nahoru

Fandovi in memoriam

JAN POTŮČEK 12. května 2005 • 12:50

Pouliční zpěvák Fanda Zeman (+ 49) nemusel být ani papežem, aby o jeho smrti mluvily celé Pardubice. Postavičce, o níž místní noviny výstižně napsaly, že si ji dnešní děti budou pamatovat spíš než politiky, co teď sedí na radnici, chtějí přátelé v centru města odhalit pamětní desku. A zatímco Fandův pohřeb proběhl "v úzkém kruhu rodinném", veřejnost se se svérázným muzikantem rozloučila stylově v rockovém klubu. Trochu nezvykle moc pozornosti místnímu bláznovi, nemyslíte?

Fanda Zeman byl prostě nepřehlédnutelný. Přespolním mohl připadat jako obyčejný bezdomovec a oblečením i chováním ho opravdu připomínal. Ovšem Fanda měl kde bydlet, jenom ho prostě bavilo chodit po ulicích s otřískanou kytarou a zpívat. Pravda, v posledních letech se tomu už nedalo ani říkat zpěv: byl to spíš řev, jako by Fanda chtěl dát najevo, že ještě existuje. Jestliže mu dřív někdo zaplatil za hezkou písničku, ke konci mu lidé pomalu platili spíš za to, aby mlčel.

JSEM HODNEJ KLUK

Fandu jsem poprvé zaregistroval někdy počátkem devadesátých let. Pamatuji si na ten výjev dodnes: šel jsem okolo radnice a najednou vidím nějakého týpka, jak sedí na morovém sloupu a zpívá. Osedlal si kamenného lva a mával na mě. Tenkrát jsem ještě netušil, že není opilý, že prostě jenom exhibuje. Pak jsem Fandu vídal různě po hospodách, kde měl striktní zákaz hrát, aby nerušil hosty. Decentně obcházel stoly a žebral: "Nemáš pětku? Já jsem hodnej kluk." Většinou chtěl na pivo. Aby nás obměkčil, plival si do ruky a ukazoval, jak je nemocný (říkalo se, že má tuberkulózu).
Občas se Fanda projížděl městem na kole, kytaru na zádech. Někdo ho dokonce viděl jet s prázdnou duší až do deset kilometrů vzdálené Přelouče, kde žije jeho otec. Jindy s sebou vláčel elektrickou koloběžku, ale spíš jenom jako podpěru.

Po hospodách rozdával vlastnoručně nakreslené letáčky s pozvánkami na koncert. Samozřejmě smyšlený, ale před osmi lety se jednoho sólového vystoupení skutečně dočkal: do rockového klubu Žlutý pes si ho přišlo poslechnout pět set lidí.
"Věděli jsme, že nemá žádné peníze a že se k němu rodina nezachovala zrovna nejlíp, tak jsme pro něj uspořádali benefici. Chtěli jsme, aby si užil maximum slávy," vzpomíná Lumír Sokol, dnes majitel rockového klubu Ponorka, kde se konala i veřejná rozlučka s Fandou Zemanem.
Koncert z roku 1997 přibližuje i krátký dokumentární film, který organizátoři rychle sestříhali po Fandově smrti. Fanda na něm symbolicky zpívá: "Jsem prý blázen jen." Začátek koncertu byl ale tvrdší: Fanda na pódium dojel na Harley-Davidsonu a nakonec nechtěl ani odejít, i když už neměl co zpívat a hrát.
"Pro Lumíra to byl problém, protože Fanda mu pak chodil obden tlouct na vrata, kdy bude mít další koncert," řekl mi další ze spolupořadatelů, Fandův spolužák ze základní školy Ladislav Ministr. Nějaké repete prý proběhlo, ale zdaleka ne s takovým úspěchem jako poprvé.

JAKO KAREL GOTT

Zpívání prý šlo Fandovi dobře už na základce. Podle pamětníků rozhodně lépe než učení: "Zatímco my jsme tak různě jódlovali, František už uměl zazpívat různé party," vzpomíná Ladislav Ministr. "Dostávali jsme pětky a on vždycky zazpíval na jedničku - když ne jako jediný, tak jako jeden z mála kluků. Jinak ale neprospíval moc dobře."
Fandovým velkým vzorem byl Karel Gott. Naučil se všechny jeho hity a obcházel plesy, zábavy a odpolední čaje s prosbou, jestli si nemůže zazpívat s kapelou. "Publikum ho přijímalo různě. Někdo házel drobné, jiný aplaudoval. Brali ho spíš jako takové zpestření programu. On za to nic nechtěl. Vždycky otravoval tak dlouho, dokud ho nenechali zazpívat, ale někdo ho nechal zazpívat s potěšením. Pak se z něj stal takový pouliční zpěvák. Obcházel vinárny, vždycky si to domluvil s kapelníkem, pak obešel všechny stoly a sdělil, že půjde zpívat."
Rodina Fandu ve zpěvu podporovala. Když otec ještě za komunistů provozoval v Pardubicích hospodu, vedl v ní Fandu jako "uklízečku", aby měl po škole nějaké zaměstnání, a domlouval mu prý i vystupování na plesech. Lumír Sokol pamatuje, jak v té hospodě zkoušela jedna rocková skupina a Fanda s ní zpíval: "Svého času na tom byl hlasově velmi dobře. Jezdili jsme se na ně dívat." Idyla skončila po tragické smrti Fandovy matky. Tím ale Fandovy osobní patálie neskončily. Málokdo ví o tom, že byl Fanda ženatý. Začátkem devadesátých let bydlel společně se ženou a otcem v Přelouči, ale manželka se s ním rozvedla a zůstala s otcem. Fanda se přestěhoval k sestře do Pardubic do domu, který jí odkázal otec. Součástí dohody bylo, že jeden pokoj zůstane "na dožití" Fandovi. V něm ho také 6. března ráno našli mrtvého.
Zlé jazyky tvrdí, že za Fandovým touláním po ulicích nebyl exhibicionismus a touha po svobodě, ale prostý fakt, že dům, v němž bydlel, zůstával ráno, když všichni odešli do práce, zamčený. Podle jiné historky Fandu v patnácti letech zmlátili na ulici do bezvědomí a od té doby byl tak trošku divný. Těžko říct, co je na tom všem pravdy. Rodina o Fandovi mluvit nechce a také jeho pohřeb proběhl s vyloučením veřejnosti. Jediný, kdo se na něj dostal - Fandův kamarád Pavel Vondra -, ho líčí jako velmi decentní rozloučení: "Bylo to opravdu jen pro nejbližší příbuzné, na rakvi ležela kytara..."

SRANDA MUSÍ BEJT

Na veřejnou rozlučku s Fandou Zemanem o týden později do rockového klubu Ponorka přišly dvě stovky lidí. Zahrála skupina Regent, s níž si Fanda v posledních letech tu a tam zazpíval. Před klubem hořely svíčky, u vchodu se vybíral dobrovolný příspěvek na pamětní desku pardubickým muzikantům. "Fanda by měl být takovým jejich symbolem. Už v devadesátých letech jsme dělali jednu akci na památku zemřelých muzikantů a chystali jsme se jim udělat nějakou plaketu, ale nějak nám to nevyšlo, tak to teď chceme spojit," říká Lumír Sokol. V klubu se vybralo pět tisíc korun, náměstek primátora pro kulturu Jiří Razskazov slíbil vybrat vhodný dům.
"Peníze rozhodně zatím nestačí, ale předběžně to máme naplánováno tak, že by to proběhlo až na první výročí Fandova úmrtí příští rok na jaře. Otázka je, jestli to směřovat jenom na Fandu, nebo na všechny pardubické muzikanty," zamýšlí se Sokol. Zavolal jsem na magistrát panu náměstku Razskazovi, jestli město opravdu počítá s podporou tak neobvyklé akce. "Oficiální stanovisko jsme k tomu zatím nezaujali, ale na rozlučce v klubu Ponorka jsme se shodli, že to je dobrý nápad. Otázka je, kam ji umístit. Z domů, které vlastní město, by připadala v úvahu radnice nebo okolní domy. Ale měli jsme i nápad, že by se mohla zabudovat do chodníku -to by mohla být taky legrace." Vím ještě o jednom místě, i když památkáři by asi řvali: lev na morovém sloupu, na kterém se tak dobře zpívá.

JAN POTŮČEK


Kurzy měn
25,240
20,450
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře