nahoru

Na bidýlku - Jevištní probírka deníkovými záznamy

JAN KERBR 3. června 2005 • 12:46

HaDivadlo: Renata Kalenská, Lidové noviny

V Praze hostovalo brněnské HaDivadlo s novinkou Renata Kalenská, Lidové noviny, kterou se souborem připravil režisér Jan Antonín Pitínský. O věhlasném divadle se v minulých měsících hovořilo především v souvislosti s personálními výměnami šéfů, také proto bylo uvedení politizujícího projektu očekáváno se zvýšenou pozorností. Po příznivých referencích z Brna se do Archy vypravilo publikum, které díky aktivitám této stagiony má už dlouhá léta možnost sledovat tvorbu nekonvenčních brněnských scén.
Koláž z pověstných syrových rozhovorů novinářky Lidových novin Kalenské chtěla postihnout rozporuplnost (nejen) naší současnosti, přitom nevyslovovat, alespoň ne prvoplánově, sympatie či antipatie vůči zpovídaným. Lehce fantaskní divadelní realita přivádí novinářku R. K. (Jana Plodková), hledající Milana Knížáka, do komunitního domu Villa Vallila. Tam se však vyskytuje celá řada lákavých objektů pro interview, takže hledání kontroverzního výtvarníka je zpestřeno rozhovory s Evou Holubovou, Vladimírem Hučínem, Ludvíkem Zifčákem, Janem Kollerem a dalšími. Historický "rozptyl" napovídají dva prezidentské portréty na stěnách, Havlův i Klausův. Zkušení herci vytvářejí jevištně docela účinné karikatury - padni komu padni, v prezentaci není například symrozdílu mezi Hučínem a Zifčákem. Blýskne se Ján Sedal v inzitně horečné kreaci disidentského outsidra Fandy Pánka, pozoruhodnou figurku zlostně rozšafného Knížáka s obřími copánky zpodobní Miloslav Maršálek. Inspirativní jednotlivosti se však neskládají v účinný celek, inscenace negraduje a chvílemi začíná nudit. Kompoziční nápady typu prolínání dvou rozhovorů, a to s čínským disidentem Harrym Wuem a s televizním Přemkem Podlahou (neokázalá statečnost versus mediální banalita), jsou ojedinělé. Finále pak vysloveně zkolabuje, neboť se objeví na pár minut reálná Renata Kalenská s reálným politikem (zažil jsem Mirka Topolánka). Reálný rozhovor s politickým podtextem se totiž po dvouhodinovce divadelní stylizace jeví náhle zcela nezajímavým; myslím, že se to bude týkat kohokoliv, kdo na jevišti v této nevydařené koncovce nastoupí. Inscenace se složitosti doby dotýká jen chvílemi, občas se hlavně díky protagonistům blýská na lepší časy, ke katarzi ovšem nedochází.

P. S.
Překvapilo mě i pobavilo, když jsem pár dní po návštěvě Archy četl doslovný přepis nervózní jevištní rychlovky Kalenská-Topolánek v Lidových novinách jako regulérní interview.

JAN KERBR


Kurzy měn
25,240
20,450
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře