nahoru

Když chcípne film

JAN JAROŠ 3. března 2004 • 18:44

Když se vypravěčské neumětelství zdvojí, výsledkem bývá naprosto rozpadlý dramatický tvar, spolehlivé pohřbení jakéhokoli tématu. Na nové televizní inscenaci Když chcípne pes (neděle 22. února, ČT 1, 20.00) se tímto způsobem sešla scenáristická předloha Martina Šafránka a režijní vedení Vladimíra Drhy. Šafránek napsal postavy i zápletky s obskurní neživotností a Drha celému příběhu vtiskl nevěrojatnou mondénnost, neschopen vést ani herce, ani přijatelně rozehrát stále složitější partnerské vztahy.
Režisérovy představy o paradoxech manželského i mimomanželského soužití hraničí se směšností. Také scénografovy představy o přepychovém bytě jsou notně bizarní. Prostě: nic zde nefunguje, jak by fungovat mělo. Hrdinou této "trochu nahořklé komedie", jak praví slogan, je údajně špičkový architekt

Foto
Václav Holar (hraje jej Jiří Štěpnička). Postupně si uvědomuje, i zásluhou mladé přítelkyně (Barbora Seidlová), jak zmrtvělou existenci vede, z pouhé setrvačnosti setrvávaje v manželství i zaměstnání. Postupně zjišťuje, že dosavadní jistoty byly pouhými iluzemi. Jistě: za mnohé potíže si může sám. Zaznějí odkazy na ambivalentní soužití s matkou, která jej dodnes straší v nočních můrách, když mu nabízí oprátku. Zazní připomínka kariérismu, když hmotné zajištění upřednostňoval před citem. A jsou to zjištění bez pochyb pravdivá. Vždyť nejčastějším dotazem, kterým častuje manželku (Kateřina Burianová), zní: "Máš dost peněz?" Citově strádající žena vyřešila dilema po svém: přirovnává se ke služce, jež u muže jen uklízí a coby žena v domácnosti našla hmotné zajištění, zatímco citové i intelektové vyžití už po celá desetiletí hledá u milence, mimochodem manželova blízkého přítele. Zpracovávaná látka odedávna skýtala nedozírné možnosti, každá doba jí dodávala své kulisy i mravní dilemata, zkoumaly ji nejslavnější osobnosti uměleckého světa. Takže problém nastal ve způsobu uchopení.
Pozvolna plynoucí obrázky, které kamera sleduje s lenivou lhostejností, postrádají byť záblesk dramatické síly, jsou ploše popisné. Postavy, z nichž vyšumělo jakékoli vnitřní pnutí, se v ateliérových prostorách plouží jakoby v transu a stejně pro nášejí i své repliky. Nejvíce je toto výrazové sesunutí patrné u Štěpničky. Jeho zasmušile bezbarvý výraz obličeje, rozpačitě hledaný ironický odstup v mluvě i vláčná gesta pro zrazují bezradnost. Na úroveň pouhé deklamace se propadají i další herecké výkony, zvláště ženské. Například přidrzlou (byť, jak se ukáže, spíše samorostlou) Holarovu milenku obdařila Barbora Seidlová pře pjatým ochotničením; není se čemu divit - tak pitvorně a bez vnitřní soudržnosti napsanou figuru spatříme málokdy. ČT prostě vyrobila výstavní zmetek, jehož obrysy ale musely být patrné již ve scenáristické předloze.

JAN JAROŠ


Kurzy měn
25,270
20,500
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře