nahoru

Oko Zdeňka Lukeše

Zdeněk Lukeš 4. února 2004 • 15:19

Nedávno jsem byl v pražském kině Aero, neboť tam dávali skvělý film Onibaba, jeden z nejlepších hororů, jaký kdy byl natočen. Film je starý 39 let, ale nic neztratil na své síle. Jak tomu u takových děl bývá, byly náklady na natáčení minimální - celý děj se odehrává ve dvoumetrové trávě na břehu řeky a ve třech primitivních chatrčích. Herců je pár a celý snímek je černobílý.Ještě připomínám kongeniální minimalistickou hudbu, která umocňuje děj tohoto děsivého dramatu.
Dnes je Onibaba neprávem zapomenuta stejně jako další klenot z tvorby režiséra Kaneta Šindóa Ostrov - drama, v němž zazní jen jediné slovo (viděl jsem kdysi v Ponrepu a přítomná tlumočnice mohla překládat jen titulky). Jsem moc rád, že si v Aeru na Onibabu vzpomněli, a plné kino bylo důkazem, že jsou tu ještě pamětníci jako já. Moc bych se přimlouval, aby se na plátnech alespoň těch klubových kin objevily i další nádherné snímky "zlaté éry" japonského filmu - hororové povídky Kwaidan, samurajské filmy jako Harakiri, Magobei se vrací, Krvavý trůn, Rašómon, Sedm samurajů nebo slavný Rudovous.
Poslední čtyři snímky natočil známý Akira Kurosawa a podle mého názoru kvalitou mnohonásobně převyšují jeho pozdní práce, které naše kina uvádějí i dnes. Kdysi jsme tyhle filmy hltali ve filmovém klubu v Klimentské ulici nebo ve výše zmíněném Ponrepu, pak se postupně téměř vytratily. Přitom by mohly být inspirací i pro naše mladé filmaře: dokonalým řemeslem, úchvatnou kamerou, která vychází z tradice japonských výtvarných děl, ale také uměřeností, pokorou, tedy vlastnostmi, které v naší současné kinematografii velmi postrádám. Co na to dramaturgové našich filmových klubů nebo druhého programu ČT?

AUTOR JE HISTORIK ARCHITEKTURY

Zdeněk Lukeš


Kurzy měn
25,300
20,530
28,530
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře