nahoru

Dějinokazisvěti

Jakub Szántó 14. listopadu 2005 • 16:05

Nad Buckinghamským palácem vlaje rudá vlajka s bílým kruhem a černou svastikou uprostřed. Modrooký mladík v padnoucí uniformě squadristi líbá v římském parku plavovlasou dívku ve stínu Mussoliniho busty. Školáci v uniformách Hitlerjugend švitoří v cukrárně nad dortíkem sachr ve vylidněném centru Kapského Města. Třída dětí se v americké předměstské škole trápí při rychlokursu němčiny ...

Na exponáty polozapomenutého Židovského muzea na předměstí Germanie, hlavního města Evropy, se snáší prach. Otřesná představa? Pro většinu lidí jistě, pro neonacisty sen o světovém Novém řádu. V úterý 8. listopadu začal v německém Mannheimu soud s Ernstem Zündelem, předním představitelem hnutí revizionistické historiografie čili popíračů holocaustu. Náplní jejich činnosti je vyvrátit, že během druhé světové války došlo k masovému vyvražďování evropských Židů. Popírači holocaustu se objevují také na pozadí neonacismu a živí sny vyholených hochů o rasově čisté bílé Evropě.

CAUSA ERNST ZÜNDEL


Šestašedesátiletý bývalý grafik původem z Německa, Ernst Zündel, stojí v čele kanadského nakladatelství Samizdat Publishers. Vydává díla předních popíračů holocaustu a sám je autorem publikací Did Six Million Really Die? (Skutečně zahynulo šest miliónů?), The Hitler We Loved and Why (Hitler, jakého jsme milovali a proč). Kromě toho je tvůrcem řady pseudodokumentárních filmů, údajně vyvracejících existenci holocaustu, a také aktivním přispěvatelem do amerických neonacistických magazínů. "Kamkoli se my, bílí lidé, podíváme," hřímá na stránkách neonacistických tiskovin, "zjistíme, že jsme v obležení jiných ras, které proti nám agresívně bojují, aby získaly práci, jídlo, bydlení, vzdělání, a především moc! Obzvlášť Židé obsazují vlivné pozice. ... Na oplátku nám, bílým hostitelům, Židé dali války, hospodářské krize, inflaci, nezaměstnanost, energetické krize, vyšší a vyšší daně a letecké pirátství." Tato slova zřetelně ilustrují motivaci Zündelovu i ostatních popíračů, mezi něž patří například lyonský profesor Robert Faurisson, Fred Leuchter, "vědecky" vylučující používání cyklonu B při masovém vraždění, či v ČR kupodivu často vydávaný stoupenec krajní pravice David Irving. Ačkoliv se přední popírači holocaustu vydávají za hodnověrné seriózní historiky, kterým jde pouze o dějinnou pravdu, ve společnosti stejně naladěných druhů bývají už méně opatrní na své antisemitské, antidemokratické a neonacistické výroky.

PŘEPISOVAČI HISTORIE


Je-li hlavní motivací popíračů holocaustu nenávist k Židům, demokracii nebo třeba současnému světovému uspořádání, pak jejich hlavní zbraní je manipulace s fakty, klam a často i bezostyšné lži. Tvrdí, že masové vyvraždění až šesti miliónů evropských Židů nacisty je účelově vymyšlený mýtus, jímž Židy ovládané západní vlády srazily Německo na kolena, a zároveň umožnil, aby na Blízkém východě vznikl židovský stát. Pokoušejí se otevřít zbytku světa oči, neboť, jak píše Rudolf Seidl ve své příručce Osvětim - fakta versus fikce, vydané v ČR česky v roce 1999: "Kdo si vyhrazuje monopol pravdy, která skupina vyvolených byla schopna za poslední staletí soustředit veškerou moc mezinárodního kapitálu, médií, filmového průmyslu a téměř všech kulturněpolitických oblastí celé euroamerické civilizace do svých rukou, není obtížné vypozorovat."
Jinými slovy, podle popíračů vzniklo před koncem druhé světové války mocné spiknutí. Spiknutí, které předpokládalo: že brzy vznikne židovský stát; ten začne válčit se svými sousedy; bude potřebovat finanční podporu Západu a později Ameriky; veřejnost bude proti; pro to vše bude během pár měsíců nutné připravit tisíce falešných svědků a statisíce stránek falešných údajů, aby lidé uvěřili, že němečtí nacisté vyvraždili šest miliónů Židů. Psychologové představy tohoto typu nazývají paranoiou neboli utkvělým bludem.

LŽI A FALEŠNÉ CITACE


Jednou z taktik popíračů a jejich tzv. nezávislých vědeckých institucí - třeba Institute for Historical Review (Institut pro historickou revizi) -je manipulace se známými historickými fakty a jejich důsledky. Známou historickou zkušeností je například, že z procesního hlediska nebyl průběh Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku úplně spravedlivý. Týkalo se to hlavně znevýhodněné pozice obhajoby nacistických špiček, která měla omezený přístup k důkaznímu materiálu obžaloby. V očích popíračů jde o jasný důkaz neviny všech souzených a účelu procesu jako pseudolegálního nástroje pro jejich likvidaci. Popírači uvádějí, že 60 procent obžaloby tvořili němečtí Židé, kteří emigrovali po roce 1933 z Německa, a proto nacismus nenáviděli. Žádný obdobný odhad však neexistuje a ani hypoteticky by ještě neznamenal, že celý průběh procesu byl zmanipulovaný.
Popírači svá tvrzení často vůbec nedokládají nebo používají falešné citace či citace vytržené z kontextu. Spoléhají na to, že běžný čtenář nemá dostatek času na to, aby se vypravil do knihovny a zmíněnou pasáž si vyhledal. To se týká i jednoho ze základních pramenů o technickém průběhu holocaustu, rozsáhlých pamětí velitele Osvětimi Rudolfa Hösse. Popírač Seidl o nich píše: "Tato líčení jsou sepsána z převážné většiny tužkou, ne perem. Zvážíme-li důležitost takového dokumentu, která má ještě za tisíc let vypovídat o největším zločinu lidstva, tak je to nepochopitelné. Zde se naskýtá jen jedno vysvětlení: Co je tužkou, dá se vygumovat a přepsat, tedy zfalšovat, přizpůsobit nové situaci." Jenže Höss paměti napsal až po svém odsouzení k smrti v říjnu 1946. O jeho motivaci vyhovět nátlaku obžaloby až po vynesení rozsudku stejně jako nedokumentovaném psaní tužkou lze účinně pochybovat.

HRÁTKY S ČÍSLY


Nejoblíbenější taktikou popíračů jsou ale hrátky s čísly a pseudovědeckými exaktními údaji. Bestsellerem je zpráva o údajné neexistenci plynových komor. Její autor Fred Leuchter se v roce 1988 vydal do Osvětimi a analýzou vzorků z trosek plynových komor chtěl dokázat, že údajně příliš nízké hodnoty kyanovodíku, součásti cyklonu B, prokazují, že plyn nebyl používán k vraždění lidí, nýbrž, jak píše Seidl, "k vyhubení vší a jiných nositelů nákazy". K argumentům, že od posledního zplynování utekly čtyři desítky let a na otrávení lidí natěsnaných v malém prostoru stačilo plynu jen málo, zůstává spolu se svými kolegy hluchý. Podobnou hru s čísly rozehrávají kolem kapacity krematorií a spotřebou uhlí.
Popírači holocaustu v čele s Ernstem Zündelem tvrdí, že ve skutečnosti nebyla Osvětim nic jiného než pracovní tábor, kde se podle Seidla "vedle rozsáhlých zdravotnických a zubařských zařízení, ve kterých pracovali i Židé, v táboře nacházelo hřiště, koupaliště, divadlo, orchestr a volný přístup k městské knihovně. Dokonce zde byl i veřejný dům s profesionálními prostitutkami."
Úplným vrcholem popíračského pohrávání s největším zločinem dějin je celkový počet obětí holocaustu. Podle různých autorů mělo za druhé světové války zemřít nejvíce 800 000 Židů a k tomu ještě jen menšina z nich pod německou nadvládou! Drtivá většina měla zahynout na Sibiři, kam je bez nutného vybavení měla odsunout sovětská vláda. Čísla, z nichž vycházejí, se zakládají na různých zdánlivě honosně znějících zdrojích, či dokonce na židovském sčítání lidu. "Židé prováděli sčítání lidu (census) od časů krále Davida do roku 1939," ujišťuje opět Seidl, "po skončení druhé světové války však židovské organizace odmítly sčítání lidu provést s udivujícím vysvětlením, že census je a vždy byl v rozporu s jejich náboženstvím." Takové tvrzení ovšem nemá žádné historické ospravedlnění. Po exodu z Palestiny neexistovala (k velkému smutku popíračů a dalších antisemitů) žádná centrální organizace schopná takový census provést.

MORÁLNÍ OTÁZKA


Ponechme stranou debatu, zdali má veřejné popírání holocaustu být trestným činem, jako je tomu u nás, v Německu, Francii, Litvě, Polsku, Rumunsku, Slovensku, Rakousku, Belgii a Švýcarsku. Důležité je k popírání holocaustu zaujmout morální a společenský postoj. Při pohledu na pulty mnoha knihkupectví s tituly jako Hitlerova armáda, Hitlerův korunní princ, Hitlerův bastard, V Hitlerově bunkru, Třetí říše den po dni, Hitlerovi žoldnéři, Hitlerova mladá garda, Blitzkrieg, Okultní kořeny nacismu či Insignie SS si člověk říká, zda něco není špatně. V žádném případě pochopitelně neplatí, že každý, kdo si takovou knihu koupí či přečte, je neonacista. O zvýšeném zájmu o nacismus a jeho dějiny ovšem v posledním desetiletí hovořit lze. A v záplavě knih popisujících více či méně kriticky různé aspekty třetí říše - jako v případě Davida Irvinga - se nějaké to popíračské dílo snadno ztratí a vedle ostatních fundovaných děl získá auru pravdivosti a vědeckosti. A to už je velký problém.

Jakub Szántó


Kurzy měn
25,260
20,450
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře