nahoru

Sežeňte si právníka!

Kateřina Kadlecová 21. září 2017 • 00:15
Sežeňte si právníka!
foto: Archív

V češtině z jejích třinácti knih vyšlo osm: Divná Jadie, Spratek, Dračice a mazánek, Zizi, Tygřice, Sebranka, Tichá holka a Zvíře. Jsou to s výjimkou vyprávění o meditujícím pejskovi Zizim skutečné příběhy z dětské psychoterapie, popis případů zneužívání, týrání a boje se životem, které speciální pedagožka TOREY HAYDENOVÁ (66) nastřádala během čtyřicetileté práce s dětmi s poruchami chování. Zvíře: příběh o klukovi, který promluvil se až do 27. září hraje po českých a moravských městech v rámci cyklu scénických čtení LiStOVáNí, jež za dva měsíce oslaví patnáct let své existence.

Kniha Zvíře: příběh o klukovi, který promluvil vypráví o zanedbaném, ošklivém a zjevně nesmírně nešťastném patnáctiletém Kevinovi, jenž po čtyři roky v ústavu sociální péče nepromluvil a své návaly úzkosti a paniky řešil schovaný v provizorní kleci, kterou si sám denně budoval ze stolů a židlí. Jeho dokumentace je neúplná, není jasné, co se mu přihodilo, ani kdo mu ublížil a proč je tak agresívní. Torey Haydenová popisuje dlouhé měsíce náročné terapie a uzdravování chlapce, jemuž děti přezdívaly Zvíře a který viděl a prožil spoustu věcí, jaké by nikdy žádné dítě vidět a prožít nemělo. 

 

Proč a pro koho jste se rozhodla psát knihy o autismu, o Tourettově syndromu, o sexuálním zneužívání nezletilých, o fetálním alkoholovém syndromu nebo dětském elektivním mutismu, úmyslném mlčení?

Už jako malá jsem psaní milovala – jeho prostřednictvím člověk zkoumá a zpracovává svůj svět, má možnost vidět problém z různých úhlů a prožít si ho z různých perspektiv. A když se naučíte psát vážně dobře, dokážete ty zážitky osvobodit od závislosti na čase, takže si je čtenář může prožít sám a znovu, cítit, co cítil autor, vidět totéž a sám se všemu pokusit porozumět. Zneužívaná šestiletá holčička Sheila, již jsem popsala v knize Spratek. Příběh dítěte, které nikdo nemiloval, mě nesmírně ovlivnila a zůstala ve mně i poté, co jsme se rozloučily. Chtěla jsem ty pocity zaznamenat. Takže zpočátku jsem psala knihy vlastně pro sebe – a čím dál víc také proto, abych mohla sdílet svou zkušenost. Spousta lidí si myslí, že musí být deprimující a nepříjemné trávit čas s tímhle druhem dětí v těchhle druzích školních tříd, a já jim chtěla zprostředkovat, jaké to je doopravdy. Tedy legrační, potrhlé, děsuplné, motivující, povznášející.

Jak přesné, úplné a pravdivé vaše příběhy jsou?

Nejpřesnější byl právě Spratek, protože šlo o mou první knížku, byla jsem nezkušená. Napsala jsem ji v roce 1979 velice rychle, v pouhých osmi dnech. Když jsem s textem začínala, ani jsem nepomyslela na možnost vydání – až když jsem to dopsala a viděla, jak je to dlouhé, uvědomila jsem si, že jsem stvořila knihu. Tehdy jsme všichni byli o dost nevinnější, Spojené státy ještě nebyly zemí, kde se každý s každým ustavičně soudí. Myslela jsem, že když v Sheilině příběhu změním pár drobností, bude to stačit. Rychle jsem však vystřízlivěla poté, co se práva na knihu okamžitě prodala a ještě před jejím vydáním hollywoodský producent koupil i natáčecí práva.

Což se vám jistě zdálo báječné…

… než jsem zjistila, jak to chodí. Například producent, který koupil práva k mé Divné Jadie, najal jako scenáristu chlapa, co napsal Texas­ký masakr motorovou pilou! V první scéně zamýšleného filmu proskakuje osmileté děvčátko okno v druhém patře mé ložnice uprostřed noci! Dovolila bych dnes po svých zkušenostech s filmovou branží, aby podle mých knih točili? Nejspíš ne. Už jsem moudřejší.

Jedenatřicet let stará adaptace Zvířete s Kieferem Sutherlandem Bariéra mlčení je zajímavý film, ale Nezkrotná láska, natočená podle Spratka, opravdu nedopadla dobře.

A nejen pro diváky. Lidi z Hollywoodu potřebovali podepsat jakýsi souhlas s chybami a opomenutími, abychom je se Sheilou nepohnaly k soudu v případě, že by vzniklý snímek nebyl přesný. Takže se chtělo svolení od Sheilina táty, jenže ten byl toho času za mřížemi, a Sheila neměla žádného poručníka. Tudíž ji lidi z Hollywoodu vzali k soudu, aby získali opatrovnictví, a tudíž si sami udělili ten potřebný souhlas… Byla to pro ni i pro mě příšerná zkušenost. Od té doby skutečné lidské bytosti skryté za mými postavami mnohem víc kamufluju, aby se nic podobného už nikdy nestalo, a dávám si zatracený pozor, aby se osobní utrpení jednotlivce nikým nezneužilo pro pobavení publika. Postavy mých pozdějších knih jsou proto do velké míry složeny z rysů několika různých lidí, takže na základě četby nelze nikoho identifikovat. Když píšete o skutečných lidech, musíte prostě řešit kromě etických aspektů i ty právní. Takže vám radím, nejdřív si sežeňte dobrého právníka!



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,250
20,460
28,640
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře