

FRANTIŠEK BROŽÍK (ČSSD): Promiňte, pane poslanče. Chtěl bych požádat všechny, kteří poslouchají, aby pak vystoupili a nepokřikovali z lavic. I paní kolegyně Němcová. Prosím, pane poslanče.

LUBOMÍR ZAORÁLEK (ČSSD): Nesouhlasím s tím - a to se dostávám k vystoupení pana předsedy Klause -, že po 11. září v Evropě se plíživým způsobem prosazují myšlenky budování bezpečnostní a obranné zahraniční politiky EU. Prosím vás, nic se plíživě neděje. Vždyť se o tom všude otevřeně mluví. To není něco, co by před námi někdo tajil, čeho bychom se nemohli účastnit. Proč plíživě? Já tomu slovu nerozumím.
Samozřejmě naprosto nesouhlasím s tím, co je reálným zdrojem a kořenem terorismu. Jsou to snad nějaké antitržní, antikapitalistické síly? Jestliže se dnes v Evropě bojuje proti špinavým penězům, to je to antitržní, co podle vás musíme odstranit? Nebo my nesouhlasíme s bojem se špinavými penězi?...

VÁCLAV KLAUS (ODS): Myslím, že bych se mohl pustit do polemiky s každým slovem pana poslance Zaorálka, protože vědomě lže lidem do očí o tom, co jsem řekl...

LUBOMÍR ZAORÁLEK (ČSSD): Byl jsem obviněn ze lži, což je samozřejmě příliš silné kafe. Nahlédnutím do záznamu lze zjistit, co jsem řekl a co jsem netvrdil.

FRANTIŠEK BROŽÍK (ČSSD): Na základě žádosti předsedy Poslanecké sněmovny přerušuji jednání do 11 hodin a žádám, aby stenozáznam předložil protokoly o vystoupení pana předsedy Klause a pana poslance Zaorálka....
(Následuje četba stenozáznamu, ze které vyplývá, že V. K. nemluvil v souvislosti s antitržními silami o Evropské unii. Následuje krátká slovní přestřelka mezi oběma aktéry sporu. K řečništi znovu přichází poslanec Zaorálek.)

LUBOMÍR ZAORÁLEK (ČSSD): Nechtěl jsem v žádném případě zkreslovat cokoliv, co v projevu předsedy Klause opravdu zaznělo. Pokud to umožňuje takové nepřesné vnímání, tak se panu předsedovi omlouvám, ale nechci v tomhle sporu pokračovat...
(Po malé pauze přichází k parlamentnímu řečništi premiér Miloš Zeman.)

MILOŠ ZEMAN (ČSSD): Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, včetně paní kolegyně Němcové, a vážení kolegové. S radostí vítám, že Poslanecká sněmovna má tak málo práce a zvládla již téměř všechny zákony, které jí byly předloženy, že se může do hloubky věnovat tomuto problému.
Nejprve mi tedy dovolte vyjádřit svůj názor. Zastávám na základě určitých zkušeností mínění, že jeden z nejméně důvěryhodných zdrojů informací je český novinář, který spíše vytváří virtuální realitu než realitu a který produkuje spíše dezinformace než informace. Je to cosi jako ekologický polutant nebo ekologický kontaminátor, přejete-li si použít těchto cizích slov, ale to teď není podstatné. Proto jsem považoval za podstatné, než se k věci vyjádřím, seznámit se s tím, co bylo v Bruselu řečeno, a přiznávám se, že mě ani tak nezarazily barvité výrazy o creeping silent unification - creeping je plíživý a já zase nejsem bohužel tak mlád, abych nezapomněl na termín plíživá kontrarevoluce, takže tento termín ve mně vyvolává jisté negativní konotace, ale respektuji právo každého, aby svůj názor vyjádřil, a jak pravil Voltaire: Nesouhlasím s vaším názorem, ale udělám všechno pro to, abyste ho mohl hlásat.
A tady bych chtěl upozornit na jeden problém, který sdílím tím spíše, že jsem byl předsedou Poslanecké sněmovny a uvědomoval jsem si, že pokud je Poslanecká sněmovna heterogenní, a to téměř vždycky je, tak předseda Poslanecké sněmovny může jen stěží vyjadřovat obecný názor Poslanecké sněmovny. Může ovšem vyjadřovat převažující názor a v rámci tohoto převažujícího názoru může uvádět buď své osobní stanovisko, nebo stanovisko své strany pod jednou podmínkou - že je v této části označí buď jako své osobní stanovisko, nebo jako stanovisko své strany.
Když ovšem mluvím jako předseda vlády, a uznávám, že v tom je mé stanovisko podstatně výhodnější než pozice předsedy Poslanecké sněmovny, tak mohu naprosto jasně říci, že stanoviskem české vlády je tzv. federalistické pojetí Evropské unie. Respektuji i to, že v českém Parlamentu jsou síly, které toto pojetí nezastávají. To je rovněž korektní informace. A vystupuji zde jménem vlády, nikoliv jménem Parlamentu. A opakuji, moje pozice je snadnější, protože vláda skutečně toto federalistické pojetí zastává. Ostatně, jak říkala teta Kateřina v Saturninovi, chtěl bych vidět toho smělce ve vládě, který by to pojetí nezastával, takže opakuji, moje situace je daleko jednodušší. Kolegyně a kolegové, já vítám - a už to tady řekl první místopředseda vlády Vladimír Špidla -, že zahajujeme poměrně hlubokou debatu o smyslu Evropské unie, ale i když vás teď s tím poněkud rozčilím, uvědomte si, že Parlament vzal na vědomí koncepci zahraniční politiky České republiky a že zahraniční politika je součástí exekutivy stejně tak jako politika domácí, a že tedy vláda má právo vyjádřit svůj názor na zahraniční politiku s tím, že po volbách se může vláda změnit a přijde vláda s jinou zahraničněpolitickou koncepcí.

CYRIL SVOBODA (KDU-ČSL): Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, kolegyně a kolegové, chtěl bych tady do této diskuse přispět pohledem křesťanských demokratů.... Samozřejmě nezpochybňuji možnost debaty o tom, jaké mají být orgány EU, zda má být komise volená, nebo jmenovaná, jaký charakter má mít parlament, ale říkám náš postoj naprosto jasně, že cesta do integrované Evropy je vitálním a národním zájmem naší země.
Myslím si, že s tím souvisí ještě jedna podoba politiky, totiž schopnost dohodnout se. Já si myslím, že cesta, která je před námi, nemůže být lemována žádnými konflikty a vyvoláváním napětí, ale že schopnost dohodnout se je jediná odpověď na to, co se dnes ve světě děje. Já si myslím, že je nutné nově definovat naši bezpečnostní strategii k tomu, co může ohrozit náš kontinent....

VÁCLAV EXNER (KSČM):... Jestliže se mluvilo o velkých výhodách ekonomické integrace pro některé přistupující země v minulosti, například pro Irsko ve vztahu k Velké Británii...
Když jsem se zeptal profesora Anthonyho Coughlana, který vedl kampaň proti schválení výsledků smlouvy z Nice, čemu přikládá největší význam z hlediska růstu ekonomické síly Irska, odpověděl mi, že je potřeba porovnat prvních dvacet let vstupu Irska do Evropské unie a posledních deset. V průběhu prvních dvaceti let podle něj došlo ke stagnaci a spíše k poklesu ekonomického výkonu Irska. Teprve v posledních letech došlo k výraznému růstu tak, jak se o něm pan místopředseda vlády zmínil.
A tady mě překvapily některé důvody. Na prvním místě uvedl, že Irsko mělo v posledních desetiletích dobrou vládu. Na druhém místě pak rozebral důvody, přičemž řekl, že současný stav Irska je takový, že v ekonomické oblasti je možné jeho vztahy rozdělit přibližně rovnoměrně na třetiny. Jedna třetina se týká tradičních vazeb na Velkou Británii, přičemž nástup určitých vlád ve Velké Británii a obnova určitého dynamismu se projevily také v Irsku. Druhá třetina - a o ní hovořil právě jako o té v posledním desetiletí nejvýznamnější - se týkala velmi výrazné spolupráce se Spojenými státy americkými, usnadnění jejich investic v Irsku a využití výhod jazykových možností, které jdou v tomto smyslu jak ve směru k Velké Británii, tak ve směru ke Spojeným státům americkým. A teprve u poslední třetiny jde o vazby Irska na Evropskou unii s tím, že dokázali využít řady výhod, které Evropská unie poskytovala...

IVAN PILIP (US): Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych na úvod vyjádřil svůj názor. Tento bod bylo nesmírně užitečné zařadit, protože bezesporu ta bezprostřední příčina, to znamená vystoupení pana předsedy Klause v Bruselu, byla určitým katalyzátorem, který vyvolal diskusi na téma, které je nesmírně žádoucí. To znamená otázka další strategie České republiky vůči Evropské unii a teď nemyslím pouze otázku, zda do Evropské unie vstoupit, či nikoliv, ale také otázku, kterým směrem se bude Evropská unie pohybovat dále a jaký názor k tomu zaujmeme. To je téma nesmírně aktuální a je velmi důležité, aby v České republice panovala širší shoda k tomuto tématu....
Mluvím tady jako člověk, který zastává názor, že dalším logickým a žádoucím krokem je prohlubování spolupráce v rámci Evropské unie a posilování jejích nadnárodních prvků, aniž by to samozřejmě znamenalo vzdání se národní suverenity, aniž by to znamenalo ohrožení národních zájmů. Domnívám se, že pokud je zde prezentováno, a bylo to tady prezentováno i v dnešních vystoupeních, že tato tendence může znamenat ohrožení národních zájmů, respektive že může znamenat pouze nějaké poklonkování, nevím, zda cituji přesně, silnějším institucím, pak je toto srovnání nejen nekorektní, ale také nepravdivé, a především odporuje závazkům, které již Česká republika učinila.
(V závěru diskuse už za předsednickým stolem sedí Václav Klaus a dává hlasovat o návrhu usnesení k Evropské unii.)

VÁCLAV KLAUS (ODS): Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 226 ze 159 přítomných 122 vyjádřilo názor pro, 11 vyjádřilo názor proti.
Takže jsme se shodli na tom, že vstup do Evropské unie je prioritou České republiky.

JAN ZAHRADIL (ODS): Takže další návrh usnesení je od pana poslance Payna, a to, že "Poslanecká sněmovna konstatuje, že nemá společný názor na budoucí podobu Evropské unie".

VÁCLAV KLAUS (ODS): Zahájil jsem hlasování a ptám se, kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že z přítomných 151 poslanců bylo 70 pro, 50 proti. Návrh nebyl přijat, čímž myslím, že všichni ústavní činitelé a poslanci budou mít velký problém, jak vystupovat na jakémkoli evropském fóru, když je formulováno, že je stanovisko jasné.

JAN ZAHRADIL (ODS): Děkuji, pane předsedo. Na základě výsledků tohoto hlasování jsme tedy zjistili, že Václav Klaus a Lubomír Zaorálek mají společný názor na budoucí podobu Evropské unie. Alespoň já si to dovoluji jako implicitní důsledek tohoto hlasování konstatovat.
(Představení končí a jeho aktéři se začínají věnovat dalšímu bodu programu, kterým je vládní návrh zákona o pobytu cizinců na území České republiky.)



Kurzy měn
25,330
20,540
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře