nahoru

Slovenská cesta

JAN POTŮČEK 30. března 2004 • 19:17

Poslankyně Kateřina Dostálová v nedávné rozhlasové diskusi o televizních poplatcích prohlásila: "Chceme, aby v České televizi proběhla reforma. Podívejme se na Slovensko, chtěla bych vyzvat naši veřejnost, aby občas sledovala Slovenskou televizi, protože tam jsou ty reformy vidět." Ano, jsou. Ale nic není zadarmo.

Ještě před rokem by si na reformu Slovenské televize vsadil málokdo. Zkostnatělá, přezaměstnaná instituce, v níž se od listopadu 1989 vystřídalo třináct ředitelů, nedávala téměř žádnou naději na změnu. Program jako z období normalizace, zpolitizované zpravodajství, nudné televizní inscenace a neustálé reprízy na druhém programu. Není divu, že se na STV skoro nikdo nedíval. Loni v lednu se cosi hnulo: Rada STV doporučila parlamentu za ředitele Richarda Rybníčka (na Slovensku ještě nedávno šéfa veřejnoprávní televize volili přímo poslanci) a ten její návrh schválil. Rybníček v té době ještě šéfoval komerční televizi Joj, mladší sestře Novy. "Z Jojky bych odešel, i kdybych nevyhrál," řekl mi šéf Slovenské televize v zasedačce vedle své kanceláře, šest pater nad vrátnicí televizního

Foto
mrakodrapu v bratislavské Mlynské dolině. Budova má celkem 28 pater a jedenáct podlaží už televize vyklidila. Časem by chtěla zastaralý mrakodrap opustit úplně - dům přesluhuje a jeho interiéry už nevyhovují. Vzdáleně připomínají Kavčí hory, i když v mnohem horší podobě.

DOKTOROVA ŠKOLA

Na Rybníčkově příchodu do Slovenské televize je pikantní, že před startem Jojky zjišťoval, zda by se pro Vladimíra Železného a jeho slovenský projekt nedal zprivatizovat druhý okruh STV. V jednom rozhovoru z té doby prohlásil, že pokud by se z programu STV 2 měl stát opravdu kvalitní veřejnoprávní kanál, trvalo by jeho přeformátování přinejmenším pět let. O několik měsíců později to byl právě Rybníček, kdo toto tvrzení popřel: stačil mu na to pouhý rok. Při Rybníčkově příchodu do Mlynské doliny hrozilo televizi odpojení vysílačů, protože neplatila radiokomunikacím. Žalovala ji soukromá studia. STV dlužila všude, kam se podívala, ze zákona ale musela vysílat. To si uvědomovali různí nezávislí producenti - věděli, že televize nemůže zkrachovat a že stát za ni její pohledávky dříve či později zaplatí. A Slovenská televize brala všechno, co jí přišlo pod ruku. Bylo jedno, zda se na to bude někdo dívat.
Běžný manažer by do takového podniku vůbec nešel, Rybníček se naopak na totálně zdevastované STV rozhodl vybudovat svoji kariéru. Na prvních tiskovkách nepopíral, v jaké situaci se televize nachází. Spíš se v líčení negativ vyžíval. Jednou přinesl shnilý filmový pás, ukázal ho fotografům a prohlásil: "Tak se STV starala o svoji tvorbu." Fotografie druhý den obletěla všechny slovenské deníky. Rázný nástup ředitele brzy pocítili i zaměstnanci. Ze dvou tisíc jich zůstalo jen osm set. Veřejnost se také dozvěděla, že v STV dlouhá léta pracovali na plný úvazek zahradníci, kadeřníci nebo pyrotechnici. Z obrazovky zmizely hlasatelky. Odboráři sice hrozili stávkou, ale každý propuštěný si odnesl pět měsíčních platů. Kde na ně zadlužená STV vzala? Samozřejmě od státu. Mimořádná dotace vyšla vládu na 250 miliónů korun. Připočteme-li k tomu další miliardu za splátky různých dluhů, je jasné, že bez náklonnosti na patřičných místech by Rybníček nemohl nic dělat. Na propouštění navázala další opatření. Programové oddělení zrušilo 2472 položek v programu a omezilo vlastní výrobu na polovinu. Televize častěji sahala do archívu (mezi neshnilé filmové pásy) a pomalu se připravovala na "velký třesk" - start "nové STV". Opustila i výrobu televizních inscenací, jež označila za přežitý žánr. Do budoucna se chce věnovat spíš natáčení filmů a seriálů podobně jako Česká televize.
Foto
Rušení pořadů a lukrativních zakázek se samozřejmě nelíbilo řadě externistů, lobbistické skupiny vytvářely tlak na Radu STV a parlament, podařilo se jim dokonce vyvolat hlasování o Rybníčkově odvolání. Marně. Jenom díky drastickým zásahům dokázala televize uzavřít loňský rok nejen bez ztráty, ale dokonce s přebytkem 88 miliónů korun.

VSTŘÍCNÁ GESTA

Rybníček se ukázal být dobrým vyjednavačem i v parlamentu. Podařilo se mu přesvědčit poslance o nutnosti zvýšit koncesionářský poplatek z 50 na 100 korun měsíčně. Když jsem se šéfa STV zeptal, jakou roli při vyjednávání hrál fakt, že do redakce zpravodajství přijal nechvalně známého bývalého mluvčího HZDS Mariána Kardoše, pokrčil pouze rameny: "Byl to jen signál směrem k opozici, že mi nezáleží na stranických legitimacích." Rybníčkovi se podařilo prosadit i další změny v zákonech, takže televize postupně získala vlastní majetek (do letošního února spravovala pouze majetek státu, a nepatřilo jí nic, ani ten ošklivý mrakodrap). Mohla začít podnikat, a tím pádem se i zapojit do měření sledovanosti pomocí peoplemetrů, které odstartuje letos v létě.
Jak se to mohlo Rybníčkovi podařit v tak krátké době? "Myslím, že jsem využil okamžitou politickou vůli k reformám, které jsem nabízel. Za současné politické situace bych žádnou podporu nedostal, ale vše, co jsem potřeboval, se už stalo." V docela jiné situaci je podle Rybníčka Česká televize, jejíž ředitel Jiří Janeček přišel s reformami o něco později, než měl. "Už nestihl využít počáteční vůli poslanců ke změnám. Dnes se ČT stává součástí politických hrátek v Parlamentu a to je zlé. Janeček přitom má jasné argumenty i ekonomické páky, jak televizi oživit." Zásadní zlom ve vysílání STV přišel letos na Nový rok. Televize ze dne na den změnila grafiku, logo i programovou skladbu. Rybníček na to diváky připravoval několik týdnů ve své nedělní one-man show Otázky a odpovědi, kterou odkoukal od Vladimíra Železného a úspěšně provozoval i v televizi Joj. Prvního ledna o půl osmé večer před hlavními zprávami obrazovka na chvíli ztmavla, poté se ozvaly kroky a ze tmy vyšel generální ředitel. V tříminutovém projevu pak diváky seznámil se všemi změnami, které je v následujících dnech čekají.
Někteří novináři od té doby Rybníčka přezdívají Terminátor. Programům se nyní říká Jednička a Dvojka (dříve STV 1 a STV 2) a v rohu obrazovky je nepoznáte podle loga, ale jednoduchých číslic. Vedení televize se podařilo natolik navnadit diváky, že nový začátek STV sledovala drtivá většina Slováků. Později už ale sledovanost klesla.

BEZ REKLAMY NE

Rybníček Jedničku zaměřil na většinového diváka a z dříve reprízové Dvojky udělal intelektuální televizi podobnou programu ČT 2. Neskrývá přitom, že sledovanost je pro něj u Jedničky hlavním kritériem úspěchu: "Dnes bez problémů konkurujeme Markíze a budeme jí konkurovat i do budoucna." Prodejem reklamy na Jedničce si STV vydělá na výrobu kvalitnějších programů pro Dvojku. Navíc Rybníček neprodloužil smlouvu se servisní společností a STV si teď reklamu prodává sama. Jasný příklon ke komerčnímu vysílání kritizují nejen mediální odborníci, ale především komerční televize, jimž nová STV leze do zelí. "Většina programových
Foto
změn i postupy managementu STV signalizují, že STV chce získat diváka jasným příklonem ke komerci. Věřím, že si co nejdříve uvědomí, že veřejnoprávní televize je o něčem jiném a v programu budou přibývat pouze relace pro náročnějšího diváka a nezapomene se ani na podporu domácí tvorby," říká Rybníčkův nástupce v Jojce Milan Kňažko.
Ředitel STV tvrdí, že během letošního roku vznikne 25 nových dokumentárních filmů a vše se připravuje k výrobě vlastní tvorby. Komercializace je ale nabíledni: patří třeba na veřejnoprávní obrazovku megashow Svatba snů, jejíž dekorace muselo přivézt dvanáct kamiónů? Neměla by se STV věnovat spíše kvalitním projektům? "Při takovémto způsobu vedení vám garantuji, že byste televizi brzy dovedl do záhuby," tvrdí Rybníček. "Jako manažer bych nikdy v životě nechtěl řídit veřejnoprávní televizi se dvěma programy bez reklamy. Automaticky bych ztratil jakoukoli motivaci uvnitř firmy, nedokázal bych přitlačit na tvůrce kvůli větším výkonům, ke změnám v pořadech kvůli sledovanosti." Pokud by televize měla zůstat bez reklamy, existuje pro ni podle Rybníčka jediná cesta: zprivatizovat jeden okruh, mít dvě silné komerční televize a jeden kanál napojený čistě na státní rozpočet. "Pozorně sleduji situaci v ČT, protože jsem přesvědčen o tom, že pokud jí vezmou reklamu, se dvěma programy nepřežije."

KOLA BYZNYSU SE TOČÍ

Vedení Slovenské televize se vydalo jiným směrem. Nový zákon umožňuje televizi podnikat, a tak založila šest dceřiných firem, které pro ni zajišťují veškerý servis: jedna prodává reklamu, druhá bude vybírat poplatky, třetí vyrábět filmy a podobně. Při přechodu na holdingovou strukturu se Rybníček inspiroval v zahraničí, především u BBC. Vznik šesti eseroček se ale nesetkal s jednoznačným přijetím. "Proběhlo to v době, kdy začala platit takzvaná malá novela zákona o STV, jež umožňovala televizi podnikat, a těsně před začátkem platnosti úplně nového zákona, který podmiňoval veškeré podnikání STV předchozím souhlasem Rady," vysvětlil mi šéf Rady STV Miroslav Kollár. Skutečnost, že Rybníček využil měsíční prodlevy mezi oběma zákony a o vzniku firem radní informoval až zpětně, si mnozí vysvětlili jako podpásovku. "Existuje tu určité riziko a záleží na nás, do jaké míry budeme moci podnikání těchto firem kontrolovat," myslí si Kollár, podle něhož je šestice firem jedním z největších rizik dalšího vývoje Slovenské televize.
Jaká jsou další? Během března měl parlament zvolit šest nových členů Rady STV. V době, kdy vznikal tento text, hrozilo reálné nebezpečí, že pokud by se to poslancům nepodařilo do začátku dubna, Rada by nad televizí ztratila kontrolu do doby, než by byla opět kompletní. Nad televizí také visí jako Damoklův meč několik soudních pří o vypovězení smluv s nezávislými producenty, podepsaných ještě za "mečiarovského" vedení. Kvůli případným sankcím možná STV přijde o přenosy z letošního mistrovství světa v kopané. "Rizikem je také příliš velká personifikace ředitele s novým začátkem televize, pokračování pořadu Otázky a odpovědi, který měl být jen dočasný po dobu existence krizového managementu a mohl by televizi přinést problémy, pokud by se v něm objevily jiné než programové věci," míní Kollár, označovaný pro dřívější společné působení s Rybníčkem v bratislavském Institutu pro veřejné otázky za "pravou ruku ředitele". Ani Rybníček ale nevidí budoucnost STV jednoznačně. Sice hovoří o velkých plánech s prodejem mrakodrapu a stavbou nového televizního centra na protější straně Mlynské doliny, volba nových radních mu však dělá vrásky. Stejně jako nekonečné soudní pře s bývalými dodavateli programu. "Pochopil jsem, že ti, co nejvíce hovoří o veřejnoprávnosti a veřejné službě, jsou většinou ti, co na televizi nejvíc profitují. Oni by se svým přístupem v komerční televizi nikdy neuspěli, protože by je hnali klacky."

JAN POTŮČEK


Kurzy měn
25,300
20,480
28,650
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře