nahoru

Kráska a zvíře a voda

Tereza Spáčilová 15. února 2018 • 04:30
Sally Hawkinsová získala za roli němé Elisy svou druhou nominaci na Oscara
Sally Hawkinsová získala za roli němé Elisy svou druhou nominaci na Oscara
• foto: 
Cinemart

Tvář vody Guillerma del Tora může získat třináct Oscarů.

V konkurenci velkonákladových podívaných typu Dunkerk nebo Blade Runner 2049 byl nový film Guillerma del Tora téměř neviditelný, přesto se mu podařilo srazit konkurenty na lopatky. Tvář vody, vizuálně uhrančivá miniatura na pomezí několika žánrů (včetně brakových), okouzlila americkou Akademii natolik, že jí dala šanci ve třinácti kategoriích.

Blade Runner 2049 je možná dokonalejší a Dunkerk ambicióznější, ale Tvář vody má schopnost diváka naprosto uhranout. Je to přesně ten typ filmu, který své kvality nestaví na odiv, ale vy se jím dílem dychtivě opájíte a dílem trpíte při pomyšlení, že podobným snímkům – ceny neceny – není v distribuci přáno, jak by si zasloužily.

Del Toro měl vždycky slabost pro fantaskno, ale tady s ním poprvé zachází tak, že nikde nepřebývá ani nechybí, naopak se přirozeně doplňuje s realitou. Výhrou Tváře vody je však především kamera a fenomenálně napsaný scénář. Účinně buduje napětí, byť paradoxně staví na nevěrohodných motivech (uklízečka v tajném výzkumném středisku naváže milostný vztah s exemplářem – obojživelným humanoidem z Amazonie), film funguje jako pohádková romance mimo čas a prostor, a přitom se zdá být pevně ukotvený v realitě. Ta se nám připomíná skrze sotva postřehnutelné detaily, díky nimž člověk nenásilně získá přesné povědomí o zobrazované době. Studená válka jako součást každodenních, mnohdy humorných rozhovorů. („Myslíš, že se tam dostali Rusové? I kdyby jo, zabila by je naše sekaná!“) Závody o to, kdo dřív pokoří vesmír (a svět). Středostavovská pseudomorálka dokonale vycíděných domácností, jimž velí výhradně muži. Rasismus latentně přítomný v každém momentu všedního života. („Bůh vypadá jako vy nebo já. Tedy spíš já,“ vyslechne si od šéfa Elisina černá kolegyně v podání skvělé Octavie Spencerové.) A taky nostalgie nad nevyhnutelností konce jedné (lepší?) éry, v níž kreslíři přicházejí o práci vinou fotografie a kina zejí prázdnotou, protože je vystřídala televize.

Atmosféra snímku vládne nezpochybnitelnou silou stejně jako zakuklené poselství, jež člověk rozšifruje, pokud má zrovna náladu: v opačném případě si prostě jen vychutná osobitě zmodernizovanou verzi pohádky o krásce a zvířeti, v níž nechybí pikantní sex, vtip a finále bondovského střihu. Vedle del Torovy režie, nezvykle ukázněné a nesebestředné, patří poklona kameře, jež miluje každý centimetr záběru. Schopnost udělat zážitek i z obyčejných kapek deště na skle autobusu, notabene z milostného výjevu, v němž figuruje byt proměněný v obří akvárium, staví Brita Dana Laustsena po bok obrazových mistrů, jako jsou Deakins nebo Lubezki.

A pak musíme samozřejmě tleskat hereckému ansámblu: tak skrz naskrz silně obsazený film svět stříbrného plátna dlouho nezažil – od zmiňované Octavie Spencerové až po Michaela Shanona, který (pokolikáté už) překonává vžité představy o tom, kolik odstínů může mít part zloducha. Scéna ovšem právem patří hlavně Sally Hawkinsové v roli němé Elisy. Její handicap si paradoxně vůbec neuvědomujeme – odkázaná pouze na mimiku vyjádří naprosto cokoli, aniž se byť jen dotkne teatrality. Dojímá a baví stejně jako před lety v Happy-Go-Lucky, komedii Mikea Leigha, v níž coby Poppy doslova strhávala k radosti ze života. Podobný efekt má i Tvář vody sama o sobě: pod vlivem filmové magie začneme znovu věřit na pohádky a taky na lásku, jež přemůže všechno včetně FBI a nedostatku kyslíku.

Tereza Spáčilová


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,300
20,500
28,630
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře