nahoru

Festivalové nebe - Letní shakespearovské slavnosti

ZDENĚK A. TICHÝ 22. července 2005 • 18:33

Čerstvou novinkou v letošním programu Letních shakespearovských slavností je komedie Večer tříkrálový v režii Viktora Polesného. Ten si vybral jako představitele jedné z hlavních rolí - šaška Festeho - herce MIROSLAVA TÁBORSKÉHO.

Uvidíme vás letos na Pražském hradě znovu i jako Polonia v Hamletovi? Ne, loni jsem Polonia vzal jako záskok za kolegu a měl jsem na něj jen dvě zkoušky. Prvních pět repríz pro mě bylo jako jízda tunelem -- hlavně nenarazit do stěny a projet skrz. Pak jsem se už trochu rozkoukal a bavilo mě to. Letos ale už ve všech představeních odehraje Polonia Miloš Kopečný.
Proč se vracíte k letnímu účinkování na Pražském hradě?
Jeden z důvodů, proč jsem ochoten trávit léto hraním, je William Shakespeare. S ním se totiž herec v regulérním angažmá moc často nesetká.
Co vás na jeho hrách přitahuje?
Většinou jde spíš o konkrétní postavy. Šašek Feste je po Králi Learovi na Hradě můj druhý shakespearovský šašek. Je to zajímavý úkol -protože právě do šašků Shakespeare vložil to, co nemohl dát do úst ostatním hlavním postavám -svůj nadhled, filozofii, názory. Navíc jsou Shakespearovy hry pokaždé zárukou krásného jazyka a veršů.

O čem je Večer tříkrálový z pohledu šaška?
Šašek s nadhledem a s úsměvem sleduje, jak se lidičky okolo pinoží za láskou. V jedné písničce o tom i zpívá: „Nového nic není pod sluncem/a všechno co je, už tu jednou bylo/Jak klamem se, když pracně zrodit chcem/ co se už jednou bez nás narodilo.“ Jinak ale o něm říkám, že je intelektuální trenér - živí se tím, že vede s ostatními postavami chytré dialogy, jež mají být intelektuálním soubojem. Dostane od nich zaplaceno a žádní z jeho soupeřů přitom neriskují - když prohrají, tak se vlastně nic neděje, protože prohráli se šaškem. Brousí si na něm svůj ostrovtip, aby byli schopni vést co nejchytřeji a nejvtipněji dialogy, až se střetnou s těmi, se kterými už prohrát nesmějí.
Šašky ovšem nehrajete pouze u Shakespeara. V šaškovském kostýmu účinkujete i na domácí scéně, v Divadle v Dlouhé, v dramatizaci Pratchettova románu Soudné sestry.
Pro mě je to taky shakespearovský šašek, i když je dramatizace Pratchettova románu Soudné sestry jen parafrází Shakespearova Macbetha. Každý z mých šašků je úplně jiný. V Learovi to byl zoufalý parťák, jenž se marně snaží zabránit tomu, kam se král řítí. Ve Večeru tříkrálovém je šašek lehký nostalgik, který komentuje dění kolem sebe. A Verence ze Soudných sester je nešťastník, co nikdy šaškem být nechtěl. Ale osud ho tam dostrkal a on se v tom teď, chudák, tluče.
Co vás během zkoušení Večera tříkrálového zaskočilo?
Zděsil jsem se, když jsem zjistil, kolik mám písniček. U nás v Divadle v Dlouhé se snažím vyhýbat inscenacím, ve kterých se na živo zpívá, protože jsou mezi kolegy lepší zpěváci i muzikanti. Na Hradě jsem do toho spadl rovnýma nohama.
Přitom je Divadlo v Dlouhé právě hudebním vybavením svých interpretů vyhlášené.
Já dokonce začnu v létě zkoušet muzikál Elixír života s Lucií Bílou v Divadle Ta Fantastika. Ale nebudu v něm zpívat, obsadili mě do činoherní role. Docela mě pobavilo, když jsem na konci scénáře našel u své postavy napsanou dialogovou písničku. Uklidnili mě, že budu skutečně jen mluvit. Všechno odzpívá Lucie Bílá.
I tak to ale pěkně zní, když se řekne, že vás čeká finálový duet s Lucií Bílou.
Hmm, to ano, ale přece jen bych to za všech okolností lehce relativizoval.

ZDENĚK A. TICHÝ


Kurzy měn
25,260
20,450
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře