nahoru

Posloužil jsem hajzlíkům

Bohumil Pečinka 13. července 2017 • 00:15
Posloužil jsem hajzlíkům
foto: Nguyen Phuong Thao

Novinář Marek Přibil (40) se před několika týdny přeměnil v aktéra aféry se zveřejněnými odposlechy Andreje Babiše. Milovník spisovatele Milana Kundery se stal postavou, která jako by se zatoulala z jeho románu Žert. Komentátor by řekl,
že se ocitl pod koly systému, jejž pomáhal rozjíždět.

Když jste před lety nastoupil do časopisu Týden, říkalo se o vás, že jste člověk Jaromíra Soukupa, majitele vydavatelství Empresa Media. Jak jste se poznali?

Po volbách v roce 2006 pracoval Soukup krátce jako ekonomický náměstek ministryně školství za zelené a měl jisté problémy. Tehdy jsem byl redaktorem v deníku Právo, zabývajícím se školstvím, a napsal o tom sérii článků v jeho prospěch.

Po mnoha letech jsem si bohužel uvědomil, že jsem posloužil daleko horšímu člověku, než byli lidé, o nichž jsem psal. Když později koupil vydavatelství Empresa Media, odešel jsem společně s dalšími dvěma lidmi z deníku Právo do jeho časopisu Týden.

Co jste tam dělal?

Zpočátku jsem byl šéfem domácího oddělení, což nebylo nejšťastnější, protože jsem přicházel s pověstí Soukupova stínu. Po různých vnitroredakčních bojích jsem přešel do pozice investigativního novináře.

Zpočátku jsme dělali dobrou práci, ale změnilo se to, když se Týden přestěhoval z Panské ulice v centru Prahy do Braníka, kde měl Soukup svoji centrálu. V tu chvíli začal mít nad obsahem svých tiskovin nepřetržitý dohled.

Jak se to projevilo ve vaší práci?

V investigativním oddělení jsem měl dva špičkové analytiky, kteří začínali u policie. Problém odstartoval, když nám Soukup začal zadávat ke zpracování kauzy týkající se jeho byznysu nebo jeho obchodních přátel a nepřátel.

Není zvykem, aby majitel přímo zasahoval do médií. Podstatnější ovšem je, jestli to, co vám dával zpracovat, mělo reálný základ.

Většinou ano, ale stala se ještě podivnější věc. Napsal jsem řadu textů, které nevycházely. Například článek o ministru dopravy Ťokovi nebo o ministru školství Chládkovi. Souhrnně šlo o desítky textů, které nikdy nebyly otištěny. Zpětně jsem se dozvěděl, že o nich bylo vyjednáváno s těmi, jichž se týkaly.

Jaký byl osud těch textů?

Psali jsme třeba s kolegou o dálnici D47 a úloze ministra dopravy Ťoka. Vydavatel v nějakém vyjednávání s Ťokem kauzu použil. Hrálo se prý o to, jestli článek vyjde, nebo nevyjde. A za jakých okolností. Ťok o tom odmítl jednat a kauza vyšla.

Jak to můžete doložit?

Informace jsem měl od někdejšího šéfredaktora Týdne Plesla, jemuž volal sám ministr Ťok. Současně od lidí z blízkého okolí ministra dopravy, například jeden z našich analytiků byl ministrovým synovcem.

To byl důvod, proč jste odešel?

Nejenom. Můj kolega a bývalý policejní analytik dostal rakovinu, konkrétně čtyři lymfomy v mozku, a v redakci Týdne dostal výpověď. Hodně těžce jsem to nesl, a než zemřel, všemožně jsem mu s kolegy pomáhal.

Poslední tečkou bylo, když ve vydavatelství Empresa Media vznikla detektivní divize a půl roku tam sbírali materiály na vedení Policejní akademie České republiky. Záměrem bylo, aby byla z byznysových důvodů přímo zařazena pod ministerstvo vnitra. Odmítl jsem se tím zabývat. Následně jsem Soukupovi napsal, že končím.

Víte, že jste měl v redakci pověst člověka, který zpracovává témata na zakázku vedení?

Od začátku jsem měl spíš cejch

toho, kdo přišel z deníku Právo a kdo se zná s majitelem. Takže když některému z kolegů hrozila výpověď, přicházeli za mnou a já se za ně přimlouval přímo u Soukupa. Nebyl jsem však žádný Soukupův chráněnec.

Jednou na velké poradě jsem byl před všemi seřván za to, že jsem napsal článek o blízkém příteli premiéra Sobotky Radku Pokorném. Šlo víceméně o neutrální článek, v němž jsem citoval Hanu Marvanovou a další lidi. Poukazoval jsem na Pokorného střet zájmů, kdy zastupuje ve věci D47 soukromou firmu a současně je místopředsedou rozhodčího soudu při Hospodářské komoře. Soukup s Pokorným tehdy úzce spolupracoval a na mě před všemi tehdy řval, že mu chci zničit vydavatelství.

Jak byste srovnal svou práci v Týdnu s atmosférou ve vydavatelství Borgis, které vydává Právo?

Deník Právo je normální redakce, kde funguje šéfredaktor, jeho zástupci a šéfové rubrik. Standardně tam dochází k ověřování faktů a ke vzájemné kontrole. S majitelem vydavatelství a současně šéfredaktorem panem Porybným jsem byl v běžném kontaktu, ale nikdy mi nedával žádné úkoly.

Zatímco ve vydavatelství Empresa Media dochází často k úkolování právě ze strany majitele. Někdy to celé působí jako nátlaková agentura k ochraně něčích zájmů. O tom jsem koneckonců napsal knihu Svátosti sadistického Boha, kde všechno podrobně popisuju.

Kolik článků v časopise Týden

je tímto způsobem ovlivněno?

V té době, co jsem tam pracoval (v letech 2012 až 2015; pozn. red.), tak kolem deseti procent. Vstupy se hlavně týkají vnitropolitických témat.

Následně jste šel k Babišovi do MF Dnes. Proč? Domníval

jste se, že šéf hnutí ANO bude mít větší respekt ke svobodě ­slova?

Angažmá ve vydavatelství Mafra jsem částečně chápal jako ochranu před Soukupem, s nímž jsem byl v poslední fázi na nože.

Existují dvě svědectví lidí, kteří tvrdí, že jste Babiše o práci v MF Dnes požádal vy sám.

Do MF Dnes jsem chtěl nastoupit už delší dobu, takže jsem poslal profesní životopis Jiřímu Kubíkovi. Pravdou současně je, že to byl Babiš, který mi napsal SMS, jestli nechci nastoupit, protože potřebuje šikovné lidi. Tak jsem na to kývl. Problémy nastaly s fungováním uvnitř deníku MF Dnes. Pracovali tam ještě staří editoři, kteří byli v konfliktu s babišovským vedením. Já byl automaticky zařazen mezi babišovce.

Jak se to projevovalo?

Například vedení listu po mně chtělo, abych se zabýval ministrem Chládkem, ale editoři a vedoucí domácího oddělení za tím viděli zájem Babiše a pořád můj text nepouštěli do tisku. Napsal jsem pár standardních článků, které mi byly pod různými záminkami vráceny, některé snad patnáctkrát.

Editoři MF Dnes tvrdí, že chtěli dělat nezaujaté zpravodajství, kdežto vás tam Babiš vhodil jako parašutistu. A oni se vás snažili jen mírnit.

Jak jsem řekl, šlo o napětí mezi novými a starými redaktory. Nakonec jsem byl rád, že mě přeřadili do komentářové rubriky, kam jsem v posledních měsících psal krátké věci.

Upřímně řečeno, neznám nikoho v médiích, kdo by měl ve dvou vydavatelstvích po sobě tak privilegované postavení, kdy nepodléhá šéfům rubrik ani editorům a komunikuje přímo s šéfredaktorem a majitelem. Docela chápu vaše kolegy, že jim to bylo podezřelé.

Mně to tak vyhovovalo.

Kdo vás v MF Dnes vlastně úkoloval?

Nikdo.

Jak nikdo?

Byl jsem ve fázi úplného stahování z žurnalistiky. Prostě jsem chtěl se vším praštit. Média se mi zajídala a já chtěl psát knížky. Šéfredaktor MF Dnes Plesl to nějak cítil a dával mi čas, abych si něco našel.

Pojďme k vaší nedávno vydané knize. Kdybychom měli shrnout její obsah, tak zhruba takto: hlavní hrdina dělá na zakázku články, ale časem je mu z toho špatně a hledá cestu ven. Je to dobrá charakteristika?

Doplnil bych: a hlavní hrdina si stále více uvědomuje, že je součástí systému, z něhož nejde uniknout, chce se prokopat ven, ale neví jak. Celé je to založeno na reálných situacích.

Byla vaše zkušenost v obou vydavatelstvích stejná?

Rozhodně ne. MF Dnes byla proti Týdnu ostrov svobody, akorát že jsem tam přicházel se špatnou pověstí.

Proč jste například vydal článek o JUDr. Vaigelovi z Policejního prezídia, kde se tvrdí, že má padělané středoškolské vzdělání, i když to nebyla pravda?

V citaci to tvrdila paní Vlasáková z ČSSD. Spor je o to, jestli řekla, že má údajně padělané, nebo jenom padělané středoškolské vysvědčení. Ona tvrdí, že řekla údajně padělané, já zase, že mi to řekla beze slova údajně. To lze doložit z dvou trestních oznámení, která Vlasáková na Vaigela podala.

Další kauza, kterou vyšetřuje policie, se týká fotomontáže obrázku ministra vnitra Chovance s nahou ženou. Policie to prý začala vyšetřovat ve chvíli, kdy jste se o tom měl vy sám zmiňovat v redakci a mezi přáteli, načež ministr vnitra Chovanec podal trestní oznámení na neznámého pachatele.

Tuto věc jsem také dopodrobna popsal ve své knížce. Moc o tom nechci mluvit, takže krátce. Dostal jsem informace, že se v plzeňském klubu Pantheon stýká pan Chovanec s některými podivnými lidmi a dějí se tam ošklivé věci, mimo jiné se ženami. Někdo se lekl, že to někdo jiný ví, vyrobila se primitivní fotomontáž ministra vnitra, která byla zaslaná do MF Dnes. Vedení redakce ho s tím konfrontovalo, Chovanec to označil za podvrh, fotomontáž zveřejnil, a tím od ostatních věcí odpoutal pozornost. To byl geniální PR tah.

Takže si to shrňme: vy jste jako první přišel s informací, že existuje nějaký materiál proti Chovancovi, ale fotomontáž už k ministru vnitra nesli vaši kolegové z MF Dnes. Je to tak?

Zhruba, ale kvůli tomu jsem se stal úhlavním nepřítelem ministra vnitra. Pak jsem šel jen na policii podat vysvětlení, jestli jsem tu fotomontáž vytvořil já sám, což byl nesmysl.

To už tedy vstupujeme do období srpen 2016 až únor 2017, kdy jste se několikrát sešel s Babišem, z čehož jsou pořízeny záznamy, které na twitterovém účtu zveřejňuje fiktivní skupina označovaná jako Julius Šuman. Říká se, že poté, co jste neuspěl v MF Dnes a hledal novou práci, spojil jste se s bývalými policisty, co obchodují s informacemi, a pořizoval pro ně tyhle nahrávky. Je to tak?

To není vůbec pravda. S bývalým policistou Hájkem, jenž měl údajně tohle dělat, se znám sedm let a pojí nás přátelství. Navíc o mých prvních schůzkách s Babišem vůbec nevěděl. Nikdy jsem se nechtěl zapojovat do bojů nějakých policistů.

Počkejte, ale autobiografický hrdina vaší knihy založil svou novinářskou kariéru na vazbách na jednu policejní skupinu, a ještě to na dvou stech padesáti stránkách dopodrobna popisuje. Nehrál jste si tak trochu na boha?

Jako spisovatel si občas hraju na loutkáře, ale v reálném životě jsem byl maximálně trochu zhýčkané dítě.

Jak vznikly vaše nahrávky hovorů s Babišem?

Verzí je víc. Například když jsem v jedné věci podával vysvětlení na policii, musel jsem odevzdat mobil, takže mi mohl být nějaký odposlouchávací software namontován tam. Další možnost je, že jsem v MF Dnes v létě minulého roku dostal redakční telefon už s tímto nahrávacím zařízením. Rozhodně jsem na schůzky s Babišem chodit neměl, to vím.

Je pravda, že jste tam šel jen proto, že byl zrovna nemocný jeden z vlivných šéfů vydavatelství Mafra – František Nachtigall?

Ano, je to tak. Když pak vypukl skandál, řekl jsem, že to všechno beru na sebe, a z MF Dnes odešel po vzájemné dohodě. Vedení vydavatelství mi slíbilo šest platů odstupného, ale zatím to nedodrželo.

Když si někdo poslechne vaše dialogy s Babišem, získá dojem, že tam vystupujete jako něco mezi Babišovým nejbližším parťákem a spiklencem.

No nevím, to je věc názoru. Asi jsem se mu chtěl trochu zavděčit, protože jsem ve vydavatelství chtěl vybudovat knižní sekci, takže jsem na sebe chtěl upozornit a získat si jeho přízeň.

A co ta pasáž, kde se Babiše ptáte, kdy máte materiály o politické konkurenci zveřejnit, a on vám doporučuje, ať to raději necháte na dobu před volbami?

To byla velká chyba.

Víte, co je problém? Vždycky, když Babiš v Parlamentu nebo na vládě vystartuje s nějakou kauzou, okamžitě začnou na zpravodajských stránkách MF Dnes a Lidových novin podpůrné dělostřelecké salvy.

Pokud se týkalo mé kritiky ČSSD, je pravda, že já se jejich aférám stejně intenzívně věnoval už předtím v časopise Týden. A kritika Babiše? Říkal jsem si, že Babišovi se věnují jiná média, jako vy nebo vydavatelství Economia, tak proč bych o něm psal? Takhle jsem si to sám před sebou ospravedlňoval.

Chápu ovšem, že když jsem to dělal v Babišově médiu, vypadalo to, že mu sloužím. Stejný problém mají v Lidových novinách lidé, jako je Shabu nebo Koutník. Podle mainstreamových médií jsem ovšem největší zrůda já a více než 155 redaktorů MF Dnes se ode mě v petici distancovalo.

Cítíte se jako obětní beránek sy-

stému, který funguje i bez vás?

Jsem rád, že uvnitř už nejsem a že musím stát na vlastních nohou. Necítím se ukřivděný, jen mě mrzí, že to mělo takový dopad na moje okolí.

Vraťme se ještě k největší politické kauze minulého roku – reorganizaci policie, o níž shodně psaly LN i MF Dnes a na politické úrovni ji zaštiťoval Babiš.

Tím jsem se zabýval jen okrajově. Můj názor dodnes je, že ze strany ministra vnitra Chovance šlo o pěknou prasárnu.

Jedna věc je názor, jejž vám nikdo nebere, ale druhou věcí je manipulativní zpravodajství na prvních stránkách LN a MF Dnes. Vaši kolegové tehdy dělali z policejního prezidenta kriminálníka, když psali, že posílal olomouckému podnikateli informace, že u něj bude policejní prohlídka bytu. Parlamentní vyšetřovací komise na základě desítek výslechů zjistila, že šlo o čistou lež.

Opakuji, že tomu jsem se věnoval jen okrajově, takže nemám co říct. Zřejmě to byla účelovka, ale to je tak jediné, co můžu říct.

Pane Přibile, není celý váš novinářsko-životní příběh jen o tom, že jste chtěl být slavný, zapletl se s policejně-lobbistickým polosvětem, ale přerostlo vám to přes hlavu?

Nesouhlasím. Dělal jsem standardní novinářskou práci, která se neliší od té, co provozuje paní Slonková nebo Kroupa. Prostě jsem se scházel s policisty a za určitých podmínek zveřejňoval jejich informace. Takhle to prostě v investigativní žurnalistice chodí. Jediný nadstandardní vztah jsem měl s bývalým policistou Hájkem, jenž je v médiích zbytečně démonizován.

Někteří vaši přátelé tvrdí, že jste si v posledním roce myslel, že pracujete jako agent pro nějakou západní rozvědku. Časově to souvisí s odposlechy vašich hovorů s Babišem.

Nesmysl.

Jak u nich tento pocit vznikl?

První den, kdy byly do světa puštěny nahrávky mých debat s Babišem, jsem byl ve strašné depresi a v pražské kavárně Botanic se hrozně opil. Najednou tam přijeli nějací policajti z Podolí, jestli se prý nechci oběsit. Současně mi volali nějací jiní policisté v čele s Hájkem, ať přijdu do pražského hotelu Holiday Inn, protože mě chtěli podpořit. Zároveň se ozval novinář Janek Kroupa, kterého jsem požádal, jestli by mě na místo neodvezl, protože jsem nebyl provozuschopný. Tam jsem z legrace řekl větu, že jdu na schůzku s agenty CIA. Kroupa se pak na můj úkor snažil všemožně zviditelňovat a říkat různé nesmysly, na základě čehož dostal můj táta infarkt.

On vás na tu schůzku do hotelu Holiday Inn vezl?

Ano, protože jsem byl úplně opilej. Policisté tam Kroupu nepustili, tak se tam snažil dostat zadním vchodem a kdoví kudy ještě. Nakonec byl strašně naštvanej.

Co vám policisté chtěli?

Řekli mi jména lidí, kteří mohli za těmi nahrávkami stát, ale já je vůbec neznal. Dal jsem ten seznam Kroupovi, jenž na mě počkal a vezl mě domů. Přitom jsem řekl tu větu o agentech CIA, ale byl to žert. Nic víc. Za svou novinářskou kariéru jsem byl dvakrát kontaktován českými službami, ale vždycky jsem jejich nabídky odmítl.

Kdo se podle vás skrývá za twit-

terovým účtem Julius Šuman, který zveřejňuje vaše hovory s Babišem?

Podle jedné verze určití lidé z Plzně, kteří se znají s Chovancem a pracují pro českou rozvědku (UZSI). Podle druhé je to sám Babiš, aby odpoutal pozornost od jiných svých věcí. Třetí verzí je, že jde o někoho z okolí TOP 09.

Když jsem viděl vaše dvě nedávná vystoupení na Seznamu.cz a DVTV, měl jsem naopak pocit, že vy sám se snažíte odvést pozornost od Babiše a zlehčit jeho podíl na aféře.

Ne. Vystoupení jsem konzul-

toval s režisérem Milanem Cies-

larem, jenž má podle scénáře na motivy mé knihy točit film. Přesvědčil mě, že bych k celé aféře měl zaujmout nějaký postoj.

Jak dlouho trvaly vaše rozhovory s Babišem?

Každý zhruba dvacet minut. Teď se vás ale zeptám: jak může Poslanecká sněmovna jednat o neautorizovaných, a navíc nelegálně pořízených nahrávkách?

Ona nejedná o neautorizovaných nahrávkách, ale chce vytvořit vyšetřovací komise, jestli je pravda, že Andrej Babiš měl přes vás k dispozici informace z živých vyšetřovacích spisů.

To nebyly živé vyšetřovací spisy. S Babišem tam mluvíme o výslechu pana Brunclíka, jenže nebyla to věc ze spisu, ale vyžádaný materiál o rekonstrukci motolské nemocnice.

Zeptám se ještě jednou: byl rozhovor s Babišem pořízen z vašeho mobilu?

Jsem o tom přesvědčen, i když jsem měl mobil v bundě. Zklamalo mě, že někde o mně Babiš řekl, že jsem agent-provokatér. Pak jeden kolega o mně zase řekl, že jsem údajně na nějaké poradě řekl, že se noviny nedají dělat čestně.

A podle vás dají?

Záleží na vydavatelství.

O čem vlastně bude váš film s režisérem Cieslarem?

Výpověď o současné době, kdy lidé nevědí, co je dobro a co zlo.

Vy to víte?

Už od antických dob víme, že existuje jen menší a větší zlo. Rozeznat, co je menší zlo, je obtížné. Lidé mají tendenci z toho systému uniknout, a nevědí jak. Nebýt tohoto zásahu do mé existence, asi bych z pohodlnosti zůstával v tom mediálním systému a charakter by se mi docela zprznil.

Dnes už bych s žádným vydavatelem takto nehovořil. Po patnácti letech kariéry novináře jsem teprve teď uviděl celou tu mašinérii a mohl bych být dobrým novinářem, protože jsem to na vlastní kůži zažil i z druhé strany. Nikomu jsem vědomě neublížil, ale je možné, že jsem někdy v dobré víře posloužil svými texty hajzlíkům. To připouštím.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,260
20,450
28,690
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře