nahoru

Chtějí mít svůj stát

Hana Lipovská 5. října 2017 • 00:15
Chtějí mít svůj stát
foto: Archív

Jednoduše vysvětluje, jak velkou roli v existenci národního státu hraje společná kultura, historie i hrdost. Vysvětluje také, proč Madrid příliš nejásá nad tím, že jeden z nejlepších fotbalových klubů světa vznikl právě na Pyrenejském poloostrově. FC Barcelona je od roku 1899 symbolem katalánské snahy o samostatnost. Moto „Více než klub“ nepřehání. Oficiálním jazykem klubu není španělština, nýbrž katalánština. Už v roce 1927 hrála Barcelona proti španělskému národnímu týmu. A španělští fotbaloví fanoušci dodnes spekulují, jak by si jejich mužstvo vedlo v případě vzniku samostatného katalánského státu.

Podle španělské ústavy má španělská armáda povinnost chránit územní celistvost celého království. Přesto se stále znovu snahy o osamostatnění objevují. Letošnímu pokusu o referendum předcházelo všelidové hlasování, jež se uskutečnilo symbolicky v den madridského svátku 9. listopadu 2014. Tehdy se 80,8 % Katalánců vyslovilo pro nezávislost. Referendum ovšem nebylo právně závazné a Madrid výsledky neuznal. V roce 2015 se následně do katalánského parlamentu dostala dvě politická uskupení, která usilují o nezávislost – celkem získala 47,8 % hlasů.

Katalánští politici bojují za nezávislost pod heslem: „Španělsko nás okrádá!“ Stále znovu poukazují na nerovné přerozdělování daňových příjmů. Ukazují, že do společného rozpočtu odvádějí výrazně více, než kolik z něj čerpají (madridské ministerstvo financí ovšem s železnou pravidelností zveřejňuje diametrálně odlišná čísla). Tvrdí, že na zbytek Španělska doplácejí.

Samostatné Katalánsko by se 7,4 miliónu obyvatel bylo zhruba stejně lidnaté jako Bulharsko. Jeho hrubý domácí produkt odpovídá ekonomické síle Irska, na mapě Evropy by tak mělo značnou váhu. Katalánci jsou navíc se svou ekonomickou situací výrazně spokojenější než ostatní Španělé, z hluboké ekonomické krize vyšli silnější než zbytek země. Madridské vládě ostatně Katalánci věří ještě méně než Evropské komisi. Naopak výrazně více důvěřují svým zástupcům v katalánském parlamentu. Možná i proto je volební účast v katalánských volbách dvojnásobná oproti celostátním volbám.

Dominový efekt

Jen v samotném Španělsku volá po nezávislosti také Baskicko a Galície. Pokud by se regiony, jež požadují nezávislost, osamostatnily, Španělsko by ztratilo polovinu populace a třetinu HDP. Kromě Španělska se o nezávislost, či alespoň větší míru autonomie pokouší třeba Skotsko, belgické Vlámsko, italské Benátsko či Sardinie nebo francouzská Korsika.

Jedná se tak už o třetí vlnu separatistických tlaků v posledních sto letech. První následovala krátce po první světové válce, druhá po pádu železné opony. Třetí vlna je pak spojena s evropskou integrací. Katalánská, skotská nebo vlámská vyjednávací pozice je dnes silnější než kdy dříve díky členství v Evropské unii. Hospodářská integrace náklady osamostatnění teoreticky snižuje – nový stát se nemusí obávat ztráty původních trhů, oslabení měny či zdražení vládního dluhu. Předseda Evropské komise Juncker navíc výrazně podporuje koncept „Evropy regionů“, tedy Unie se silnými místními vládami a slabými národními státy. V takové Evropě by vliv Unie výrazně vzrostl na úkor národních vlád.

Jednoduchá odpověď na otázku, zda se má Katalánsko osamostatnit – a zda je vůbec v právu –, však neexistuje. Výsledek jednání je v tuto chvíli stejně nejistý jako výsledek zápasu FC Barcelona se španělským národním týmem.

Hana Lipovská


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,310
20,610
28,620
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře