nahoru

Jde o hodně

Jana Bendová 12. října 2017 • 00:15
Stanislav Balík: „Jsme evidentně v přechodové době, co bude výsledkem, zatím nevíme.“
Stanislav Balík: „Jsme evidentně v přechodové době, co bude výsledkem, zatím nevíme.“
• foto: 
Nguyen Phuong Thao

Soupeři Andreje Babiše propadli skepsi, že jeho vítězství je neodvratné, vše je „marnost nad marnost“. I proto je kampaň tak vlažná, říká politolog Stanislav Balík.

Jde opravdu, jak se dnes říká, o nejdůležitější volby po vzniku samostatné České republiky?

V určitém směru ano. A to přesto, že se za nejdůležitější volby vydávaly téměř každé.

V čem přesně? Hrozí nám zásadní změna poměrů?

Hrozí, že se k výkonné moci dostanou ti, kdo mají k demokracii přinejlepším rezervovaný vztah, pokud ji přímo nechtějí zničit. A co hůř – nevěří ve svobodu jako klíčovou hodnotu.

O ohrožení demokracie se teď hodně mluví, ale řadu lidí to neznepokojuje. Omrzely se nám

27 let po pádu totality demokracie a svoboda?

Evidentně ano, a navíc to není problém jen poslední doby. Za leccos mohou demokratičtí politici minulých desetiletí. Za leccos může zbytečně těžkopádný systém institucí, který posiluje pocit neúčinnosti a neefektivnosti. Ten je sice přítomný snad ve všech demokraciích, nicméně my mu zbytečně jdeme ještě hodně naproti. Přidejme k tomu náročnost a obtížnost života ve svobodě s často nepřebernou nabídkou možností a voleb, která komplikuje rozhodování a jež není pro spoustu společenských skupin klíčová a atraktivní, a máme kořen vysvětlení současného stavu.

Příklon nezanedbatelného počtu voličů ke stranám, které místo svobody nabízejí jistoty a mají silné tendence k regulaci běžného života, je zdejší tradicí, anebo nějakou historickou novinkou?

Historickou novinkou rozhodně není. Naopak, výjimkou vždy byly (v zásadě jen krátké) éry, kdy měly velkou podporu strany či síly apelující na zodpovědnost každého jednotlivce.

Zdá se, že lidé už podle programů téměř nevolí. Tak podle čeho?

Podle pocitů. Pocitů vzniklých na základě povrchního pozorování. Rozhodně ve velké míře nekonfrontují dnešní sliby s minulými čtyřmi lety. Rozhodně nečtou detailní programy. Část proto, že neví, že by je měla číst, část proto, že jim nevěří. Je to opět chyba jak vládnoucích, kteří se svým slibům často zpronevěřili, tak chyba občanů, že nerozumějí mechanismu demokratické politiky, že jsou v tomto směru negramotní.

A proč je letošní kampaň tak vlažná?

Částečně asi proto, že Babišovi soupeři propadli skepsi, že vše je jasné a prohrané. Když viděli, že skandály, které by ještě nedávno zničily ne jednoho politika, ale celou jeho politickou stranu, Babišovy preference nesnížily, a on se naopak drží s velkým odstupem na špici, asi získali pocit „marnost nad marnost, všechno je marnost“.

Vítězství hnutí Andreje Babiše je pravděpodobné. V čem je jeho hlavní problém či riziko? Obří střet zájmů? Autoritativní postoj majitele velkofirmy i vůči státu?

Jako klíčový vnímám jeho pohrdavý přístup k ostatním politickým proudům a názorům. Nebere je jako partnery v diskusi, nebere je jako ty, kteří mohou vyhrát příště, ale jako menšinové akcionáře, jež je třeba nejenom přehlasovat, ale ideálně i o jejich podíl připravit. No a jako jediný majitel pak nemusí řešit žádný střet zájmů – protože mu splývá osobní a veřejné –, co je dobré pro něj (třeba řepka), je dobré pro stát.

Dnes od politiků parlamentních stran slýcháme, že po volbách je vládní spolupráce s hnutím ANO možná, ale bez Babiše. Pokud si ho však voliči zvolí, nevadilo by jim ani jeho trestní stíhání, nemělo by platit „chtěli jste ho, tak ho máte mít“?

ANO bez Babiše neexistuje, ANO je Babiš. Trestní stíhání premiéra nebo člena vlády vadit musí. Je to vláda, která může kdykoli odvolat nejvyššího státního zástupce, stojícího v čele veřejné žaloby. Pokud řekneme, že to nevadí, posouváme politickou kulturu až kamsi do suterénu. Respektive říkáme, že vznesení obvinění vlastně nic není a bůh ví, jak to dopadne. Samozřejmě že o vině a nevině rozhoduje soud; přesto – chceme tak moc, když požadujeme, aby stíhaný z dotačního podvodu nebyl po dobu stíhání a soudu členem vlády?

Země se nachází v dobré ekonomické kondici, platy rostou, nikdo nemluví o dráždivých reformách – proč tedy voliči čím dál víc vyhledávají nevypočitatelné formace, které se spíš než o ideje opírají o osobu vůdce, s nímž stojí a padají?

Jde zřejmě o obdobu polské situace před pár lety. Jakkoli makroekonomická situace byla skvělá, vládní Občanská platforma volby prohrála, protože většina voličů neměla pocit, že se dobře mají i oni. Tak i když ekonomická čísla vypadají dobře, významná část občanů má pocit, že jim to k ničemu není. A nerozhodují se jen podle svých peněženek, ale podle různých dojmů – nespravedlnosti, nebezpečí, nejisté budoucnosti… A v takové situaci snadněji uvěří politickému machovi, jenž vzbuzuje pocit, že je před vším nebezpečím světa ochrání. Navíc když je to někdo, kdo je – stejně jako oni – naštván na všechny politiky. Bez ohledu na to, že sám významným a vlivným politikem je.

Připadá mi to jako paradox: my Češi nemáme rádi autority, státu, vládě, Parlamentu důvěřujeme málo, ale na druhé straně hodně lidí vyhledává právě lídry s autoritativními rysy…

Asi bych vás opravil – spíš nemáme rádi instituce a nevěříme jim, podřídit se silné autoritě nám nikdy problém nedělalo.

V řadě západních zemí je ústup od tradičních stran a příklon k těm neznámým se silným vůdcem patrný. Je to u nás silnější než jinde?

Myslím, že takto odpovědět nemůžeme. Situaci komplikuje fakt, že v řadě zemí (Maďarsko, Rakousko, Polsko atd.) nastoupili silní vůdcové do čela tradičních stran, čímž jejich ústup přinejmenším zpomalili.

Zeptám se tedy jinak: Vstupujeme do éry, kdy ty tradiční strany sice přežijí, byť slabší než kdysi, ale místo programu je bude stmelovat spíš přitažlivost vůdce?

Oslabování bipolární soutěže vidíme v zásadě po celé Evropě; dávno pryč jsou doby, kdy třeba v Německu měly dvě nejsilnější strany přes 90 procent hlasů; dnes mají stěží přes polovinu. Jsme evidentně v přechodové době, co bude výsledkem, zatím nevíme.

Pravice jde do sněmovních voleb rozdrobená. V čem je podle vás její problém?

Problém se datuje někam do let 2008–2009, kdy padla představa, že je dobře, když existuje jedna velká silná pravicová strana, v jejímž rámci může fungovat řada proudů, které hodnotu svobody akcentují různým způsobem. Tehdy – vznikem Svobodných a TOP 09 – začalo drobení, které se zatím nedaří překonat. Převládá přesvědčení, že lepší je „malá, ale naše“.

Tradiční levice na tom není o moc lépe. Co je hlavní potíž sociální demokracie v současné době? Je to nástup nového typu ekonomiky, na nějž „strana práce“ neumí zareagovat?

Opět jde evidentně o celoevropský problém. Změnila se společnost, mění se charakter práce a levice na to opravdu nedokáže reagovat. Její požadavky vztažené k práci jsou buď skutečně staré (vycházející z továrních podmínek), nebo naopak super avantgardní (konec nutnosti práce v podobě nepodmíněného příjmu). Do toho se stará levice snaží chytat témata levice neomarxistické v podobě ochrany různých mikromenšin, což ji ale ještě více vzdaluje od běžného voliče.

Sněmovní volby jsou předehrou těch prezidentských. Zdá se, že Andrej Babiš nepostaví vlastního kandidáta, na čemž tolik záleží Miloši Zemanovi. Myslíte si, že to Babiš ještě může změnit, anebo je už ruka v rukávě?

Babiš udělá to, co pro něj bude výhodné. Netrpí sentimentem ani nestaví na vděku. Miloš Zeman to dobře ví. Uvidí-li šéf ANO, že má přepřáhnout, přepřáhne. Uvidí-li, že bude potřebovat zastání na Hradě i po volbách, podpoří Zemana. Prostě chladný, racionální kalkul.

Je tohle pragmatické spojenectví skutečně pro oba tak podstatné?

Důležitější je to pro Zemana, zvlášť v prostředí dvoukolové volby. Je pro něj klíčové, zda reprezentant naštvaných voličů postaví, nebo nepostaví jiného kandidáta, který by mu mohl pár rozhodujících procent uloupnout. Babiš oproti tomu může být silný i bez Zemana.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,250
20,460
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře