nahoru

Invaze barbarů

Vojtěch Rynda 4. února 2004 • 14:58

Veterán kanadského frankofonního filmu Denys Arcand vyrostl v přísně katolické rodině a strávil devět let v jezuitské škole. Vystudoval historii. Coby filmař začínal jako dokumentarista. To vše se na jeho režijních počinech podepsalo: nemilosrdně tepou do zkostnatělých institucí typu katolické církve, o kořenech euroamerické civilizace si nedělají žádné iluze a odvíjejí se pomocí dokonale odposlechnutých dialogů. Arcandovou vstupenkou do světového povědomí se stal u nás pohříchu neznámý Úpadek amerického impéria (1986), sžíravý a nesmírně zábavný pohled na svět kanadských intelektuálů.
Sedmnáct let poté tytéž postavy ožívají v Invazích barbarů. Rémy je sotva padesátiletý univerzitní profesor v posledním stadiu rakoviny. Jakkoliv si s ním jeho syn Sébastien nerozumí, přiletí přes oceán, pomocí úplatků v nemocnici obstará

Foto
separátní pokoj a sezve do něj Rémyho přátele, milenky a manželku. Zbytek jsou vypointované monology a dialogy, které pokrývají všechno od sexu přes stav kanadského zdravotnictví až po historii dobytí Ameriky. Invaze barbarů primárně funguje jako tribuna, z níž Arcand hlásá své nekompromisní názory na současnou civilizaci. "Impériem" mu jsou Spojené státy, jež stejně jako kdysi Řím dospěly do stavu těsně před kolapsem, který "invaze barbarů" z dnešního třetího světa jen uspíší. Nad všudypřítomným úpadkem ční pouze staletá kulturní tradice, jejímiž nositeli jsou právě Rémy a spol., nicméně i oni nesou rysy pozdních Římanů se vší jejich poživačností. Přestože je film v první řadě kolekcí tezí svého autora, není to žádná akademická nuda.
Jednak Arcand dokáže vytvořit skutečně životné postavy, jednak umí zrežírovat situace zároveň vtipné i neúprosně trefné. Když například Sébastien shání heroin, aby Rémymu ulevil od bolestí, namíří si to přímo na policii. Chamtivé nemocniční odbory dokonale připomenou tuzemské poměry na úřadech. A sebeironická rekonstrukce Rémyho myšlenkového vývoje přiměje leckoho chytnout se za nos. Cynismus přitom nikdy nesklouzne do krutosti: ani když Arcand, jemuž USA evidentně leží v žaludku, tvrdí, že tři tisíce mrtvých z 11. září nejsou nic proti desítkám miliónů obětí evropské expanze do Ameriky. Jakkoliv to Arcand na závěr pro hrává se sentimentem a vybroušené kousavosti Úpadku amerického impéria nedosahuje, pořád ještě předkládá skvělý film, jehož kvalitou je právě jeho akademičnost. Uvidíme, zda ji američtí akademici dokážou ocenit.

Vojtěch Rynda


Kurzy měn
25,270
20,500
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře