nahoru

Záhada kbelíku

Tereza Spáčilová 21. srpna 2014 • 00:15
Cirque Trottola.  Soubor, jenž dopředu zásadně neprozrazuje, co chystá.  I fotky z premiér jsou vzácnost.
Cirque Trottola. Soubor, jenž dopředu zásadně neprozrazuje, co chystá. I fotky z premiér jsou vzácnost.
• foto: 
František Ortmann / Letní Letná 2014

Ještě před pár lety začínal každý článek o Letní Letné definicí toho, co že je vlastně nový cirkus, žánr, jemuž se festival v Letenských sadech věnuje. Dnes stačí vylepit pár plakátů a během několika dní je vyprodáno. I bez definic.

Přehlídka, již v roce 2004 vydupalo ze země pár nadšenců, za dobu své existence vyrostla. Návštěvnost se z původních šesti tisíc diváků zvýšila na loňských třicet tisíc a za hranicemi si Letnou oblíbili tak, že se na ni soubory dobrovolně vracejí. Například Cirque Trottola, jeden z hlavních taháků 11. ročníku, přijel do Prahy už s třetím představením. S kolegy z Petit Théâtre Baraque dal dohromady nostalgickou hříčku Matamore, která oživuje poetiku tradičního cirkusu. Lístky na její nedělní premiéru zmizely, ačkoli soubor odmítal byť jenom naznačit, co od ní vlastně máme očekávat: k Matamore neexistuje trailer ani téměř žádné fotky, a když Titoune, Bonaventuru či Madse poprosíte, aby prozradili aspoň jeho téma, jenom se záhadně pousmějí. „Přijďte, uvidíte.“ Matamore se mimochodem odehrává v atypicky komorním prostoru, jenž tvarem připomíná spíš arénu na býčí zápasy než cirkusový stan. Na artisty se tak shlíží převážně shora (i když občas doletí až nad vás). A opět platí, že jen s několika banálními rekvizitami zvládnou kousky, z nichž se běžnému smrtelníkovi podlamují nohy.

Diváku, hledej

À propos rekvizity – kdo viděl druhou premiérovou inscenaci letošní Letné, společné vystoupení La Compagnie du Poivre Rose a Ivy Bittové, nemohl si nepoložit jednu „zásadní“ otázku: existuje hlubší souvislost mezi novým cirkusem a úklidem? Teď samozřejmě žertujeme, nicméně faktem je, že smejčící propriety patří u performerů ze šapitó už nějaký rok k nejoblíbenějším. Stačí vzpomenout pět let staré trottolovské prostocviky s košťaty či „erotické kutění“ vynalézavé francouzské dvojice Atelier Lefeuvre & André, která dováděla se zvony na čištění odpadu.

I koprodukce Le Poivre Rose, o jejíž živý a úctyhodně barvitý hudební doprovod se postarala Iva Bittová, vsadila na „uklízení“. Konkrétně na plechové kbelíky. Desítky plechových kbelíků.

Protagonisté je nosí na hlavách, oblékají si je místo kostýmů, žonglují s nimi, zápasí a v neposlední řadě na ně hrají. Neptejte se proč: ve světě „cirque nouveau“, tíhnoucím k abstrakci, se věci zásadně nevysvětlují. Dokonce ani tehdy, když skutečně něco znamenají.

Nutno říct, že chybou autorů Le Poivre Rose je právě to, že se o jakousi explikaci smyslu pokusili. Nejen v programu, jejž dostanete u pokladny, ale hlavně v představení samotném. Jako by se snažili neustále připomínat, že máme co do činění s vyšším uměním: diváku, hledej myšlenku, jinak nás nejsi hoden. Frustrující? Trochu. Únavné? Velmi. A to i přesto, že otisk proklamovaného tématu „genderových předsudků a stereotypů“ lze z některých momentů skutečně vyčíst. Jenže to drhne a pravidelný návštěvník Letní Letné se neubrání srovnání.
Všude tam, kde české La Putyce nebo švédskému Cirku Cirkör stačí pouhý náznak, letmý dotek, který nenaléhá, Le Poivre Rose volí těžkou expresivitu. Snad z obavy, že bez ní by ty jejich kbelíky byly až moc obyčejné. Nebyly. Kolegové z Trottola o tom vědí svoje.

Pravda, ještě třeba před pěti šesti lety bychom nad „uměleckým uklízením“ možná snaživě namáhali mozky. Tehdy jsme totiž ještě oceňovali vše, co dokázalo oslnit aspoň po technické stránce – v Le Poivre Rose by to byl třeba Francouz Thomas Dechaufour, jenž k eskapádám těsně pod střechou šapitó nepotřebuje údy. Dnes už však i český fanoušek nového cirkusu ví, že špičkové výkony jsou předpoklad, ne bonus. Jinými slovy, že to, co odlišuje průměrné od fenomenálního, není počet salt, ale schopnost předávat emoce či příběh.

Le Poivre Rose nic moc nepředává. Spadá spíš do kategorie (skvělého) hudebního videoklipu než cirkusu s divadelní duší. Ne že by to bylo málo. Ale sama Letní Letná nás naučila chtít víc.

Tereza Spáčilová


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,880
28,690
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře