Nová svědectví – v roce 1968 zemřelo v souvislosti s invazí celkem 137 civilistů

Nová svědectví – v roce 1968 zemřelo v souvislosti s invazí celkem 137 civilistů Zdroj: Archív

Marie Charousková (27. 1. 1942–26. 8. 1968) Matka dvouletého syna patří k nejznámějším obětem srpnové invaze. Cestou do školy kvůli konzultaci diplomové práce ji na Klárově při přecházení ulice bezdůvodně zastřelil sovětský voják. Mladá žena zemřela krátce po převozu do nemocnice. Prezident Ludvík Svoboda jí poslal věnec na pohřeb. Sovětská propaganda její smrt označila za výmysl kontrarevoluce. Vyšetřování trestného činu bojkotovala StB. Mariin manžel Vladimír Charousek byl vystaven opakovaným výhrůžkám.
Antonín Abraham (27. 7. 1877–24. 8. 1968), nejstarší oběť srpnové invaze. Učitel z Příbrami. Po vypuknutí první světové války byl povolán do rakousko-uherské armády. S pěším plukem č. 88 bojoval na ruské frontě. Sedmého září 1915 byl zajat u Tarnopolu. Požádal o vstup do československých legií. Měl patřit k osádce obrněného vlaku Orlík. Do Československa se vrátil v květnu 1920. Před druhou světovou válkou působil jako učitel a ředitel školy v Berouně. Třiadvacátého srpna 1968 jej srazilo sovětské vojenské vozidlo. O den později následkům zranění podlehl.
Jindřich Kuliš (14. 5. 1943–21. 8. 1968) Projektant Montážních závodů  a otec čtyřletého syna chtěl  21. srpna fotograficky zdokumentovat počínání sovětských vojsk v Liberci. Před radnicí jej zasáhla dávka ze samopalu. Situace v Liberci byla první den invaze po Praze nejhorší. Tank narazil na náměstí do podloubí domu, sovětští vojáci zahájili palbu do civilistů. Mnoho lidí zranili, devět připravili o život. Kulišova manželka nesměla na rodinný náhrobek nechat vytesat datum 21. srpna 1968. Hřbitovní správa jí to zakázala.
Miroslav Beránek (8. 3. 1952–10. 9. 1968).  Šestnáctiletý Miroslav se chtěl stát tiskařem. Učební obor studoval v nakladatelství Lidová demokracie. V celostátní soutěži byl vyhlášen nejlepším učněm Československa. Vpodvečer 10. září 1968 byl v hloučku československých občanů, kteří diskutovali se sovětskými vojáky. Uměl dobře rusky. Opilý sovětský voják neozbrojeného mladíka z bezprostřední blízkosti zastřelil. Rodiče na parte pro svého syna zvolili Wolkerovy verše: „Až umřu, nic na tom světě se nestane a nezmění, jen srdcí několik se zachvěje, v rose jak k ránu květiny.
Luděk Hájek (22. 11. 1946–2. 9. 1968) Druhého září potkal své známé Jana Fišera, Martina Vonku a Luďka Pokorného. Vonka s Pokorným hovořili o tom, že Fišera požádali, aby je dovezl k rakouským hranicím. Nabídli Hájkovi, jestli se k nim nechce přidat. Nebyl čas na dlouhé rozmýšlení. Až na hranicích zjistili, že si doma zapomněli pas. Pohraničníci se nenechali oblomit. Pro nezbytný doklad se vraceli pozdě v noci. Před Benešovem Fišer narazil do neosvětleného sovětského návěsu. Luděk Hájek byl na místě mrtev, v nemocnici zemřeli i Pokorný s Vonkou. Sovětští vojáci při vyprošťování za pomoci ocelového lana Janu Fišerovi utrhli ruku v rameni. Mladý muž amputaci končetiny přežil a stanul před soudem jako viník nehody. Zmrzačený muž dostal čtyřletou podmínku, přestože svědecké výpovědi hovořily jednoznačně v neprospěch Sovětů.
8
Fotogalerie

Srpnová invaze: Neznámé oběti

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!