nahoru

Oldies but Housies

Petr Holec 17. ledna 2002 • 15:30

Vůbec to nebyl špatný nápad, něco jako kapka adventní nostalgie po starých dobrých časech. Pozvat dýdžeje, kteří před deseti lety začínali hrát taneční hudbu v tehdy ještě neexistujících pražských klubech, aby po hektické dekádě znovu sáhli hlouběji do kufru a roztočili zaprášené vinyly. Belgičan Geert, Holanďan Marek, Spejbl z Kurtizán nebo Dan Walter, ti všichni pamatují, když ještě nebyla žádná načančaná Radost FX nebo Le Clan se sexy tanečnicemi, místo šampaňského teklo levné pivo do kelímků a slovo extáze mělo stále svůj původní význam. Dva dny před vánoci se opět sešli v klubu Mecca na akci Oldies But Housies, kam je povolal dramaturg klubu Jarda Krampol, sám veterán a jeden z prvních organizátorů (slovo promotér tehdy neexistovalo) tanečních parties. Jak ve svém dopise umístěném na webové stránce klubu vzpomíná dýdžej Geert, v civilu učitel střídavě žijící v Praze a Bruselu: "Jednou, bylo to v roce 1991, navštívil jeden americký cestovatel house party v klubu Cultural Café poblíž univerzity v Bruselu. Tím, co se tam dělo, byl velice okouzlen. Hudba, dekorace, lidé a celková atmosféra místa ho zasáhli přímo do srdce. A protože již předtím navštívil Prahu, tak jako první navrhl: ,Hele, kluci, to, co tady děláte, byste měli udělat taky v Praze.` Nejistí v celé řadě věcí jsme jednoho dne sedli se dvěma technicsy, stroboskopem a spoustou desek do auta a vydali se do Prahy. Tady jsme narazili na skupinku lidí, kteří si říkali TOMAMI, a na různých místech, jako Slovanský dům, Repre, Ládví, Miš Maš (žádné z nich už neexistuje), Futurum a Roxy, jsme začali pořádat akce, protože taneční kluby v pravém smyslu tu ještě neexistovaly. Bylo to založeno na absolutní víře v hudbu, kterou jsme hráli a vyjadřovali, přičemž peníze pro nás nebyly žádnou motivací." Staré dobré časy. Do Mekky, jež patří mezi pražskými kluby k nejmladším a nejdražším (k pionýrským dobám a atmosféře má stejně daleko jako BMW a džípy stojící před klubem), bohužel nakonec z původní komunity dorazili především sami dýdžejové. Záměr oprášit zmizelou atmosféru se mírně minul účinkem a trvalo o něco déle, než staré fláky rozhýbaly ne zcela zaplněný, nově vyzdobený klub. Ale možná to tak bylo nevyhnutelné, nic netrvá věčně. Jak ostatně bez velkého sentimentu přiznává i Dan Walter, jenž ještě pamatuje Roxy s holými zdmi a jedním stroboskopem (možná Geertovým) a který do Prahy kdysi přivezl právě Holanďany Marka a Reného: "K tomu to přirozeně směřovalo. Celá scéna se výrazně zkomercializovala, a pokud můžu mluvit za sebe, tak pro mě to zas znamená návrat zpátky. Mám radši takový špinavější prostředí, takže do Mekky už teď nechodím."



Kurzy měn
25,290
20,530
28,530
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře