nahoru

K diktatuře, nebo demokracii?

Jefim Fištejn 21. srpna 2014 • 00:15
Z původně liberálního Orbána se stal politik navazující na autoritářské tradice Maďarska
Z původně liberálního Orbána se stal politik navazující na autoritářské tradice Maďarska
• foto: 
Profimedia.cz

Jaké společenské zřízení je efektivnější – demokracie, nebo diktatura? Téma, jež se vrací v průběhu staletí. Svým dílem do debaty přispěl také maďarský ministerský předseda Viktor Orbán.

Ti, kteří si Viktora Orbána pamatují coby neohroženého hrdinu pravicového protikomunistického odboje, se asi budou cítit trochu zaskočeni jeho tvrzením, že změna režimu v roce 1989 byla sice hlavním životním zážitkem jeho generace, ale s odstupem času ztrácí na osudovosti. Co ji nahrazuje?

Nic než národ

Opravdový civilizační zlom, o nějž jeho vláda nyní usiluje, prý na Maďarsko (potažmo na celou Evropu) teprve čeká. Boj o tento zlom je podstatou zápasu naší doby. Stoupencům tohoto názoru komunismus nevadí proto, že byl autoritářský, až totalitní, nýbrž hlavně proto, že nebyl programově národní.

Národ v Orbánově podání není entitou především politickou, ale etnickou. Maďarský stát by proto neměl prosazovat zájmy maďarské společnosti obecně, nýbrž jen roduvěrných Maďarů. Kupříkladu: když mluví o nutnosti vrátit alespoň polovinu hmotných statků země zpět do maďarského vlastnictví, upřesňuje důrazně: „Ne do státních, do maďarských rukou!“

Hlavolam

Je to civilizační hlavolam, nad jehož rozluštěním se potily nejlepší mozky světa. Co nejlépe zajišťuje konkurenceschopnost společnosti (Orbán ovšem mluví raději o konkurenceschopnosti národa) – zda osvobození tvůrčí energie lidí v důsledku prosazení klasických hodnot liberální demokracie, nebo vertikálně organizovaný všemohoucí stát?

Orbán jednoznačně volí to druhé. Doslova: „Je to závod o vynalezení státu, který učiní národ úspěšným.“ Národ je zde jakýmsi pozemským zhmotněním astrálního tělesa maďarského kmene, stát pak formou jeho sociální existence.

Maďarský premiér nejednou zdůrazňuje, že liberálnědemokratický stát je na odstřel, neboť není schopen zajistit dostatečnou maďarskost svého bytí. Prosadit národní zájmy v jejich úplnosti může, podle Orbána, jen stát neliberální.

Jádrem liberálněkonzervativní ideologie je člověk, jeho práva a svobody. Stát hraje v tomto světonázoru víceméně obslužnou úlohu: vytváří podmínky pro seberealizaci jedince. Není divu, že konzervativní pojetí demokracie je z definice individualistické.

Pravicový populismus však miluje stát a modloslužebně vzhlíží k jeho nádheře. Je přesvědčen, že národně orientovaná a náležitě pevná vertikála moci je způsobilá učinit národ úspěšnějším a člověka z toho důvodu šťastnějším. Proto pravicoví populisté preferují demokracii kolektivistickou.

Tyto dva koncepty jsou ne­slučitelné jako oheň a voda, zatímco s extrémní levicí má pravicový populismus mnoho styčných bodů a nezřídka vzájemné porozumění ústí ve vznik nacionálně-bolševických hnutí, jen na první pohled kočkopsovitých. Podle Viktora Orbána přichází doba silných národních států, jež jediné jsou schopny zajistit národům kýženou ­úspěšnost.

Příklady?

Seznam zemí, které Viktor Orbán uvádí na podporu své teze, je silně zmatečný. Čína kupříkladu nedosáhla historické úspěšnosti díky mimořádně centralizovanému státu – ten byl snad ještě centralizovanější v době největší čínské bídy. Etnicky a společensky nesmírně rozrůzněná Indie určitě není úspěšná díky své národní orientaci a etatismu. O Rusku darmo mluvit – zatím vůbec neví, čí je, živí se tak tak tím, že prodává ropu naležato a lesy nastojato.

Liberálněkonzervativní pohled na svět je opřen o jedinou myšlenku: že život člověka patří především jen jemu samotnému, nikoli nadosobnímu jsoucnu, ať už je to stát, národ, třída, stav, církev, nebo povolávací rozkaz. Člověk může položit život za něco hodnotného, za vlast nebo rodinu, ale dobře položený život je sebeobětováním jen potud, pokud je to čin vědomý a dobrovolný. Pro nikoho není smrt pouhým aktem vrácení vypůjčeného života.

Volební většiny

Všeobecně se uznává, že současná pluralistická demokracie trpí vážnou chorobou, a tou je odkázanost politiků na volební většiny. V podmínkách krátkých volebních cyklů prakticky není možné uskutečnit dlouhodobější potřebné systémové změny. Snaha vlichotit se do voličské přízně nutí politiky rozdávat nesplnitelné sliby. Někteří to řeší umělým vytvářením parlamentních většin. Prezident Obama kupříkladu umí těžit nové voličské zdroje mobilizací afroamerických či jiných, na sociálních dávkách závislých obyvatel předměstských ghett.

Evropští populisté všech zabarvení vědomě otevírají stavidla přistěhovalectví, v němž vidí takřka nevyčerpatelný rezervoár potenciálních voličů odkázaných na státní podporu. Spíše než podstata liberální demokracie za tento problém může dobové pojetí všeobecného a rovného volebního práva, které je nesrovnatelně mladšího data než demokracie sama.

Viktor Orbán obratně využil této slabiny liberálního volebního zákonodárství, když obdařil volebním právem krajany v sousedních zemích: „Nyní například došlo k tomu, že hlasů zahraničních Maďarů a z nich pocházejícího mandátu bylo zapotřebí k tomu, aby v maďarském parlamentu měly národní síly dvoutřetinovou většinu,“ sám prohlásil.

Proti bankéřům

Proti životodárným národním silám staví Viktor Orbán „cynismus pocházející z finančního systému“. V těchto pasážích mluví maďarský premiér v temných narážkách jako slepá věštkyně Wanda. Avšak chytrému napověz – a on napovídá: „Před rokem 2008 by měl takový výrok za následek vyloučení z mezinárodního diskursu gentlemanů. Navíc by měl takový výrok kvůli specifikům finančního systému ještě i jakýsi nepříjemný osten, což by činilo vyslovení takových vět nebezpečným.“ Rozuměno?

Viktor Orbán vystupuje coby náboženský horlivec, když zavrhuje jako zásadně chybný liberální princip myšlenku, že „smíme činit vše, co neomezuje svobodu druhého“. Místo toho jako organizační základ nového, tentokrát národního maďarského státu volí evangelickou poučku: „Nečiň jiným to, co nechceš, aby oni činili tobě.“

Jako vzdělanec musí vědět, že toto dogma patří k sociálně nejhůře uskutečnitelným ideálům – snad spolu s křesťanským požadavkem „nastavit i levou tvář, když jsi uhozen do pravé“. Asi proto to není součástí sociálního učení žádné křesťanské církve. Založí si Orbán církev novou?



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,880
28,690
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře