nahoru

Andrej Rubljov

Milan Švankmajer 29. ledna 2002 • 13:22

V hlubokých lesích severovýchodní Rusi, při západní hranici vladimirského knížectví, při cestě do Kyjevské Rusi, stála někdy na počátku 12. století osada, či spíše zemědělský dvorec bojara Kučky - Kučkovo. Podle řeky Moskvy (jíž dali jméno původní obyvatelé těch pustin - Finové) se této osadě začalo v polovině 12. století říkat Moskva. Spolu s tím, jak vzrůstala moc vladimirských velkých knížat, posouvala se hranice jejich državy směrem k západu a někdejší Moskva-Kučkovo se ocitla v centru velkého knížectví.

Foto
Moskva měla výhodu v tom, že se zde křižovaly tři zemské cesty. A tak se již ve 14. století stala sídlem velkých knížat "vladimirských, novgorodských a vší Rusi". V roce 1360 přesídlil do Moskvy kyjevský metropolita Alexej a brzy poté (1367) dal velký moskevský kníže Dimitrij Donský obehnat své knížecí sídlo kamennou hradbou ("založil u sebe kamenný Kreml"). Vzestup moci a bohatství moskevských knížat byl provázen i přesunem těžiště řemesel a umění tehdejší Rusi do Moskvy. Do této doby spadá i tvorba mnicha-ikonopisce (malíře ikon) Andreje Rubljova.

MLADÁ LÉTA

Nevíme, kdy a kde se Rubljov narodil. Světlo světa spatřil někdy kolem roku 1360 kdesi v Moskevském velkém knížectví, které bylo sice zhruba pětkrát větší než Čechy, ale mělo sotva polovinu jejich dnešních obyvatel. Nevíme ani, jak se jmenoval, protože jméno Andrej přijal až poté, kdy vstoupil do kláštera
Foto
Mniši Andronikova kláštera se živili vlastní prací. Nikdo - ani igumen (opat) - nesměl mít kromě oblečení nic svého. Všechno bylo společné. A tomuto strohému řádu se podřídil i Rubljov, který dostával za své malby v chrámech a své ikony jistě víc, než dokázali získat pro klášter všichni jeho spolubratři dohromady. V Rubljovově přijetí přísné řehole Andronikova kláštera můžeme zahlédnout cosi z jeho vnitřního světa. V jeho malbách sice tušíme člověka hluboce věřícího a zbožného, ale Rubljov šel mnohem dál. Byl přesvědčen, že jedinou cestou ke spáse duše je návrat k chudobě prvotního křesťanství, a tak také žil.
Příkaz chudoby, odmítání bohatství a světské moci církve byl i hlavním obsahem učení evropských sektářů - valdenských, katarů, pithartů i českých táboritů. Jejich ruskou obdobou bylo hnutí tzv. nestjažatělů. Duchovním otcem a zastáncem chudoby jako pravé cesty ke spáse duše byl svatý Sergij Radoněžský, jehož rozhodným a přesvědčeným stoupencem byl i Andrej Rubljov. Později nestjažatěle pravoslavná církev odsoudila jako heretiky a v tomto smyslu byl vlastně i Rubljov kacíř".
Foto
POSVÁTNÉ UMĚNÍ
O osudech Rubljova před jeho vstupem do kláštera se můžeme jen dohadovat. Zřejmě byl po řadu let učedníkem a pak tovaryšem u tehdy nejuznávanějšího mistra-ikonopisce - Řeka Feofana. Malování ikon představovalo v té době posvátné umění. Malíře ikon uctívali a byli nedotknutelní. Jejich jména pronikla i do dobových letopisů, v nichž jsou nejen zmínky o jejich práci, ale i o tom, kde a kdy zemřeli, což letopisci zapisovali jinak jen u knížat a nejvyšších církevních hodnostářů. Díky tomu se dochovalo i několik stručných zmínek o Rubljovovi. Jinak bychom jej dnes znali jen jako "neznámého mistra".
Středověký mistr nepracoval sám. Měl "dílnu". Jeho učni mu připravovali desky pro ikony (zpravidla z lipového dřeva), brousili a hladili jejich povrch a máčeli je v roztocích, o jejichž složení se dnes můžeme jen dohadovat. Byla to úplná alchymie stejně jako příprava barev. To vše dělal jistě po řadu let i Andrej Rubljov, než se stal tovaryšem a směl domalovávat ikony, u nichž mistr maloval zpravidla jen tváře světců. Vrcholem umění středověkých ruských mistrů-ikonopisců byly nástěnné malby v chrámech - fresky. Učedníci a tovaryši stavěli lešení a ti zkušenější připravovali chrámové stěny, na něž mistři malovali obrazy svatých a biblické příběhy. A k této práci, k výzdobě chrámu Zvěstování Panny Marie v moskevském Kremlu, povolal v roce 1405 velký moskevský kníže Vasilij I. (1371-1425) čtyři přední mistry-ikonopisce - Řeka Feofana, mistry Prochora z Grodna, Daniela Čorného a Andreje Rubljova. Je to první zmínka o něm v ruských letopisech.
Foto
Dnes již stěží můžeme postihnout atmosféru doby, v níž žil a tvořil Andrej Rubljov. Byla to dramatická doba téměř nikdy neustávajících bojů s Tatary. V roce 1380 se sice podařilo vojsku moskevského velkého knížete Dimitrije Donského porazit tatarského vládce Mamaje, ale přesto musel dál platit Tatarům daň. Trvalo pak ještě celé století, než se Moskevská Rus vymanila z jejich nadvlády. Rubljov se zřejmě těchto bojů nezúčastnil, ale nepochybně byl svědkem hrůz tatarských nájezdů. A přesto jako by nic z toho nevnímal. Nejsou známy žádné jeho záznamy, ale jeho ikony mluví jasně a srozumitelně o křesťanské pokoře, míru a lásce. Jeho vnitřní svět jako by byl stroze oddělen od reálného světa, v němž žil.
TORZO DÍLA
Andrej Rubljov žil a pracoval v prostředí daleko vzdáleném tomu, co známe z našich a evropských dějin. Rusko bylo po čtvrt tisíciletí vazalem velkého tatarského chanátu (Zlaté hordy) a až do 17. století se vyvíjelo bez výraznějších styků a kontaktů s ostatní Evropou. V běhu věků tak vznikly dva odlišné světy. V Rusku se vytvořilo zcela osobité civilizační prostředí, v němž se prolínají i vzájemně střetávají vlivy byzantské, evropské a asijské. To výrazně ovlivnilo i dílo Andreje Rubljova.
Foto
Za svého dlouhého života namaloval Rubljov jistě mnoho ikon, které byly v jeho době zcela samozřejmou a nezbytnou součástí výzdoby nejen kostelů a kostelíků (většinou tehdy dřevěných). Ikony se nalézaly i v domácích jizbách a na průčelí bohatších domů. Do naší doby se jich však dochovalo jen nepatrné torzo. Téměř vše ostatní shořelo při častých požárech, protože v Rubljovově době a i dlouho poté byla nejen celá Moskva, ale i knížecí stavby v Kremlu větším dílem ze dřeva.
Foto
Požáry byly na denním pořádku a nejednou při nich shořela i velká část Moskvy (například v roce 1547) a v ohni vzaly za své i desítky kostelů a klášterů a v nich i nejedno Rubljovovo dílo. Jako ostatní středověcí mistři Rubljov svá díla nepodepisoval, a tak jen z charakteristických znaků jeho tvorby se mu připisuje sedm velkých deskových ikon, náhodně nalezených v roce 1918 ve Zvenigorodu u Moskvy. Tyto ikony pocházejí zřejmě z ikonostasu (stěny sestavené z ikon světců, oddělující v pravoslavných kostelích prostor kněžiště od věřících). Rubljov pracoval v klášteře ve Zvenigorodu, spolu se svým učitelem a přítelem Danielem Čorným opravoval a doplňoval v někdejším sídle velkých knížat ve Vladimiru malby poškozené a zničené v tamějším chrámu Bohorodičky při jednom z tatarských vpádů. Rozsáhlé práce zadal Rubljovovi Troicko-sergijevský klášter, kde vyzdobil kapli nad hrobem zakladatele kláštera, svatého Sergije Radoněžského. A zde také vytvořil své vrcholné dílo - nástěnnou malbu Nejsvětější Trojice.
Foto
Ostatní jeho malby vzaly za své. Například knížecí chrám Zvěstování Panny Marie, na jehož výzdobě se Rubljov v roce 1405 podílel, již v roce 1416 strhli, protože byl při požáru v Kremlu tak narušen, že hrozilo jeho zřícení. Podobně jen z letopisů je známo, že Rubljov vyzdobil chrám Krista Spasitele v Andronikově klášteře. Z tohoto chrámu, těžce poškozeného při požáru Moskvy v roce 1812, přežily do naší doby jen fragmenty původního zdiva. O jeho původní výzdobě, jíž věnoval Rubljov poslední léta svého života, se odborníci jen dohadují. Nezachovalo se nic.
Přestože známe jen zlomek díla mistra Andreje, lze v něm bezpečně rozpoznat vrchol středověké ruské sakrální malby, jaký třeba u nás představuje dílo neznámého Mistra třeboňského oltáře. Na rozdíl od zpravidla strnulých byzantských ikon jsou Rubljovovi světci živí lidé, z nichž vyzařuje jakýsi nadpozemský jas, klid a mír. Přes hranice věků tušíme v Andreji Rubljovovi umělce, jehož dílo přesahuje dobu, v níž žil a tvořil, a patří k pokladům světového umění.
Foto
MOUDRÝ STAŘEC
Rubljova již jeho současníci uznávali jako velkého mistra a v Andronikově klášteře nebyl řadovým mnichem. Patřil k radě moudrých starců", která spravovala klášterní bratrstvo spolu s představeným kláštera. Zde žil v pokoře a chudobě až do své smrti (29. ledna 1430).
Foto
Přestože Rubljov se již za svého života stal uznávaným umělcem a po své smrti byl (a je podnes) uctíván jako světec, dostalo se mu skutečného uznání teprve v pozdějších stoletích. Moskevský církevní sněm, tzv. Stoglav, přikázal v roce 1551: Malíři nechť malují ikony podle starobylých vzorů, (podle toho,) jak malovali řečtí malíři, jak maloval Andrej Rubljov a jiní přeslovutní malíři. Zde je ještě Rubljov zmiňován jako jeden z řady mistrů, avšak o století později (1654) církevní sněm již rozhodl, že pravé a církví schválené jsou jen ikony malované podle Rubljova". Jeho dílo se stalo kánonem ruské pravoslavné církevní malby.
Ruská pravoslavná církev má mnohem více svatých než západní katolicismus (zcela nedávno bylo prohlášeno za svaté naráz 1700 lidí). V té záplavě svatých mistr Andrej jaksi zaniká. Svatých je skutečně mnoho, ale Rubljov je jen jeden.

Milan Švankmajer


Kurzy měn
25,330
20,550
28,650
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře