nahoru

Ondřej Ježek

ONDŘEJ PEČENKA 10. ledna 2002 • 14:19

ONDŘEJ JEŽEK (28) je majitelem malebného nahrávacího studia v Praze, zvukovým odborníkem, tvůrcem znělek pro Rádio 1, reklam pro klub Roxy, "mozkem" kapely OTK a také chovatelem koček. Říká, že nejtěžší je nahrát kvalitní čunírnu, a myslí při tom na zachování syrovosti zvuku.

"Vlastně vím, čím to začalo. Když jsem byl malej, pouštěli mi rodiče Collegium Musicum, takovou tu živou nahrávku s parním válcem na obalu. Během základky jsem měl období, kdy tahle deska jela v gramofonu pořád dokola. A jelikož byly u nás doma schody mezi patry postavený tak, že se jimi daly prostrčit nohy, napodoboval jsem vsedě hru na ty Vargovy mnohapatrový varhany. Tahle obsese mi vydržela celkem dlouho. V šestý třídě mě vzala teta na Chmelnici, kde se odehrával koncert Krásných nových strojů a Garáže. Stroje jsme nakonec vůbec neviděli, protože jsme přišli pozdě; na Chmelnici totiž zavírali po začátku koncertu mříž u vstupu, a kdo se opozdil, nezbylo mu než poslouchat pod oknem. Velký dojem na mě udělal Tony Ducháček, z jedný strany nasvícenej červeně, z druhý zeleně a v oblečení ve stylu třicátých let. Na pódiu udělal tři kroky od mikrofonu, stihl se napít piva, položit půllitr k praktikáblu s bicí soupravou a třema krokama se zase vrátit před mikrofon přesně ve chvíli, kdy měl začít zpívat. V tý době jsme s několika kamarády taky založili kapelu, chodil jsem do lidovky na kytaru a skládal první písničky. První koncert kapely OTK jsme měli v roce 1988 s Tata Bojs. Dlouho jsme hráli jen v Praze. Pak se z ničeho nic objevila možnost zahrát si v Nizozemsku a v Ostravě, takže to byly první dva významnější milníky v našem mimopražským koncertování. Jinak jsme do tý doby mimo Prahu nikdy nehráli. Holandskej příběh vzniknul tak, že v devadesátým druhým přišel jeden Holanďan do Blaženky, což byl klub, kterej jsme svým koncertem uzavřeli, a tvrdil nám, že má v Amsterodamu pirátský rádio a že tam dohodí nějaký hraní. Na cestu jsme vyrazili osobákem, čtyři lidi na zadním sedadle. Hráli jsme po různých squatech, ten hlavní se měl jmenovat De Silo. Řekli jsme si v legraci: O.K., to bude nějaký silo. A taky jo. Hráli jsme teda na sile a nedávno jsem slyšel, že existuje nějaký amsterodamský divadlo s názvem Silo Theatre. Po gymplu jsem si dal rok,pauzu` a nastoupil v klubu Delta jako dramaturg. Když zrovna nebylo co zařizovat, doplňoval jsem si vzdělání sledováním brakovejch filmů, protože hned vedle zrovna otevřeli videopůjčovnu. Nebyl pro mě problém stihnout i čtyři filmy za den. Doteď mám strašně rád scénu z Kobry, kdy Stallone sedí u stolu, jednou rukou montuje nějakou bombu, druhou stránkuje v počítači a třetí si nůžkama na plech porcuje pizzu. Pak mě přijali na FAMU. Šel jsem tam, protože jsem se mylně domníval, že ta škola má něco společnýho s filmovou hudbou. Realita je taková, že se z devadesáti procent zabýváš zvukem k filmu, takže předpoklady pro práci v nahrávacím studiu si tam rozvíjíš nepřímo a spíš z vlastního zájmu. Taková škola je nejdůležitější k vytváření kontaktů. Potkával jsem lidi, o nichž jsem věděl, že s nima chci dělat dál, a ti věděli o dalších - vedle nabytí poznatků řemeslnýho rázu je to vážně nejdůležitější aspekt. Na jednom našem koncertu s OTK jsem se potkal i se svou budoucí manželkou Janou, která tenkrát přišla coby pozorovatelka z Rádia 1. Chodili jsme jí pak s kamarádama pomáhat vysílat na noční směny. Taky jsme začali pro rádio dělat jingly, třeba legendární,Kozu`. Takovej ten dlouhej předěl,Je tady někdo? `jsem odevzdával k přijímačkám na školu. Dost dobrý bylo natáčení jinglu s datlem, s regulérní dřevěnou hračkou datla, a pamatuju si, jak jsem pečlivě vybíral potřebný rekvizity. Potřeboval jsem najít nějakou silně rezonanční desku, protože ten datel na drátku je sám o sobě strašně tichej. Moje počáteční práce ve vlastním studiu Jámor se všechny točily na čtyřstopák a tři mikrofony. Nahrávací místnost je zařízena tak, že je to vlastně obývák bez okýnka do režie, což je svým způsobem rarita, a já jsem na ni hrdej. Myslím, že muzikanti nejsou tak stresovaní, protože na ně přes sklo nezírá nervózní zvukař. Navíc mám studio v prvním patře, všude jsou okna a plno světla. Nedávno jsem dokončil s Martinem Marečkem dokument o Mezinárodním měnovým fondu. Myslím si, že to je zajímavý bilancování výpovědí různejch lidí, který tvrdili něco o odpouštění dluhů nejchudším státům, a výsledek je jasnej, totiž ten, že se s tím neudělalo ale vůbec nic. Přesto není ten film podanej jednostranně; je tam i o tom, jak bezhlavá, anonymní anarchie metá dlažební kostky úplně po všech včetně novinářů. Myslím si, že je ten film docela zvládnutej; dostali jsme na něj grant a má reálnou naději, že se uvede na většině filmovejch festivalů. Dostal jsem se teď do stadia, kdy si u své práce nemůžu stěžovat na jednotvárnost. Vedle práce s filmovým zvukem nahrávám spoustu kapel, a to v tom nejširším žánrovým spektru, který si můžu představit. Nemám problém natahat techniku do kláštera a snímat hodinovou meditaci na Šakuhači a den nato natáčet GNU, což je asi nejhlasitější kapela u nás. Teď jí zrovna dodělávám novou desku. Kapely okolo labelu Silver Rocket, GNU, POINT, LYSSA mě baví hodně, ale točil jsem třeba i Penery Strýčka Houmboje, Skyline, ECHT! nebo Báru Basikovou a není to tak dávno, co jsem poměrně dlouhou dobu zvučil muzikály Evita a Jesus Christ Superstar. Po tom, co nějakou záležitost dokončím, mě samozřejmě dál zajímá, co se s výsledkem děje. Není nic horšího, než když kapela vezme hotovou nahrávku a pak se už neozve. Zajímá mě nějaká zpětná reakce. Praxí jsem se utvrdil v názoru, že si každej druh hudby žádá svůj specifickej zvuk a že je s tím třeba počítat. Vůbec nejtěžší je natočit kvalitní ,čunírnu` - zachytit ten nejsyrovější zvuk podobnej tomu, co mi kapela přinese třeba na diktafonu. Svůj vlastní hudební projev tak poslední dobou víc a víc zjednodušuju, skoro jsem přestal hrát sóla. Ono to asi trochu souvisí s tím, že jsem vždycky obsesívně hromadil různý věci a na všem tak trochu lpěl; dělalo mi problém něčeho se zbavit, něco prodat, vyhodit nebo darovat. Od jistý doby to moc neřeším a trochu to zjednodušení vztahu k věcem souvisí i s přístupem ke hraní."

ONDŘEJ PEČENKA


Kurzy měn
25,290
20,530
28,530
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře