nahoru

Pracovní trh bude strašné místo

TOMÁŠ FEŘTEK 20. listopadu 2003 • 19:25

PAVEL KOMÁREK (32) se už dva roky jako manažer Národního programu počítačové gramotnosti snaží o to, aby s počítačem a Internetem uměla zacházet víc než současná necelá čtvrtina populace. Ale jeho ambice jsou vyšší. Tvrdí, že v České republice je na mizerné úrovni i tržní gramotnost, tedy schopnost umět své nápady prodat ve stále ostřejší konkurenci. Týká se to zejména malého a středního podnikání, které by mělo být tahounem zaměstnanosti. Pokud se to prý nedoučíme včas, bude pro nás za pár let pracovní trh strašné místo.

V čem jsou Češi dobří?
Jsme kvalitní a vynalézaví výrobci. Ale to už v globální ekonomice nestačí, důležité je dnes umět najít pro své zboží zákazníka. Jen na kvalitní výrobě a levné pracovní síle budoucí prosperitu budovat nemůžeme. Nedokážeme dlouhodobě konkurovat Asii. Tato země by neměla sázet pouze na hangáry stavěné na zelené louce, kam zahraniční společnosti navezou stroje, které ve chvíli, kdy jim kalkulace ukáže, že na Ukrajině nebo v Rumunsku jsou lepší podmínky, zase přestěhují o kus dál. Tržní síla je stále víc v obchodu a marketingu. My v tomto ohledu zaostáváme jako podnikatelé i jako zaměstnanci. Z pohledu zaměstnanců je přitom výhodou našeho pracovního trhu docela nízká konkurence.

Nízká konkurence? Nezaměstnanost dosahuje téměř deseti pro cent.
A bude větší. Ale současně si firmy stěžují na chronický nedostatek lidí. Dnes je třeba problém najít kvalitní obchodní zástupce. Jako pro puštěný soustružník se k tomu mohu postavit dvojím způsobem. Mohu takovou profesí pohrdat a říkat si: já jsem přece soustružník a každý den otvírat noviny s očekáváním, že někde potřebují soustružníky, anebo mohu zvážit, zda bych třeba neuměl prodávat nějaké technické zboží, když mi nedělá problém domluvit se s lidmi. To je ta tržní gramotnost - snažit se aktivně najít, v čem mohu být dobrý, a dokázat to zpeněžit.

Přede dvěma týdny rozhodla Poslanecká sněmovna o změnách v zákoníku práce, které by měly pro firmy zrušit možnost opakovaného uzavírání pracovních smluv na dobu určitou. Je to krok směrem, jímž se vyvíjí pracovní trh v Evropě?
Dlouhodobě nebude nikde v Evropě udržitelné vynucovat zaměstnanost nařízeními. Alternativa je investovat do praktického profesního vzdělávání, jež lidi udrží na hladině dnešního, proměnlivého pracovního trhu. Ten dnes nabízí mnoho práce, která nevyžaduje kdovíjakou specializaci, ale spíš schopnost se zorientovat a pružně vyhovět tomu, co se ode mne čeká.

Když budu onen soustružník, dejme tomu v Novém Městě pod Smrkem, tak si vás poslechnu a uznám, že to je pravda. Celoživotní vzdělávání je nutné. Ale co pro to mohu prakticky udělat?
Propracovaný systém profesního vzdělávání zatím neexistuje. Vzdělávací agentury sice nabízejí různá školení, ale ta jsou často drahá. S naším projektem Prosperita chceme přinést lidem vzdělání za přijatelné ceny přímo do regionů. Půjde o řadu čtyřhodinových bloků s lektorem zvyšujících zaměstnatelnost lidí a produktivitu českých firem. Díky základům práva se člověk dozví, jaké jsou náležitosti smluvních vztahů v obchodě, v pracovním právu. V marketingu zase pár vyzkoušených pravidel komunikace se zákazníkem. Když jsem malý podnikatel a chci si vyrobit propagační ceduli nebo plakát, měl bych vědět, co je ověřené a funguje, jinak vyhazuji peníze. U nás často lidé nemají tyto věci kde okoukat.

Foto
Příklady zoufalých výtvorů propagace kolem nás to demonstrují. V kursech se budou učit základy ekonomiky - jak si udělat kalkulaci, rozumět DPH, sestavit si rozpočet. Ve finančních otázkách "plave" spousta našich drobných podnikatelů, jinak fachmanů. A pak je tu samozřejmě počítačová gramotnost. Podle naší studie dnes pouze dvaadvacet procent populace je schopno pracovat s počítačem. Ale ve věkové kategorii nad 45 let jsou to už jen jednotky procent. Pracovní šance lidí, kteří neumějí používat elektronickou poštu nebo si dohledat informace na Internetu, budou bohužel prudce klesat.

Západní pracovní trh se tvaroval desítky let. Kam dospěl?
Ochrana zaměstnanců se dostala na neúnosnou úroveň. Před padesáti lety trh nebyl globalizován, chování firem bylo předvídatelnější, mohly si dělat strategie na více let dopředu. Nebyl problém garantovat v pracovní smlouvě výpovědní lhůtu pět měsíců. Zaměstnanec měl záruku, že pokud neprovede nic hrozného, tak má své místo jisté a plat mu systematicky poroste. Problémy s nezaměstnaností se vlády evropských zemí snažily řešit zkracováním pracovního týdne a ochranou proti propouštění. Ale konkurence se dramaticky zvýšila, je nyní celosvětová a plánovat na pět let dopředu už nejde. Tuto nejistotu zaměstnavatel nutně přenáší i na zaměstnance. V tom je největší změna. Je třeba ale říct, že na druhou stranu globální trh nepřináší jen ostrou konkurenci, ale i nebývalou příležitost uplatnit své nápady, a to platí jak pro firmy, tak pro jednotlivce.

Jaké jsou tedy dnešní recepty na sociální stabilitu?
Vláda každé země by měla podnikat kroky, aby se dala nezaměstnanost "vyvézt". Investovat do rozvoje lidských zdrojů a pracovní síly tak, aby pro firmu bylo výhodnější dát tu práci vzdělanějším lidem v této zemi než v té sousední. V tom je soutěž tohoto století. Pokud nám to včas nedojde, bude pro nás pracovní trh za pár let strašné místo.

U nás ale převažují zaměstnanci zvyklí na trvale se zvyšující mzdu, dlouhodobou smlouvu a velmi vlídný zákoník práce. Co je čeká?
Mzda se bude až z poloviny odvíjet od konkrétního výkonu. Určitě bude běžné na specializované činnosti najímat jinou firmu, ne nabírat další zaměstnance. Protože práci externí firmy lze reklamovat, smlouvat s ní o ceně a podmínkách. To s vlastním zaměstnancem nemůžete.

Hodně to připomíná proklínaný Schwarz systém, kdy podnikatel "zaměstnává" výhradně řemeslníky s vlastním živnostenským listem vždy jen na konkrétní práci. Půjdeme tímto směrem?
Rozhodně. Kde je hranice mezi smluvním vztahem s dodavatelem a Schwarz systémem? Typické je to u informačních technologií. Dřív měla každá firma své informační oddělení, kde zaměstnanci programovali a kam se investovala hromada peněz. Dnes na totéž existují specializované firmy a v IT oddělení je jeden člověk, který instaluje programy a tahá kabely. Je to tak výhodnější pro obě strany.

Dnešní evropští padesátníci, pokud měli dobré místo, mohli plánovat, věděli, že když si vezmou hypotéku na dům, tehdy a tehdy ji pravděpodobně splatí. Věděli, jak na tom budou ekonomicky za patnáct let. Jejich děti jsou v jiné situaci. Ony moc plánovat nemohou. Nevědí, co budou dělat a kde. Nebude to mít negativní vliv na stabilitu společnosti?
Ono už to vliv má. To je dramatický sociální problém moderních ekonomik, protože od této jistoty příjmu se odvíjí spotřebitelská důvěra. Jestliže nemám jistotu, zda budu mít práci, musím si vytvořit rezervu, nemohu se moc zadlužit a to brzdí spotřebu a dynamiku růstu hospodářství. Takže pružnost pracovního trhu na jedné straně ekonomice prospívá, ale na druhé ji brzdí.

Co s tím?
Každý se musí naučit hledat to, v čem je nejlepší, jiná cesta opravdu není. Vytáhnout se nad průměr. Podnikatelé u nás zoufale hledají a nenacházejí schopné lidi, kteří umějí řídit projekt, komunikovat s médii, napsat obchodní nabídku.

Nabízíte levné kursy, jež by měly zvyšovat tržní gramotnost. Jestliže je ale zatím pracovní trh tak benevolentní, jak říkáte, co bude lidi motivovat, aby je navštěvovali?
Motivace musí jít ruku v ruce se sociálním systémem. Podpora v nezaměstnanosti musí být vyšší pro toho, kdo se snaží zvyšovat svoji zaměstnatelnost, a méně musí dostat člověk, jemuž život na podpoře vlastně vyhovuje.

Podporují vaše představy politici a státní správa? Pomyslím-li na růst minimální mzdy, opatření ohledně nemocenské a pracovních smluv, řekl bych, že se jde přímo opačným směrem.
Zaznamenal jsem určitou vůli zefektivnit využití peněz, které jdou na rekvalifikace. Nemá cenu dělat ze švadleny soustružníka a opačně. Přeškolování z jedné specializace na druhou není dobrá cesta. Peníze je třeba investovat do širokého rozhledu člověka, jenž se uplatní v tržní ekonomice. To snad vidí i lidé ve státní správě.

Pracoval jste v komerčních firmách, teď velmi úzce spolupracujete se státní správou. Je to velký rozdíl?
Možností všimnout si propasti mezi oběma světy jsem měl dost. Lidé ve státní správě a v byznysu nemají totožné zkušenosti a často ani priority, což je například v oblasti trhu práce a zaměstnanosti negativní. Cílem konference Prosperita 2003, kterou jsme uspořádali v září, bylo právě přispět k tomu, aby zaměstnavatelé i státní úředníci začali mluvit společným jazykem.

***

Pavel Komárek se narodil v roce 1971 ve Zlíně (tehdy Gottwaldově), vystudoval podnikatelskou fakultu a elektrotechnickou fakultu VUT, pracoval pět let pro společnost Silicon Graphics, tři roky ve společnosti Intel na pozici Internet Strategy Director. Je autorem Národního programu počítačové gramotnosti. Dnes je ředitelem společnosti Centrum Internetu, která je provozovatelem NPPG. Nově založil obecně prospěšnou společnost Prosperita, věnující se tvorbě systému celoživotního vzdělávání a budování Center Prosperity pro podporu podnikání v regionech.

TOMÁŠ FEŘTEK


Kurzy měn
25,290
20,480
28,590
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře