nahoru

Boje o Václavák

Bohumil Pečinka 28. ledna 2004 • 14:23

Tak nazval události z ledna 1989 jeden z komunistických politiků. V jistém smyslu měl pravdu: šlo o první velkou otevřenou konfrontaci demokratické veřejnosti s komunistickou mocí po dvou desetiletích, která se odehrávala na nejznámějším českém náměstí.

Boje o Václavák začaly jako velkolepá provokace ze strany tajné policie. Týden před dvacátým výročím upálení studenta Jana Palacha dostal Václav Havel dopis od údajného studenta, který se mu vyznává ze sympatií k opozičnímu hnutí. V závěru napsal: "Na důkaz těchto slov dne 15. ledna 1989 v odpoledních hodinách na Václavském náměstí zazáří jedna lidská pochodeň." Disident Havel se na něj obrátil dopisem, jehož obsah neustále vysílaly rozhlasové stanice Svobodná Evropa a Hlas Ameriky. Policie to vzala jako záminku a v noci ze soboty na neděli 15. ledna zablokovala přístup na Václavské náměstí, toto tradiční místo politických protestů. "Praha vypadala jako obležené město," napsal francouzský deník Le Figaro v reakci na obrněné transportéry s vodními děly, policisty s německými

Foto
ovčáky a v helmách. Tehdy poprvé na scénu vstoupil pohotovostní pluk s bílými přilbami, pro nějž se vžil název Jakešovi šmoulové.
Každé srocení začali rozhánět pendreky, kopali do lidí a hrubě jim nadávali. Začala první vlna zatýkání a odvážení za Prahu. "Tuto neděli jsem zažil podvečer, kdy zapadalo krvavé slunce nad Prahou a skořicová oblaka před západem věštila, že přijde vichr, Staroměstské náměstí bylo uzavřeno žlutými obrovskými auty s mřížovanými ploty a nápisem VB a v Kaprovce stříkala vodní děla a smetala chodce pod auta, ve výklenku se vzpamatovávali lidé, kteří před chvílí byli biti," napsal tehdy spisovatel Bohumil Hrabal v povídce Kouzelná flétna. Paradoxně ve stejné době ve Vídni se československá vláda svým podpisem připojovala k Aktu o lidských právech.

KOMUNISMUS JE BITÍ

O den později se sešla další spontánní demonstrace. Horní část Václavského náměstí už nebyla tak neprodyšně uzavřena. Jen kolem sochy svatého Václava stáli policisté, kteří chtěli zamezit položení květin na místo, kde se před dvaceti lety upálil Jan Palach. Jednomu muži se to přece jen podařilo, ale vzápětí byl obviněn z pobuřování a odvezen do cely předběžného zadržení. Estébáci možná netušili, že v tu chvíli "vyrobili" hrdinu následujících měsíců. Václava Havla tehdy širší veřejnost příliš neznala, ale jeho zatčení akcelerovalo petiční smršť, která svým rozsahem a vlivem neměla obdoby. Jako první se ozvali tzv. kulturní pracovníci. Národ najednou zjistil, že mnoho herců a bavičů z televizních obrazovek se staví
Foto
za jakéhosi Havla. V New Yorku se rozběhla podobná petice mezi hollywoodskými celebritami.
Dramatik Arthur Miller tehdy napsal: "Svět ví, že budoucnost je v Havlově cele a kolem ní je minulost." Podobně to vyjádřil Ludvík Vaculík ve fejetonu pro samizdatové Lidové noviny s názvem Komunismus je bití: "Vláda vůbec udělala pro nás kus práce: po dvaceti letech zatajování každého občanského nesouhlasu dala Chartě 77 a jiným skupinám místo ve sdělovacích prostředcích, zpopularizovala některá čestná jména. Probudila konečně zájem mládeže o Jana Palacha!" Jméno Palach ale začalo vytlačovat jméno Havel, který se stal symbolem nastupujících změn. Ve středu 18. ledna došlo k něčemu, co nikdo nečekal. Policie pře stala provokovat konflikty a jen formálně hlídkovala na Václavském náměstí a v přilehlých uličkách. Občané se mezitím srotili kolem sochy svatého Václava, kde se diskutovalo, zpívala hymna a vyvolávala různá hesla (" Pusťte Havla", " Kde máte ty zločince", " Nejsme žádné živly"). Když se proud asi pěti tisíc lidí pohnul směrem k Můstku, byl v polovině náměstí rozdělen kordóny policistů, kteří ale působili klidně a vcelku vyrovnaně. Nakonec se shromáždění rozešlo s příslibem, že opět zítra ve stejnou dobu a na stejném místě.

ČERNÝ ČTVRTEK

Další odpoledne předstihlo i ty nejhorší představy a do povědomí vstoupilo jako černý čtvrtek. Na scénu opět vstoupili policisté z pohotovostního pluku, kteří svou agresivitou působili jako smyslů zbavení. Vtrhli mezi demonstranty a s
Foto
neuvěřitelnou brutalitou je začali mlátit a zatýkat. Nerozlišovali přitom mezi demonstranty a náhodnými kolemjdoucími, čímž si proti sobě popudili i apolitickou veřejnost. "Jinde na Můstku se shlukl dav kolem policistů, kteří bili ležícího muže. Když se ozvaly výkřiky, že takhle se chová gestapo, vrhli se policisté na kolemstojící, začali je mlátit, chytat a cpát do policejních vozů," popisoval ve Svobodné Evropě svůj zážitek jeden ze svědků. Oficiální deník Rudé právo naopak napsal, že demonstrující " vyvíjeli nekonstruktivní vášně".
Ještě horší věci se odehrávaly na policejních úřadovnách v Bartolomějské a Školské ulici, připomínající spíše jihoamerickou realitu. Mnozí zatčení byli svlečeni donaha a donuceni stát u zdi od šesti hodin večer do tří do rána. "Policie se zřejmě soustředila na mládež. V jednom z antonů byli pouze čtrnáctiletí až šestnáctiletí chlapci a děvčata. Po delší době byli vysazeni na místě, které neznali, a museli
Foto
proběhnout uličkou policistů, kteří je mlátili obušky. Potom odvedli děvčata zvlášť a chlapci se museli svléct, postavit s nataženýma rukama ke zdi a policisté je surově bili po nahých tělech s výkřiky: ,Tak se vám v Československu špatně žije? My vám ukážeme gestapo!`" uvádí se ve svědectví, které vyšlo v knize Horký leden 1989. Demonstrace o den později už byla umírněná a omezovala se na hloučky diskutujících v různých částech centrální Prahy.

VŠETATY

Týden protestů měl být završen poutí do Všetat k Palachovu hrobu. I tady připomínalo chování policie "černý čtvrtek". Kdo vystoupil z vlaku nebo autobusu a neměl ve vesnici stálé bydliště, byl prošacován, odveden k výslechu v improvizovaných prostorách místního družstva, poté nahnán do autobusu a rozvezen po republice. O několik dní později mluvčí komunistické vlády uvedl, že
Foto
během uplynulých dní byla zjišťována totožnost 1406 osob, 516 jich bylo zadrženo, 13 pokutováno, 130 obviněno z trestných činů výtržnictví a tři jsou ve vazbě (Havel, Petrová, Veverka).
Začala další fáze perzekucí spojená s propouštěním z práce, vyhazováním z vysokých škol a zmanipulovanými soudními procesy. Tehdy ale vzniklo široké opoziční hnutí, opírající se o většinovou podporu veřejnosti. Bohumil Hrabal ve výše citované povídce o tom téměř prorocky napsal: "Ale co? Oči se vyplaví slzami a opthal je účinnější než slzný plyn, šaty se usuší anebo koupí nové, zajištění mladí lidé nakonec budou propuštěni, život vhrkne nazpátek do starých kolejí? Kdepak! Ti mladí lidé, kteří se zúčastnili skutečně anebo i duchem a v duchu, to už je jistá angažovanost, ten jistý akt solidarity a to jisté přitakání jistému Dobru, které nakonec musí být splatno v budoucnosti." Splátka přišla o deset měsíců později.
Foto



Kurzy měn
25,270
20,500
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře