Předplatné
Dílo týdne: Jan Gemrot – z cyklu Trpaslíci. „Portrét české národní malosti. V každém Čechovi je kus trpaslíka. Doba k podobnému znázornění vybízí, česká malost – zvláště nyní před volbami – obnažuje to špatné v nás už jen tím, jak lidé prvoplánově reagují na populismus. Trpaslíci jsou ale zároveň houževnatí a nezapomeňme, že jejich čepice je navíc klasickým falickým symbolem,“ vysvětlil Reflexu motivy svého nového obrazu malíř Jan Gemrot, jehož výstava Podivná figurace bude otevřena v pražské Galerii Vltavín do 10. listopadu.

Dílo týdne: Jan Gemrot – z cyklu Trpaslíci. „Portrét české národní malosti. V každém Čechovi je kus trpaslíka. Doba k podobnému znázornění vybízí, česká malost – zvláště nyní před volbami – obnažuje to špatné v nás už jen tím, jak lidé prvoplánově reagují na populismus. Trpaslíci jsou ale zároveň houževnatí a nezapomeňme, že jejich čepice je navíc klasickým falickým symbolem,“ vysvětlil Reflexu motivy svého nového obrazu malíř Jan Gemrot, jehož výstava Podivná figurace bude otevřena v pražské Galerii Vltavín do 10. listopadu. • Zdroj: Archív

Dílo týdne: Jan Gemrot – z cyklu Trpaslíci. „Portrét české národní malosti. V každém Čechovi je kus trpaslíka. Doba k podobnému znázornění vybízí, česká malost – zvláště nyní před volbami – obnažuje to špatné v nás už jen tím, jak lidé prvoplánově reagují na populismus. Trpaslíci jsou ale zároveň houževnatí a nezapomeňme, že jejich čepice je navíc klasickým falickým symbolem,“ vysvětlil Reflexu motivy svého nového obrazu malíř Jan Gemrot, jehož výstava Podivná figurace bude otevřena v pražské Galerii Vltavín do 10. listopadu.
Elektrotužka, co umí číst. Zatímco o elektronických žvárech se toho napsalo mraky, o elektronické tužce Albi nic moc. Objevili jsme ji s dětmi o víkendu ve veřejné knihovně a docela to s námi zacvičilo, naopak mobil a tablet si konečně mohly odpočinout. Jde o to, že elektronická tužka, která je na trhu už minimálně tři roky a stojí dvanáct stovek, čte po přiložení na stránku speciálních knížek texty, co jsou v pohádce (nebo ve slovníku nebo v atlase nebo v deskové hře). A taky odříkává kvízové úkoly (a chválí dítě za správné řešení!) a doplňující informace skryté pod ikonkami nakreslenými na papíře. Pro děti tak ideálně kloubí nutkání mít v pazouře cokoli elektronického a touhu po vědomostech obsažených v papírové knize. A předčítačova pusa má frei.
Do pěti vteřin zpívej, nebo…! Předehry se zkracují. Server BBC přišel se zajímavým zjištěním. Délka inter (hrozné slovo) písniček klesla od roku 1980 z více než dvaceti vteřin na pět. Pro zajímavost, předehra v hitu Money for Nothing (1985) od Dire Straits trvá minutu a pět vteřin, ve Where the Streets Have No Name (1987) od U2 čaruje Edge na kytaru dokonce minutu a osmnáct vteřin, než začne zpívat Bono. Na to zapomeňte. Heslo dne je zaujmout okamžitě. Logiku to má: naše neschopnost soustředit se je značná a čistě technicky, přeskočit písničku jedním klikem na Spotify je snazší než kdysi přijít ke gramofonu, zvednout přenosku, posunout ji o track dál a zase nechat klesnout. To si jeden rozmyslel. V téhle souvislosti se zase potvrdila nedostižnost Beatles. Poslechněte si Hey Jude; Paul McCartney začne zpívat ještě dřív, než spustí kapela!
Obšlehnuto! Klaus je ten pravý argument! Andrej Končalovskij (80) je spolužák Tarkovského, brácha Nikity Michalkova, ale především sám mimořádný režisér, který má na kontě 30 celovečeráků. Ostatně, scéna na lodičce z jeho filmu Bílé noci pošťáka Alexeje Trjapicyna, který jsem (Tesař) viděl loni ve Varech, je ve mně dodnes jako v koze. V souvislosti s novým filmem Ráj poskytl Končalovskij Spiegelu rozhovor (přeložený vyšel v Literárních novinách), kde říká zajímavé věci. Na poznámku německého listu „o Ukrajinu se teď raději nebudeme přít“ reaguje: „Proč přít? Uvedu vám citát z jednoho článku bývalého českého prezidenta Václava Klause: Současnou situaci vyprovokovala západní Evropa a USA. Chtěly konfrontaci s Ruskem a využily k tomu Ukrajinu jako nešťastný nástroj.“ Radši nepíšu, jak na tento „argument“ reaguje Spiegel. Jsi Čech, tak si toho važ, že.
Vtip týdne (PODLE MARKA DOUŠI). Prostřednictvím chlapíků Dlabáčka a Rambouska si to občas za nás ostatní vyřizoval se životem, dovedl situace, které nás dokážou rozčílit, obejít a podívat se na ně z jiné perspektivy, takže najednou vypadají legračně. Najednou tu není. Vladimír Renčín byl ze silné kreslířské generace jedním z nejlepších. A kromě toho byl rybář, a i když to v tomhle vtipu tak nemyslel, kouknu vždycky, když půjdu kolem vody, jestli náhodou nemá nahozeno...
11
Fotogalerie

Mixér

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Více informací

Doporučujeme

Články z jiných titulů