nahoru

Řidičák do hospody

Johana Fundová 4. září 2014 • 00:15
Řidičák do hospody
foto: Johana Fundová

„Od půlnoci do rána si ve státě New York nemůžete na benzínce koupit pivo ani víno,“ vzpomíná Johana Fundová (25). „A cigarety vám v New Paltzu bez dokladu o dospělosti nikdo neprodá, i kdyby vám bylo přes třicet.“

New Paltz leží ve státě New York, na východním pobřeží. Strávila jsem tam jeden semestr. Přestože už jsem předtím ve Státech byla, lákalo mě poznat život na americkém maloměstě, v klasickém univerzitním kampusu.

ŠKOLA ZDARMA? NEVĚŘÍM

Jak už název napovídá, State University of New York at New Paltz je státní škola. Přesto se tam platí poměrně vysoké školné, tisíce dolarů za každý semestr. Pro Američany a v podstatě i pro většinu zahraničních studentů to byla samozřejmost, včetně několika černých spolužáků z chudých rodin v Bronxu, za něž platil stát. Když jsem říkala, že u nás je možné studium bez poplatků, pro většinu to bylo velké překvapení. Někteří mi to ani nechtěli uvěřit.

Já měla jako studentka Univerzity Karlovy díky dohodě obou škol o výměnných pobytech školné odpuštěné. Příspěvek od mateřské univerzity mi pokryl i letenky, povinné zdravotní pojištění a ještě nějaké drobnosti. Náklady na ubytování, jídlo a případné cestování jsem už musela nést sama, s pomocí rodičů. Drahé bylo zejména bydlení na koleji, v korunách vycházelo na deset tisíc měsíčně, a to šlo o pokoj pro dva.

HIPPIES REVIVAL

New Paltz je malé město, plné typicky amerických dřevěných domků s velkými verandami. Stálých obyvatel je asi sedm tisíc a dalších sedm tvoří studenti. Potkáte tam hodně alternativních jedinců s batikovaným oblečením, kteří jako by byli ještě dnes ovlivněni atmosférou šedesátých let. Je tam i hodně obchůdků se zbožím připomínajícím nabídku bleších trhů. Včetně uměleckých předmětů, o nichž jste možná ani netušili, že existují.

Co mě nemile překvapilo, to byly kontroly v hospodách a klubech, často mnohem přísnější, než jsem zažila jinde. Ve velkých městech po mně obvykle chtěli průkaz potvrzující věk, až když jsem seděla u stolu a objednala si nějaký alkohol. V New Paltzu ho večer chtěli vidět už u vchodu do podniku, takže teoreticky nemohl dovnitř ani ten, kdo si chtěl dát jen colu. Přišlo mi to zbytečné, protože čtyři z pěti spolužáků, kterým ještě nebylo jedenadvacet, stejně měli falešný řidičský průkaz s vyšším věkem a ti ostatní si ho od nich půjčovali. Kamarád mi říkal, že horší padělek se dá sehnat už za sto dolarů, lepší za dvě stě. I ten je ale dobrý jen do hospody nebo na nákup alkoholu v obchodě. Policistům by ho nikdy neukázali.

UMŘELI? NO A CO

Kromě věku se v některých klubech kontrolovaly i kabelky a batohy, jestli s sebou návštěvníci nemají zbraň. V tamější studentské hospodě Murphy’s jsem na to zpočátku nadávala jako na zbytečnou obstrukci. To jsem ale netušila, co se stane o dva měsíce později během prázdnin. Většina amerických studentů odjela ke svým rodinám, hospoda byla poloprázdná a hlídači výjimečně nekontrolovali ani ID. Kolem druhé hodiny ráno se najednou v baru ozvaly výstřely. Všichni jsme utíkali ven a druhý den jsme se dozvěděli, že tam nějaký muž zastřelil dva lidi. My, zahraniční studenti, jsme z toho byli v šoku. Ne tak Američané, kteří jsou zřejmě z televize a internetu zvyklí na všelicos. Ti to brali s klidem. „No co, lidi umírají,“ komentoval to jeden spolužák, když jsem to probírala se svou francouzskou kamarádkou.

Pokud jde o univerzitu, ta událost brala velmi vážně a mailem nás pravidelně informovala o vývoji vyšetřování. Především proto, že vrah z klubu utekl – byl z vedlejšího města a zastřelil muže, s nímž měl spor, i jeho přítelkyni, která se ho snažila bránit – a chytili ho až za několik dní. Upozornění ze školy jsme dostávali také o dalších nečekaných událostech. Na konci května například přišel mail a výstražná textovka, že se na okraji našeho kampusu objevil medvěd.

BRAZÍLIE V EVROPĚ

O malém rozhledu Američanů se obecně ví. Proto mě nijak zvlášť nepřekvapilo, když mi například má americká spolubydlící oznámila, že její sestřenice během cest po Evropě navštívila i Brazílii. Může za to vzdělání, jež je poněkud sebestředně zaměřené na Ameriku. Zažila jsem to sama, při výuce zaměřené na historii tištěných médií. Místo knihtisku, který vznikl v Evropě, ještě před objevením Ameriky, jsme začali až americkými periodiky z devatenáctého století.

To ovšem neznamená, že studium bylo lehké. Na všech předmětech se kontrolovala docházka a absence se povolovaly jen výjimečně. Domácí úkoly byly na denním pořádku a často jsem ve škole trávila i volné dny. Na to jsem z domova zvyklá nebyla.
Nezvykem pro mě byl i život na kolejích. Kromě množství pravidel, zákazů a příkazů probíhaly i neplánované kontroly, jestli nemáte na pokoji nepovolené předměty, například varné konvice. Za zmínku stojí také stravování. Ačkoli školní jídelna nabízela i pár zdravých jídel (těstoviny, saláty a podobně), většina amerických spolužáků se třikrát denně ládovala pizzou a hamburgery. Nejoblíbenější byl pult se zmrzlinou a automat s limonádami. Často jsem měla chuť na obyčejnou vodu, ale musela jsem se smířit s tím, že ta se moc často nedoplňuje.

POZOR NA VTIPY

Jídelna měla i pozitivní stránky. Především tam byly velké stoly. I když jste si sedli ke kamarádům, vždy byla velká možnost, že si přisedne někdo další a seznámíte se s někým novým. Poznání nových lidí usnadňovaly také stovky studentských klubů a spolků, od Brumbálovy armády až po spolek břichomluvců. Jejich kulturní, společenské či sportovní aktivity usnadňovala i univerzita svými finančními příspěvky.
Největším přínosem pobytu pro mě byla právě možnost poznat život Američanů z rozdílných sociálních vrstev. Poznatků, které žádné sledování amerických filmů nenahradí, bylo nespočet. Zjistila jsem třeba, že Američanům nevadí jít na závěrečnou zkoušku v roztrhaných teplákách a vytahaném tričku. Zato u nich dost narazíte s „nekorektními“ vtipy i nevinnými hláškami, ať už se týkají barvy pleti, menšin, či náboženství. Když francouzský spolužák prohlásil o skupině zahalených muslimů, že vypadají jako teroristé, americká kamarádka se zhrozila. Některých přátel se dotkl i můj vtip, že Asiaté nejsou vysocí, protože na rozdíl od nás Evropanů nepijí tolik piva.

Johana Fundová


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,880
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře