nahoru

Kouzelné oko

Petr Volf 10. března 2004 • 17:44

Po výstavě Helmuta Newtona, kterou vidělo v pražské Leica Gallery osmašedesát tisíc lidí (byla to vůbec nejúspěšnější výstava loňského roku v Čechách a poslední pře hlídka Newtona, který v lednu tragicky zemřel), je do 12. dubna k vidění šedesát fotografií Elliotta Erwitta. Jsou sice černobílé, ale tenhle fotograf svět rozhodně černobíle nevidí, dokáže ho zachytit v jemných odstínech, v nichž osvědčuje nejenom cit pro situační humor, ale také schopnost postihnout paradoxy doby stejně jako lidské charaktery.
Podle způsobu, jakým odráží okolní realitu, musí být tenhle Elliott Erwitt, jenž se narodil 26. července roku 1928 v Paříži ruským rodičům jako Elio Romano Erwitz, hodný muž. Dětství prožil v Itálii, v Miláně, ale se stoupající agresivitou italských fašistů vůči cizincům museli Erwitzovi emigrovat přes Francii (1. září 1939, dva

Foto
dny před vyhlášením války Francií Německu) do Spojených států. Tam se stal Elliottem Erwittem. Studoval fotografii i film, a čemu dal přednost, už víme. Nepochybně učinil šťastné rozhodnutí: už roku 1954, tedy v pouhých šestadvaceti letech, je přijat do řad nejvýznamnější fotografické agentury dvacátého století Magnum, která je známa tím, že si vybírá jenom ty nejlepší představitele reportážní fotografie. Výstava je průřezem Erwittovy tvorby za posledních padesát let. Nemohou pochopitelně chybět jeho fotografie, v nichž konfrontuje lidi a jejich domácí mazlíčky, psy nejrůznějších ras, a noblesně přitom naznačuje, jak se jejich podoba až k nevíře vzájemně přibližuje. Tahle část Erwittova díla je určitě nejproslulejší. Ale možná ještě lepší jsou jeho "živé" portréty, ať už politiků (Fidel Castro, Dwight Eisenhower, John F. Kennedy), nebo umělců (Marilyn Monroeová), či kolegů fotografů (Eugene Smith a Henri Cartier-Bresson).
Lahůdkou je portrét amerického architekta Buckminstera Fullera, známého vizionáře, který se prý fotografoval velmi nerad, nebo snímek, na němž si Chruščov s Nixonem vyměňují názor na politickou situaci v roce 1959. Fotografie Elliotta Erwitta nejsou zpravidla agresívní, jsou to spíše vlídné, chápající momentky, které však s přibývajícím časem neztrácejí na výpovědní hodnotě, ale naopak, stávají se vizuálními "trvalkami". Výstava se jmenuje Magic Hands, Kouzelné ruce, ale klidně by se mohla nazývat Kouzelné oko.

Petr Volf


Kurzy měn
25,270
20,500
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře