nahoru

Schránka na pocity

Petr Volf 3. června 2005 • 12:58

Už je to zpečetěné. Po bezmála dvouletých průtazích bylo rozhodnuto, že na Sněžce vyroste nová budova České poštovny. Stavba v pravém slova smyslu soudobá, a přesto souznějící s přírodou. Na nejvyšším bodě České republiky tak vznikne opravdu moderní architektura. A i když jde vlastně spíše o nevelký domeček s plochou střechou, který projektovali architekti MARTIN RAJNIŠ a PATRIK HOFFMAN, vzhledem k výjimečnosti místa i charakteru stavby je to důležitý počin, jehož prosazení provázely zajímavé peripetie.

Sněžka je nejimpozantnější hora v téhle zemi: nejvyšší na sever od Alp, měří 1602 metry. V Česku, kde nejsou velehory, jde o jediný vrchol, jenž se svým profilem velehorám přibližuje. Sněžka je krásná, tvarovaná ledovci. Zatímco jiné nejvyšší české, moravské a slezské vrcholy jsou spíše zaoblené a přívětivé, tak Sněžka působí sebevědomě a budí zdání nepřístupnosti. Kdo na ni vyjde po svých (nebo se dopraví lanovkou), ocení ničím nerušený výhled na českou kotlinu i na širé polské roviny. A zvláště v zimě - zde od října do dubna -, když se v souladu se svým jménem pokryje sněhem, ledem a rozzáří se do krajiny jako polodrahokam, majestátnost hory ještě více vynikne.

POŠTOVNA

Nová poštovna má nahradit tu současnou, kterou už deset let provozuje paní Jaroslava Skrbková. Stará poštovna se může pochlubit historií, jež spadá až do druhé poloviny devatenáctého století, kdy byla (v roce 1872) založena. Fungovala ještě několik let po skončení druhé světové války, nicméně v následujících bezmála čtyřech desetiletích se proměnila ve sklad. Obnovit ji - to byl nápad právě poštmistrové Jaroslavy Skrbkové. Stavba prošla rekonstrukcí a od roku 1995 je poštovna soukromá. Nikdo, kdo na Sněžku vystoupí, neodolá možnosti poslat pohlednici s cenným razítkem, které proslulo mezi sběrateli v různých částech světa.

ČESKÁ BOUDA

Po tom, co se musela v roce 1990 z hygienických důvodů uzavřít Česká bouda, protože vypouštěla do okolí znečištěnou vodu, stala se maličká dřevěná poštovna (zabírá pouhých dvaatřicet metrů čtverečních -to je velikost obývacího pokoje) pro turisty na české straně Sněžky jedinou možností, kde si mohli koupit vedle pohlednic s unikátním razítkem z nejvyšší hory i nějaké občerstvení. Pokud samozřejmě nechtěli do Polské boudy... K demolici muselo dát požehnání ministerstvo životního prostředí výjimkou ze zákona, protože probíhala v první zóně Krkonošského národního parku, tedy v oblasti s nejpřísnějším ochranným režimem. Jakmile se dům přestane využívat a ztratí svůj smysl, nastává rychlá zkáza, zvláště nacházíli se v tak extrémních klimatických podmínkách, jaké panují na Sněžce. Převážně dřevěná bouda postavená v roce 1868 (v jejích nejlepších časech zde byla možnost ubytování, stravování a také tance) chátrala, skrznaskrz prolezlá dřevomorkou domácí, a nejenom Sněžce, ale i České republice dělala ostudu. Při častých vichřicích hrozilo, že její uvolněné kusy odlétnou na polskou stranu. Na odstranění vyčlenilo ministerstvo tři milióny korun z dotačního programu Péče o krajinu. S likvidací se začalo na sklonku loňského léta, 21. září. Jednotlivé části se snášely pomocí vrtulníků a lanové dráhy; po boudě zůstala jenom kamenná terasa. Právě na ní bude postavena nová poštovna.

PUSTÝ VRCHOL?

Prosadit ji ale nebylo jednoduché. Představitelé Správy Krkonošského národního parku, která je majitelem pozemku pod boudou (ta patřila městu Pec pod Sněžkou), se totiž netajili svým záměrem očistit vrchol od všech objektů s výjimkou kaple svatého Vavřince a ponechat na něm jenom vyhlídkovou terasu. Znamenalo by to v podstatě návrat do roku 1668, kdy zde tato čtrnáct metrů vysoká dřevěná kaple vyrostla. Jediné, co by zůstalo, by byla horní stanice lanovky a pochopitelně Polská bouda, připomínající nějaký nepovedený kosmický modul. Ačkoliv je Sněžka vystavena až arktickému klimatu, turisty přitahuje jako magnet a vždy je tu rušno. Mimochodem, ještě v roce 1950 na ní stálo na osm objektů a na archívních fotografiích působí spíše jako malé náměstí než nepřístupný vrchol hory. Opustit nadobro takto staletí "kolonizovanou horu" by bylo -eufemisticky řečeno - poněkud nerozumné.

DŘEVĚNÁ KRABIČKA

Zvláště když bylo po složitých jednáních mezi zástupci Správy KRNAP, Pecí pod Sněžkou a investorkou (paní Skrbková bude hradit novou poštovnu ze svého) rozhodnuto, že poštovna nebude zabírat větší plochu než čtyřiasedmdesát metrů čtverečních. Mimochodem, Česká bouda se rozkládala na ploše skoro osmkrát rozlehlejší! Investorka a představitelé města oslovili Rajniše a Hoffmana, kteří se v posledních pěti letech intenzívně zabývají úspornými stavbami ze dřeva; jejich dům pro Pavla Štechu patří k nejčastěji publikovaným stavbám nového století. Tentokrát se inspirovali expedičními stavbami, jaké poznali při cestách v polárních krajích, v Grónsku, na Islandu, na Špicberkách i jinde, kde jsou tvrdé podmínky připomínající klima na Sněžce. Poštovnu pojali jako dřevěnou stavebnici skládající se z nosné konstrukce ze subtilních dřevěných profilů, obvodového a vnějšího pláště, mezi nimiž je skleněná dvouvrstva. Oba dřevěné pláště lze otevírat a uzavírat, takže je možné v mnoha kombinacích regulovat míru oslunění. Anebo při nevlídném počasí dům úplně uzavřít - jako dřevěnou krabičku.

POZOR NA STŘECHU

Tento návrh byl hotov už loni na jaře. Jenže to mělo háček, Správě KRNAP se nezamlouvalo, že poštovna je navržena s rovnou střechou -a ta je prý proti zdejšímu krajinnému rázu. Lepší by byly střechy sedlové, jaké ke Krkonoším patří, nicméně jaksi bylo přehlédnuto, že kupříkladu Petrovka nebo Vosecká bouda mají střechy ploché; nic neplatí bezvýhradně, jak je vidět, výjimky existují a otázky kolem krajinného rázu se zdají být z kategorie iracionálních, není na ně nikdy jednoznačná, exaktní odpověď. Jako ve věcech vkusu obecně. Je rovná střecha snaha být za každou cenu moderní? Podle Martina Rajniše není: "Právě taková vodotěsná střecha klade nejmenší odpor při silném větru, takže nemohou vzniknout žádná závětrná místa, kde by se mohly tvořit závěje. Navíc se dá horizontální střecha využít jako vyhlídková plošina."

SOUTĚŽ

Správa KRNAP nechtěla nic uspěchat. Požadovala více alternativ poštovny - spíše ale jiné architekty. K prekérní situaci došlo, když loni v létě vyzvala tři architekty (Ladislav Lábus, Josef Pleskot, Václav Hlaváček), aby vypracovali studii poštovny. Ale zapomněla to dát vědět jednak investorce, jednak autorům, kteří už na projektu pracovali. Oslovení architekti o této situaci, jak se ukázalo 10. září 2004 na kolokviu věnovaném Sněžce v pražském kinu MAT, nevěděli. Radost z toho neměli. Dělat na projektu, na němž už jiný kolega pracuje, je totiž profesně neetické. Slavný Josef Pleskot k představovanému projektu řekl: "Kdybych to dělal, tak jako tady kluci." Posléze se Správa KRNAP poučila a vyhlásila uzavřenou architektonickou soutěž. Vedle Rajniše s Hoffmanem (H. R. A - architekti), kteří tentokrát připravili hned pět variant poštovny, se zúčastnili ještě Petr Hájek, Tomáš Hradečný, Jan Šépka (HŠH architekti) a Václav Hlaváček, Jana Strachotová, Michal Mihalčík a Tomáš Havlíček (Studio ACHT). Poněkud se změnily podmínky: bylo totiž rozhodnuto, že projekt může využít bývalé sklepní prostory, co zůstaly po České boudě. Letos v dubnu jednotlivé návrhy posuzovala porota, na níž se shodli jak zástupci Pece pod Sněžkou, Správy KRNAP, tak paní Skrbková: zasedli v ní architekti profesor Emil Přikryl, David Vávra a JUDr. Jiří Plos, sekretář České komory architektů. Přiklonili se k projektu Rajniše s Hoffmanem a doporučili jej k realizaci: "Důvodem pro toto doporučení je především způsob orientace stavby na pozemku a respekt k vrcholu hory v intencích v minulosti již existující zástavby, pojetí stavby jako domu, byť domu do extrémních klimatických podmínek, proměnlivost stavby v průběhu roku i v průběhu dne, charakter materiálu a zvolených technologií a způsob jejich použití (,rukodělnost') v koncepci i detailu, splnění podmínky omezeného zásahu do fyzické podstaty hory a rychlé a snadné montáže a demontáže."

ANEŽKA A SNĚŽKA...

Variantu poštovny, která se nakonec bude stavět, pro soutěž Rajniš s Hoffmanem pokřtili Anežka; je to takové hezké české jméno, ostatně docela se Sněžkou ladící. Jaroslava Skrbková se už nemůže dočkat, až bude Anežka hotová. Průtahy kolem projektu jí radost nedělaly. "Věřím, že příští rok, až bude na Sněžce 10. srpna pouť svatého Vavřince, to je vždycky velká sláva, už bude stát." Stará poštovna zmizí nejpozději do jednoho roku po kolaudaci Anežky. "Vrchol Sněžky je magické místo," říká Martin Rajniš. "Než jsme začali projektovat, pochopili jsme, že se člověk nesmí protivit mocným silám. My se je snažíme sdílet. Myslíme si, že stojí za to chodit na nejvyšší místa a koukat do dálky, prožívat západy slunce, ohmatávat si místa, kde řádí živly. Snažíme se u tohohle obřadu být jako ministranti. Dům je schránkou na nádherné pocity, jež si do něj lidé přinesou. Snažíme se ty pocity nekazit, neoslabovat. To není služba, to je přímo bohoslužba, jak říkal Karel Čapek, který si obyčejných věcí uměl vážit a objevovat je pro nás."
Než nastane zima, prověří se jeden z vnějších modulů ochranného pláště poštovny na samotném vrcholu - aby se vědělo, co s ním vichry, mráz, sníh a led udělají. Architekti nechtějí ponechat nic náhodě. Sněžka si takový přístup zaslouží, protože ji nelze podcenit. Stejně jako její návštěvníci, kteří dostanou možnost v neobyčejném domečku utřídit si své dojmy z nejnáročnějšího výstupu, jaký mohou v České republice uskutečnit.

Petr Volf


Kurzy měn
25,310
20,530
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře