nahoru

Anděl s doutníkem a skotskou

Jefim Fištejn 18. ledna 2018 • 04:30
Winston Churchill
Winston Churchill
• foto: 
Profimedia.cz

V souvislosti s filmem Nejtemnější hodina mnozí kritici pokládají za svou povinnost oznámit světu novinku, že Měsíc má odvrácenou stranu a Churchill měl spoustu záporných rysů, jež ve snímku nebyly dostatečně zvýrazněny. Zastavme se alespoň u některých z nich.

Ve skutečnosti byl prý Churchill krvežíznivý maniak, psychopat a totální loser. Už jako školou povinné dítě byl neduživý, zamindrákovaný skřet s podprůměrným prospěchem. Otec jím opovrhoval, že není hoden svého vznešeného původu z rodu vévody z Marlborough. Americká matka z měšťáckých poměrů rovněž nenapomáhala zušlechtění mravů. Otec navíc zemřel na syfilidu, čímž ještě zvýšil genetický handicap mladého Winstona. V dospělosti se vyznačoval vzdorovitým kverulantstvím, ješitností a lakotou. Jako první z významných osobností měl na rameni tetování. Skoro nikdo ho nepotkal bez obligátního doutníku a sklenice skotské. Často trpěl záchvaty deprese a úzkostnými stavy. Byl sice neohrožený válečník, jenže tento povahový rys přičítali psychické poruše a neobyčejné krvelačnosti. Táhlo ho to vždy tam, kde tekla krev. Pro Británii byl hotovým neštěstím: narodil se v říši, nad níž nezapadalo slunce, a umřel na bezvýznamném ostrově. Chlubil se Nobelovou cenou za literaturu, ale do smrti zůstal v podstatě negramotný kvůli nedostatečnému vzdělání. Psal slohem patetickým a staromódním.

Dílo rozebrané na citáty

Není třeba nosit dříví do lesa a dokazovat, že britský premiér byl osobností rozporuplnou a poživačnou. Výstižnou charakteristiku Churchillovy povahy lze najít v denících polního maršála Alana Brookeho: „Naštěstí svět nikdy moc nevěděl o slabinách této nadlidské bytosti. S ním byla Anglie znovu a znovu na pokraji katastrofy, bez něho by jistojistě byla nadobro ztracena. Nikdy nebyly v jedné osobě spojeny tak protichůdné vlastnosti.“

Kromobyčejnost Churchillovy osobnosti je v tom, že všechny své nedostatky zdárně překonal neuvěřitelným úsilím. Nejenže si poradil se šišláním a šlapáním na jazyk, ale stal se i jedním z nejskvělejších řečníků v dějinách lidstva. Churchillův osobní lékař lord Moran popisuje v pamětech, jak jeho pacient po celý život zápolil s takřka klinickou depresí, které přezdíval „černý pes“, a fakticky v tomto zápase zvítězil. Husar a hulán Churchill byl skutečně válečníkem od kosti. Zúčastnil se bezpočtu ozbrojených konfliktů, býval zajat a utíkal ze zajetí, neopájel se vítězstvím a z porážky neupadal do malomyslnosti. Nenáviděl zbabělost a lidi s otrockou ustrašenou dušičkou, vyznával důstojnickou a šlechtickou čest a nic nemohlo otřást jeho vlastenectvím. Churchillovu válečnou filozofii lze vyčíst z jeho vlastních projevů: „Není nic horšího než snášet nespravedlnost a násilí jen kvůli strachu z války. Nejste-li schopni postavit se na odpor roztahovačnosti agresora, nikdy se nezastaví ve svých požadavcích a urážkách.“

Celé literární a publicistické dílo Winstona Churchilla bylo dávno rozebráno na citace. Své myšlenky uměl formulovat tak pregnantně, že by byl hřích ho necitovat. Nikdo neřekl něco tak pronikavého a přesného jako jeho filipika proti Chamberlainově politice appeasementu: „Volili jste mezi válkou a hanbou, zvolili jste hanbu a budete mít válku.“ Některé jeho výroky, vtípky a bonmoty zlidověly natolik, že si nikdo neuvědomuje, kdo je jejich autorem. Sotva nějaký činitel odpovídající na dotěrné otázky novinářů slovy „bez komentáře“ tuší, že tento obrat zavedl do politického oběhu právě Churchill. Leckdo vypadá ostrovtipně, když použije starého bonmotu: „Děkuji, ruce jsem si už umyl za tamtím stromem“ anebo: „Milá dámo, jsem sice podnapilý, ale já se z toho vyspím, zatímco vám ta šerednost zůstane,“ a přitom nemá ponětí, že dávno před ním to řekl britský premiér.

Největší Brit v dějinách

Okamžitě po porážce nacismu, vědom si sílící sovětské hrozby, obrátil svou pozornost na Východ. Už 1. července roku 1945 mělo útokem na sovětská vojska, tehdy ještě spojenecká, začít osvobození porobené východní a střední Evropy. Operace s výstižným názvem Nemyslitelný plán byla však generálním štábem zamítnuta pro svou vojenskou neuskutečnitelnost. Nepochodil ani u nového amerického prezidenta Trumana se svým návrhem svrhnout atomovou pumu na Moskvu, dokud ještě Sověti nevyvinuli vlastní. Necelý rok po ukončení války, 5. března roku 1946 ve Westminsterské College ve státě Missouri, pronesl svůj slavný fultonský projev, v němž poprvé použil pojem „železná opona“ a ujistil státy, jež byly za ní uvězněny, že si mohou být jisty podporou Západu.

Winston Churchill byl člověkem mnohačetných talentů. Byl nejen zdatným literátem, ale také ceněným malířem, o jehož oleje se přetahují galerie, úspěšným chovatelem koní, s nimiž vyhrál na 40 světových dostihů, v mládí byl nejlepším hráčem póla ve svém pluku, historikem a školeným fyzikem, jedním z průkopníků teorie mimozemských civilizací. Stal se uznávaným sběratelem tropických motýlů. Když v roce 1955 z pozice premiéra odešel do důchodu, měl za sebou nejdelší ministerskou kariéru v dějinách Velké Británie. Před smrtí ještě obdržel čestné občanství Spojených států a stal se rytířem Podvazkového řádu. I když jeho státní pohřeb detailně naplánovali již v roce 1953, konal se o dvanáct let později a zastínil vše, co do té doby historie poznala. Až na Čínu se ho účastnily hlavy všech 112 států tehdejšího světa. I když anglická minulost není zrovna chudá na velikány ve všech oborech, od začátku tohoto tisíciletí Winston Churchill neomylně vyhrává ve všech soutěžích o titul Největší Brit v dějinách.

Síla jeho jasnozřivosti je srovnatelná leda tak s vizionářstvím biblických proroků. V den, kdy Japonci bombardovali Pearl Harbor, v předtuše, že se nyní Amerika postaví po bok zcela osamocené Británie, prohlásil sebevědomě: „Dnes jsme vyhráli světovou válku.“ Usiloval úporně o posílení evropské soudržnosti, leč svou zemi viděl mimo jakékoli integrační projekty: „Nikdy dobrovolně neodevzdáme ani dílec své svrchovanosti a nikomu nepřenecháme kontrolu nad svým osudem.“ Uznejte, že tato myšlenka, stará půl století, vypadá jako filozofický základ brexitu.

Pod andělskou ochranou

Churchill celým svým životem vyvracel marxistickou poučku o tom, že skutečnými tvůrci dějin jsou neosobní a nezvratné materiální síly. Po sedm desetiletí své veřejné činnosti dokazoval, že mimořádně silná osobnost může ovlivnit svět a měnit směr zásadních událostí, i když na mnohé z jeho činů se později zapomene. Vyznával typ politiky přímo opačný, než je současná záliba v anonymní referendární demokracii. Historickou postavou se nestává ten, kdo naplňuje zprůměrovanou vůli voličů – k tomu postačí subalterní úředník. Pravý státník vždy vůli lidu přesahuje na vlastní zodpovědnost. Boris Johnson, současný ministr zahraničí Velké Británie a také autor biografie Faktor Churchill, v článku Jiný než všichni ostatní: úvaha o Churchillovi píše: „Ano, Churchill byl namyšlený člověk, jenže jeho neochvějná sebedůvěra se pojila se smyslem pro humor, s neobyčejným humanismem a laskavostí vůči jiným, ale také s obětavou službou veřejnosti a vírou v demokratické právo občanů kdykoli vykopnout ho z politického života, což taky v roce 1945 udělali... Osud Winstona Churchilla se stal nádherným a nepřekonatelným důkazem toho, že nejen ekonomické síly, technické vynálezy, kolísání cen obilí a starosti všedního dne utvářejí dějiny. Svým životem a dílem ukázal jako nikdo jiný, že jsou to bohapusté žvásty. Nikdy nebyli a asi už ani nebudou ve světě státníci, kteří by se dali srovnat s Churchillem.“

Mimořádný osud je vždy kombinací vloh a rozhodnosti, leč poslání se nemůže uskutečnit bez jisté dávky štěstí. Samotný Churchill měl vždy pocit, že jeho osudové předurčení je jištěno jakousi vyšší silou. O svém klikařství napsal: „Vždy jsem měl pocit, že se nad mou hlavou vznáší neviditelný anděl, který mě svými křídly ochraňuje.“ Nejen pro Británii byl on sám takovým andělem strážným.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,330
20,540
28,650
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře