nahoru

Měšťanská beseda

JAN POTŮČEK 4. února 2004 • 15:49

V České republice snad neexistuje žádná budova tolik spjatá s historií televizního vysílání jako zastrčený dům ve Vladislavově ulici v Praze. V polovině padesátých let minulého století zde začala vysílat Československá televize, o čtyřicet let později se na stejném místě zrodila první komerční televize ve střední Evropě - Nova. Bylo by ale pošetilé spojovat Měšťanskou besedu pouze s něčím tak pomíjivým, jako je televizní vysílání. I když o zábavu zde nebyla nouze nikdy.

Nažloutlou fasádu novorenesanční Měšťanské besedy dnes ruší jenom obří malba Adolfa Borna se psy Nováky z doby, kdy ještě Nově velel Vladimír Železný a vztahy s americkým investorem Ronaldem Lauderem byly více než vřelé. Navenek se zdá, že budova je mrtvá. Okna v přízemí ale zůstávají stejně zatemněná jako v době, kdy za nimi den co den usedaly moderátorské hvězdy typu Evy Jurinové či Zbyňka Merunky. Jenom Pipi Grill, pověstné místo konspiračních schůzek re daktorů Novy, už nefunguje. Přišel o klientelu a zaměstnanci blízké katolické Charity ji mohli jen stěží nahradit.

ŽIDOVSKÁ ZAHRADA

Při letmém pohledu se nezdá, že jde o výjimečnou stavbu. Přitom právě zde se scházeli pražští měšťané v době národního obrození. Ale už za vlády krále Přemysla II. Otakara parcelu získala židovská obec pro hřbitov, na který svážela

Foto
nebožtíky z celých Čech. Vydržel zde více než dvě století, než jej král Vladislav nechal pro nedostatek místa za náhradu rozparcelovat. Podle zlých jazyků se tak stalo proto, že králova družina musela při pravidelných cestách na Novoměstskou radnici hřbitov zbytečně objíždět. Pravda je taková, že za Karla IV. začalo být na Novém Městě pražském těsno. Zástavbou vznikla nová ulice, zvaná Židovská zahrada, dnešní Vladislavova.
V té době dům ještě nestál. O stavbu se přičinil až spolek Měšťanská beseda, založený v roce 1846. Beseda se měla stát společenským centrem pražského měšťanstva. Spolek koupil dům U bílého lva v Jungmannově ulici s možností přístavby do Židovské zahrady. Ne všichni ale takové řešení uvítali. "Koupě tohoto domu se valné části členstva nezamlouvala pro zastrčenou polohu objektu a žádala koupi domu na některé hlavní třídě. Proti tomu byly zase uváděny obtíže koupě vyhovujícího objektu na hlavní třídě, i usneseno konečně na valné hromadě 57 ku 28 hlasům, když 20 členů bylo odešlo, aby dům č. p. 28 II. byl zakoupen. Smlouva byla podepsána 10. dubna 1866," píše v knize Devadesát let Besedy měšťanské v Praze z roku 1936 tehdejší kronikář sdružení Alois Stompfe. Nové sídlo vyšlo Besedu na devadesát tisíc zlatých. Sdružení vypsalo veřejnou soutěž na přestavbu, zvítězil architekt Bohumil Tesař. Stavební práce začaly v roce 1869 a trvaly dva roky. Výsledkem byla čtyřpatrová čtyřkřídlá budova propojená s původním domem průchodem a dvorem s pavlačemi. O kancelářské prostory, přednáškové sály a čítárnu se sdružení podělilo s dalšími pražskými organizacemi, Uměleckou besedou, pěveckým spolkem Hlahol, Záložnou řemeslníků pražských nebo První občanskou záložnou.

A TAK SBÍRKA ZAČALA

Činnost spolku výrazně zasáhl požár Národního divadla v roce 1881. Právě v Měšťanské besedě vznikl nápad zahájit sbírku na jeho obnovení a po dobu stavby
Foto
sloužil dvůr Besedy hercům divadla jako zkušebna. Ve stejném roce nechal spolek přistavit na přilehlou zahradu verandu se zastřešeným orchestřištěm. Věhlas sdružení přitahoval do jeho sídla známé osobnosti nejenom ze zemí českých. Pravidelně sem chodíval například Jan Neruda, který bydlel ve stejné ulici. Na přelomu století přestaly pro story spolku vyhovovat a začal uvažovat o koupi nového domu. Není divu. Jenom v roce 1900 se zde konalo 46 velkých společenských akcí, od koncertů přes taneční zábavy až po dětské dny. Nedostávalo se místa ani pro stále se rozšiřující knihovnu a interiér budovy se zdál členům málo reprezentativní.
Městská rada proto souhlasila, že se Beseda pře stěhuje do právě vznikajícího Obecního domu u Prašné brány, ale nakonec ze stěhování sešlo. Přelomovým okamžikem se stal 15. květen 1918, kdy se v Měšťanské besedě konala veřejná schůze zástupců všech slovanských národů Rakouska-Uherska. Skončila manifestem za samostatnost československého státu. Ani vznik republiky ale nepřinesl Besedě bezproblémový život. Už na podzim 1919 chtělo ministerstvo veřejných prací zabrat její budovu pro Křesťanské sdružení mladých mužů (YMCA). Na začátku druhé světové války dům zabrala Todtova organizace, zaměřená na budování vojenských objektů po celé Evropě. Po válce Měšťanská beseda často měnila nájemníky - nejprve zde bylo vojenské velitelství, pak Ústřední revoluční výbor, Lužickosrbský národní výbor či Česká dětská nemocnice. Spolek Měšťanská beseda sice stále existoval, stal se ale terčem restrikce nastupující vlády. Po únoru 1948 musel změnit název na Pražskou besedu a o čtyři roky později byl úředně rozpuštěn. Veškerý jeho majetek převzal Československý rozhlas, pověřený přípravou televizního vysílání.

TELEVIZE V PLENKÁCH

Foto
Příchod Československé televize, která zde 1. května 1953 zahájila své vysílání, budově spíše uškodil. Památkově chráněný objekt prošel několika rekonstrukcemi. V domě navíc bydleli nájemníci, takže docházelo k řadě kuriózních situací. Jeden z prvních zaměstnanců ČST, Martin Glas, vzpomíná, jak nájemnice rozčilená všudypřítomným hlukem na schodišti napadla a zfackovala hudebního režiséra nesoucího plnou náruč magnetofonových pásků do studia v přízemí. Na pavlači v prostorách dnešního atria zase často viselo čerstvě vyprané prádlo, zatímco o patro níže v přízemí probíhalo natáčení. Budovu navíc protínal veřejný průchod, kterým do ní denně proudily davy zvědavců.
Ze začátku se vysílalo pouze živě prostřednictvím vysílače na petřínské rozhledně. Pracovní podmínky byly těžké, v letních měsících teplota ve studiích bez klimatizace stoupala až k neuvěřitelným 60 stupňům, při kterých praskaly žárovky a požární hlásiče co chvíli ohlašovaly poplach. Časté technické výpadky nedaly spát Státní bezpečnosti, která každé přerušení vysílání považovala za sabotáž a nechávala je prošetřovat. Za plného provozu probíhaly neustále úpravy a přístavby, takže když budovu navštívil hlavní pražský hygienik, pohrozil jejím uzavřením pro naprosto nevyhovující podmínky. Televize v Měšťanské besedě zažila i srpnovou okupaci vojsk roku 1968. Už tehdy tu pracoval jako elév pozdější ředitel Novy Vladimír Železný. Protestní vysílání, na kterém se podílel s několika dalšími zaměstnanci ČST, však po několika minutách přerušili ruští vojáci. Skupinka redaktorů je poté několikrát obnovila z různých míst v Praze a nakonec z jihočeského vysílače na Kleti. Televize sídlila v Měšťanské besedě i za normalizace, kdy už probíhala stavba jejího nového sídla na Kavčích horách. Většina zaměstnanců se tam přestěhovala koncem sedmdesátých let a Beseda začala sloužit spíše jako skladiště a archív státní pojišťovny. Televize budovu držela až do roku 1992, kdy ji plně převzala Česká pojišťovna.

PŘICHÁZÍ NOVA

Foto
Přibližně ve stejné době se pětice českých a slovenských intelektuálů rozhodla požádat Radu pro rozhlasové a televizní vysílání o licenci pro první celoplošnou komerční televizi v postkomunistické střední Evropě. Televize Nova ji získala v lednu 1993 a necelý půlrok nato si nejprve pro najala a později koupila Měšťanskou besedu jako své budoucí sídlo. Ve hře bylo dalších 41 objektů v centru Prahy, například Plodinová burza na Senovážném náměstí, kterou svého času využívala také ČST. Rozhodnutí to bylo více méně symbolické - dnes se můžeme jen dohadovat, jakou roli v něm hrála nostalgie Vladimíra Železného. Nova převzala budovu ve zbídačeném stavu. Navíc měla pouze osm měsíců na to, aby odtud zahájila vysílání. S rekonstrukcí se začalo v říjnu 1993 a zahrnovala kromě jiného náhradu stropních trámů za ocelové, výstavbu výtahů a klimatizace a kompletní výměnu všech rozvodů.
Během rekonstrukce došlo k několika zajímavým nálezům. Na půdě domu dělníci objevili sedm malovaných barokních stropních trámů, které později zdobily strop kanceláře Vladimíra Železného v prvním patře. V interiérech se podařilo obnovit řadu fresek a rekonstrukce se dočkalo i původní schodiště se zábradlím. Při úpravě základů dělníci narazili na pozůstatky domů z přelomu 14. a 15. století, renesanční kachle a keramiku z doby Karla IV. Časová tíseň však majitelům nedovolila přerušit rekonstrukci a věnovat se historickému bádání. Budiž jim k dobru alespoň fakt, že všechna naleziště zakonzervovali pro budoucí průzkum. Nova zahájila vysílání 4. února 1994 ze stejného studia jako jednačtyřicet let před ní Československá televize. Místnost původně sloužila hostinci, v němž se scházela česká intelektuální elita. Vedení televize rozhodlo, že přístup do budovy umožní nejen svým zaměstnancům, ale i všem držitelům průkazek původní Měšťanské besedy. Zvyk přerušil až spor Vladimíra Železného s americkými investory, po kterém se Nova přestěhovala do filmových ateliérů na Barrandově. Budova na dlouhých pět let osiřela. Obýval ji prakticky jen šéf ČNTS Jan Vávra, jeho sekretářka, ochranka a několik uklízeček. Nekončící soudní tahanice donutily amerického vlastníka postupně rozprodat většinu techniky a nakonec nabídl k prodeji i samotnou Měšťanskou besedu - za 600 miliónů korun. Kupec se našel až loni v létě, kdy dům společně s celou ČNTS získal nový majitel Novy, finanční skupina PPF, a ukončil tak dlouhotrvající spory o exkluzivitu vztahů provozovatele televize a jeho bývalé servisní organizace. Dnes budovu využívá producentský tým soutěže Česko hledá SuperStar. Některé díly této nové reality show se budou vysílat živě právě odtud, ze studia A, největší místnosti v Měšťanské besedě. Třeba nezůstane jen u nich.

JAN POTŮČEK


Kurzy měn
25,300
20,480
28,650
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře