nahoru

Mjongdong, srdce Soulu

JIŘÍ JANOŠ 10. března 2004 • 17:40

Se svými jedenácti milióny obyvatel patří Soul k největším světovým velkoměstům, ale turisté si jej zatím moc neoblíbili. O Soulu se ve světě moc neví, navíc mu chybí výrazná dominanta ve stylu Eiffelovy věže nebo Big Benu. Do širšího povědomí se nezapsala ani žádná část Soulu, která by se vyznačovala nějakým specifickým kouzlem, jakým se může pyšnit třeba v Paříži Montmartre, v New Yorku Broadway a v Tokiu Ginza nebo Šindžuku. V Soulu ovšem taková místa existují. Je to především čtvrť Mjongdong.

Při pohledu na soulské panoráma z televizní věže na Jižní hoře (korejsky Namsan) bývají zahraniční turisté ohromeni rozlohou města, mořem výškových domů i majestátní šířkou řeky Han. Jsou spokojeni, když se jim podaří rozeznat některé z historických královských paláců, ale jen málokdy se pozorně zadívají přímo dolů na úpatí hory - na místo, kam to mají úplně nejblíž. Právě tam leží čtvrť Mjongdong, která je pro poznávání "ducha" Soulu možná zajímavější než vyhlášené památky v turistických průvodcích. Není nic jednoduššího než spojit návštěvu televizní věže s procházkou po Mjongdongu.
Stačí se dát od spodní stanice kabinové lanovky přímo dolů ke stanici metra a hned za ní začíná vyhlášené centrum kultury pro mladé, módních butiků, ale i sídlo velkých bank a významných obchodních společností. Celou čtvrť asi nejlépe

Foto
charakterizuje skutečnost, že zde na ploše menší než jeden čtvereční kilometr nežijí trvale ani tři tisíce lidí, ale počet návštěvníků přesahuje každý den jeden milión. Procházím jednou z nejoblíbenějších ulic v této čtvrti, která funguje jako pěší zóna a je lemována desítkami moderních a rozhodně ne levných obchodů. Převládá mladá a sportovní móda, ale nechybí ani kosmetika nebo prodejny cédéček a DVD. Jsou zde specializované prodejny firem známých na celém světě, ale i několik obchodních domů soustředěných uprostřed čtvrti jako "jutchudžon". Název v této formě a psaný korejským písmem se zde ale téměř nevyskytuje. Všude září jen anglicky psaná UTOO ZONE, někdy také U2 ZONE. Na první pohled se zdá, že je zde poměrně málo cizinců. Ve skutečnosti je Mjongdong oblíbeným místem japonských turistů, ti ale jsou pro evropské oko jen těžko rozeznatelní od Korejců. Zejména Japonky bývají nadšené, když vidí, že luxusní obchody "velkých" značek jsou zde soustředěny jeden vedle druhého a že ceny jsou o něco nižší než u nich doma. V turistických průvodcích pro Japonce se o Mjongdongu mluví často jako o čtvrti, která je soulskou obdobou vyhlášené tokijské Ginzy. Toto srovnání podporuje i fakt, že stejně jako jsou v Japonsku nejdražší obchodní místa na Ginze, v Koreji je nejdražší Mjongdong.

VPÁD ZÁPADU

Éra novodobého Mjongdongu začíná po roce 1960, kdy se tato část stala především centrem kulturního života. Působila zde řada divadelních scén, konaly se koncerty moderní hudby a tisíce mladých lidí zde začaly pravidelně trávit své večery. Zároveň se ale Mjongdong stal místem, kde se mladí Korejci začali seznamovat se západní civilizací, která pro ně byla nepochopitelná, zároveň však přitažlivá. Jinak se jejich život řídil téměř výhradně tradiční konfuciánskou ideologií. Klíčová byla rodina a její neotřesitelnou autoritou otec. Z dětí byli důležití jen synové a dcery měly jediný životní úkol: vdát se a porodit co nejvíc synů. Ještě kolem roku 1960 bylo zcela vyloučeno, aby si neprovdaná Korejka sama našla přítele a pak s ním šla třeba do kina. Až do svatby ji hlídali rodiče a ti jí také s pomocí dohazovače vybírali ženicha. Teprve v sedmdesátých letech se začaly objevovat páry mladých lidí, kteří se odvážně vydali na svá první "rande" v korejských dějinách. Pokud bydleli v Soulu, stal se jejich cílem často právě Mjongdong. Museli se ale i tak chovat nenápadně, aby nenarazili na odpor starších lidí, kteří často jakékoli novoty ostře odsuzovali.
Podle konfuciánských zásad je nepřípustné, aby někdo projevoval své soukromé city na veřejnosti, a proto nikoho ani nenapadlo, aby se veřejně drželi za ruce nebo snad líbali. Za zábavou ale tehdy chodily společně často skupinky stejného pohlaví a ty naopak vyvolávaly údiv cizinců - v Koreji je dodnes běžné, že zejména dvojice dívek (ale občas i chlapců) se na ulici drží za ruce. Obrat k
Foto
modernímu světu se sice zastavit nedal, ale tempo změn nebylo v Koreji nijak rychlé. Dnes už se sice držení za ruce toleruje i u smíšených párů, ale projevy důvěrnosti na veřejných místech nejsou běžné ani nyní. V Japonsku, které také bývalo konfuciánské, už ale všechna tabu padla, a tak se dá čekat, že za nějakých deset patnáct let to bude i na ulicích v Soulu vypadat stejně jako v Paříži nebo v Praze.

TRADIČNÍ MÓDA ŽIJE

Mjongdong se stal kosmopolitním centrem mladé módy a výlohy desítek butiků jsou prakticky stejné jako kdekoli jinde na světě. Ovšem i zde se najde několik obchodů s tradičními korejskými šaty a pohled do jejich výkladních skříní působí jako příjemné oživení. Přestože Korejci dnes chodí převážně v "západních" šatech stejného střihu jako v Evropě a v Americe, pro slavnostní příležitosti - jako je svatba nebo oslavy nového roku - je korejský oděv především pro ženy nezbytností. Tradiční ženské šaty se zásadně liší od japonských kimon i od šatů, které nosí Číňanky. Je pro ně charakteristická sukně s vysoko položeným pasem, od něhož se volně rozšiřuje až k zemi. Mladá prodavačka v jednom z takovýchto obchodů mne vyzývá, abych si šel prohlédnout její zboží. Pak mi řekne: "Pracuji tu teprve krátce, teprve nedávno jsem dokončila studim botaniky na vysoké škole." Když vidí můj překvapený pohled, rychle dodává: "Botanika mne sice bavila, ale nikdy mne ani nenapadlo, že bych se jí mohla nějak živit. Je to obchod mých rodičů a tady ta poloha je velmi výhodná. Asi za půl roku bych se měla vdávat, a pokud mi to starosti o rodinu dovolí, budu tady pak prodávat is mužem."
Z hlediska Evropana zní tato slova podivně, ale pro Korejce na nich není nic zvláštního. Korejky studují především kvůli tomu, aby měly možnost získat lepšího manžela. Absolventi vysoké školy dávají přednost vysokoškolačkám, protože věří, že budou moci lépe pomáhat dětem s učením a ty pak dosáhnou ve škole lepších výsledků. Úcta ke vzdělání patří ke konfuciánským tradicím, ale v Korejské republice (Jižní Koreji) se na ně klade důraz opravdu extrémní. Obecně se tam hodnotí výš než finanční zajištění. I v tomto směru se ale poměry zvolna mění. Zatímco ještě kolem roku 1990 se prakticky všechny dívky krátce po ukončení studia vdaly a nikdy svého vzdělání nevyužily, nyní každým rokem narůstá počet Korejek, jež i po svatbě pracují. Zatím ovšem ještě do Jižní Koreje nedorazily poslední trendy životního stylu mladých Japonek, které si nejméně do třiceti "užívají mládí".

ŘÍZEK, NEBO LARVY?

Mjongdong sice nepatří mezi vyhlášená místa pro labužníky, ale restaurací jsou tam soustředěny desítky. Spíš než tradiční korejské jídelny se zde najdou podniky
Foto
v americkém stylu, jako McDonald´s, Donuts apod., italské pizzerie, ale také hodně japonských a čínských restaurací. Když se ovšem cizinec rozhodne vyzkoušet japonskou nebo čínskou kuchyni v korejském provedení, může být dost překvapen. Korejci totiž až na výjimky nezaměstnávají rodilé kuchaře z příslušných zemí a předpisy na přípravu všech jídel si upravují podle svých chutí - to znamená co nejvíc okořeněné, s co nejvyšší dávkou česneku a téměř vždy s přílohou oblíbeného kimčchi, pálivého kysaného zelí. Po odchodu z japonské restaurace jsem na ulici ucítil podivnou, ostře nasládlou intenzívní vůni. Byl to stánek nabízející ppontegi - vařené larvy bource morušového.
Během několika let tato dříve neznámá pochoutka dobyla celou Koreu a ušetřen nezůstal ani Mjongdong. Prodavačka nasype naběračku plnou larev do papírového kelímku a přidá párátko. Jednotlivá sousta se pak na ně napichují a jedí při chůzi - podobně jako třeba nějaké pražené oříšky. Nenašel jsem předtím odvahu lákavě zbarvené larvy ochutnat, a jak jsem si všiml, ani prodavačky je cizincům nikdy samy od sebe nenabízejí. Přesto mne napadlo, že si alespoň pořídím několik fotografií, a bylo to téměř osudové rozhodnutí. Mladá dvojice, která se právě chtěla dát do jídla, mi nabídla, že jí fotografování nevadí, pokud pochoutku sám ochutnám. Pak mi podali larvu napíchnutou na párátku. Nakonec jsem ji přece jen pozřel.

KATEDRÁLA JAKO "SYMBOL DEMOKRACIE"

Na východním okraji Mjongdongu spleť úzkých uliček končí a uprostřed poměrně velkého mírně vyvýšeného náměstí stojí katolická katedrála, které se obvykle říká jednoduše "katedrála Mjongdong" . Mnohé zahraniční turisty její přítomnost v těchto místech překvapí, protože by spíše čekali nějaký buddhistický klášter nebo zlatou sochu Buddhy. Je to poměrně mohutná stavba v novogotickém stylu, která se ale dnes úplně ztrácí mezi okolními výškovými domy. I při pohledu z televizní věže si jí všimne jen málokdo. Zato v době vzniku - v roce 1898 - to byla nejvyšší stavba v Soulu a postavení výrazné dominanty si uchovala po celou první polovinu minulého století. Další překvapení zažije zahraniční turista, když si v oficiálním korejském průvodci vydávaném pro cizince v angličtině přečte, že tato katedrála je pro Korejce "symbolem demokracie a svobody". Zejména v českém kontextu zní takový výrok velmi neobvykle - Svatovítskou katedrálu by dnes takto charakterizoval jen málokdo. Skutečnost je ale taková, že právě náměstí kolem katedrály Mjongdong se v osmdesátých letech stalo hlavním centrem demonstrací proti vojenským diktaturám a pro obyvatele Soulu získalo od té doby podobný význam jako pro Pražany Václavské náměstí.
Pozoruhodné je také to, že boj za demokracii tehdy velmi aktivně podporovala i jihokorejská katolická církev, jíž katedrála patří, a tento odvážný postoj nepochybně přispěl ke zvýšení prestiže korejských katolíků. I tak je ale prudký růst počtu křesťanů v Jižní Koreji v posledních desetiletích jevem, jaký nemá obdobu v žádné jiné zemi na světě, a přitom jej nikdo neumí rozumně vysvětlit. Oficiální statistiky uvádějí, že podíl křesťanských věřících (nejen katolíků, ale i metodistů, presbyteriánů atd.) se z necelého jednoho procenta v roce 1970 vyhoupl do roku 2003 na plných 35 pro cent. Poprvé tak křesťané předstihli buddhisty, jichž je mezi Jihokorejci asi 33 procent. Zbytek připadá na stoupence šamanismu a ateisty.

ÚSTUP ZE SLÁVY?

Mnozí obdivovatelé Mjongdongu si dobře uvědomují, že tato čtvrť má asi vrchol slávy za sebou. V posledním desetiletí se řada divadelních scén přestěhovala do jiných částí Soulu a také studenti si našli nové zábavní centrum. Zbývá středisko obchodu a módy, ale i v tomto směru vyrůstá silná konkurence. To se projevilo i po zveřejnění posledního seznamu nejatraktivnějších světových obchodních míst, který pravidelně zveřejňuje společnost Cushman & Wakefield. Loni v listopadu Mjongdong po řadě let ztratil v Soulu své výsadní postavení na úkor oblasti kolem stanice metra Kangnam na jižním břehu řeky Han. Ta ovšem leží v oblasti moderní zástavby a není jinak příliš zajímavá. Existují proto i optimističtější prognózy: Mjongdong je natolik výjimečný, že srdcem Soulu zůstane i nadále. Zajímavé může být i srovnání s tokijskou Ginzou. Ta sice na začátku devadesátých letech procházela jistou krizí, ale v poslední době se stala opět módní. A možná že podobný bude vývoj i v případě Mjongdongu.

JIŘÍ JANOŠ


Kurzy měn
25,270
20,490
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře