nahoru

Dílo týdne - Nečekaný archeologický nález (Vokov, střední Čechy)

Petr Volf 7. října 2005 • 00:09

Protože se očekává tuhá zima, ukázalo se jako nezbytně nutné připravit pořádnou zásobu dříví. Přislíbil jsem pomoc, neboť jsem chtěl dokázat, že nejsem jenom nějaký intošský pisálek, ale umím vzít za „opravdovou“ práci. Víte, jak to myslím. Je práce a Práce. Psaní je sice práce, ale duševní, a jsou lidé, kteří ji za skutečnou práci nepovažují: nejsou z ní mozoly. V příkopu u cesty na mě čekala desetikubíková hromada dřeva, kterou jsem měl pomocí kolečka přenést o sto metrů dál, na soukromé území, pod střechu, a to co nejrychleji, neboť těžké mraky hrozily sprchou. To by dříví navlhlo a pak v krbu doutnalo a čoudilo, aniž by nějak hřálo. Musel jsem sebou tedy hodit. Neočekával jsem nic

Foto
jiného než nudnou dřinu. Jenže jsem záhy zjistil, že vzít do ruky každé poleno, hezky jedno po druhém, stovky a tisícovky polen, má v sobě cosi přitažlivého -myšlenky se ubírají svou cestou, ruce záhy činí svou práci automaticky, aniž by musely být kontrolovány. Odpoledne se chýlilo ke konci, mraky rozfoukal vítr a dřevěný val se scvrkl na poslední zbytky. Najednou se cosi ve škarpě matně zalesklo. Nevěřil jsem svým očím: východoněmecká marka ražená ve dvaaosmdesátém roce minulého století! Posadil jsem se na kolečko a prohlížel lehounkou, jakoby nehmotnou minci, jejíž nepatrná váha odpovídala tomu, co se za ni dalo tehdy nakoupit. Na jedné straně dubové ratolesti, na druhé atributy dělnického státu, kladivo, kružítko, obilné snopy. Vzpomněl jsem si na: 1. Maritu Kochovou, jejíž rekord na 400 metrů už žádná žena nepřekoná, 2. zimní výlet do Drážďan, 3. tamní výstavu Paula Kleea, 4. upocený noční vlak a 5. tříhlavá hybridní kuřata, jejichž opečená těla jsme na drážďanském nádraží pojídali. Ta mince ze závěrečného období existence dělnicko-rolnického státu se mi stala odměnou za Opravdovou práci, kterou jsem měl za sebou. Přišlo mi to velmi výmluvné a symbolické, protože nevěřím na náhody. Kdosi ji na mě nastražil, trpělivě na mě čekala a objevil jsem ji v časech, kdy země, kterou reprezentovala, už byla patnáct let na dějinném smetišti. Vyfotil jsem vzácnou minci, jak ji držím mezi rachotou upatlaným palcem a ukazovákem.

Petr Volf


Kurzy měn
25,260
20,450
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře