nahoru

Má vlast

Petr Volf 8. února 2001 • 00:00

Radek Macke - Dáša a MilanMichal Strejček - Kde domov můjMá vlast se dá hrát různě. Volně, pomalu, jako když se Vltava sune vyschlým korytem, až vás ten krásný cyklus ukolébá ke spánku, což pochopitelně nepostrádá své kouzlo. Ale mně se nejvíc líbilo její provedení z listopadu osmdesátého devátého roku, v době sametové revolty, kdy ji pod vedením občana Libora Peška hrála Česká filharmonie ve svetrech a trikolórách na prsou na pódiu Smetanovy síně Obecního domu: nikdy bych nevěřil, že se to dá brát v tak strhujícím tempu; Mou vlastí jsme tenkrát prolétli na palubě rychlíku TGV.

  Ivan Mečl - BojovníkPotom mám ještě jistou slabost k Mé vlasti, jak ji pojímají výtvarní umělci na skupinové výstavě v galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové pod taktovkou kurátorské dvojice Vít Soukup a Radek Wohlmuth. Přístup mladých malířů a sochařů se zdá být na odpovídající úrovni. Co to je tahle odpovídající úroveň? Souběh obsahu a formy - kupříkladu. Má vlast pro ně není něco, před čím by se měli jaksi samo sebou ztopořit v povinné úctě, nýbrž je to vhodná příležitost zamyslet se nad domácími mýty, symboly, modlami, obyčeji, tradicemi a krapet je prověřit v zorném úhlu současnosti. Abych byl konkrétní. Třeba Michal Strejček v rámci cyklu Kde domov můj hezky vyšil do plátna portrét prezidenta Havla. Radek Macke namaloval pro změnu dvojportrét Dáša a Milan, kde se Dáša Havlová opírá o rámě Milana Knížáka. A Maxim Velčovský zase vyzdobil porcelánovou hlavu prezidenta Gottwalda lidovými motivky: jde o dílo sofistikovaně pojmenované Ornament a zločin, neboť za jistých okolností může ornament opravdu natropit neplechu. Na lidovou notu se rozkreslila Lenka Klodová a vlhké krásky z magazínu Leo oděla do slušivých kreací. Veronika Holcová přispěla kultivovaným malířským ztvárněním hory Blaník, k níž odnepaměti vztahují Češi svoje naděje - zatím pohříchu liché. K vidění jsou i vyloženě angažovaná díla. Stanislav Zámečník pomáhá obrazem Modré moře napravit strašlivou křivdu, již každý obyvatel vnitrozemské Mé vlasti cítí: konečně i my máme svoje moře - Modré, krásné, navazující na moře Jaderské a končící tam, kde kdysi bylo Slovensko.

Asi tak: tahle výstava v horším případě pobaví, v lepším povede k zamyšlení, v nejlepším k obojímu.

Míla Olivová - Blesk Adam Vačkář - Lekce němčiny Lenka Klodová - Na lidovou notu

Petr Malina - Jedoucí škodovka Vít Soukup - Lunety, příběh hrdiny Jan Novotný - Atrapa Jan Junek, Iva Slovenčíková - Krtečkovo vítězství Maxim Velčovský - Ornament a zločin

Petr Volf


Kurzy měn
25,270
20,500
28,600
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře