nahoru

Tajemný pan Šuman

Jiří Sezemský 29. června 2017 • 00:15
Tajemný pan Šuman
foto: Archív

Anonymní skupina zvolila svůj „krycí“ název symbolicky. Július Šuman je žijící postava, někdejší nadporučík Státní bezpečnosti, jenž sehrál klíčovou roli v soudním sporu vedeném s Andrejem Babišem ohledně jeho spolupráce s komunistickou tajnou policií.

Babišova pomsta

Andrej Babiš se poté, co byl zveřejněn svazek s krycím jménem Bureš, začal soudit s bratislavským Ústavem paměti národa. Tvrdí, že je ve svazcích veden neoprávněně. Jeho tvrzení u slovenského soudu podpořili bývalí důstojníci StB v čele se Šumanem, který popřel, že by Babiše v osmdesátých letech naverboval pro agenturní spolupráci, jak vyplývá z některých dokumentů.

Ačkoli soudy rozhodly v Babišův prospěch, případ ještě není u konce. Šéf Ústavu paměti národa Ondrej Krajňák se odvolal k Ústavnímu soudu, který dosud nerozhodl.

Krajňák zpochybňuje hodnověrnost svědků a teorii falšování svazků zmiňujících agenta Bureše. „Je to velmi málo pravděpodobné. Zvlášť v případě, kdy se nejedná jen o jeden osobní svazek, ale i o dvanáct dalších.“

Mimochodem, dnes se Krajňák dostává do vážných problémů. Jak v květnu informoval slovenský deník SME, poslanci vládní koalice v čele s Ficovým Smerem schválili návrh zákona, podle kterého ve své funkci v polovině října skončí. Ústav by nově řídila celá správní rada, nikoli její předseda jako doposud.

Kritici tohoto kroku tvrdí, že je ovlivněn desítkami soudních sporů ústavu s těmi, kdo byli ve svazcích StB vedeni jako agenti, a to včetně šéfa hnutí ANO. Předseda Sdružení bývalých politických vězňů František Bednár veřejně protestuje, že novela zákona je „politickou objednávkou a pomstou Andreje Babiše“.

Tři nahrávky

Zatímco reálný Július Šuman Andreje Babiše podržel, fiktivní Šuman se stává jeho Achillovou patou. Mezi jeho nejvýznamnější počiny patří zveřejnění tří výbušných nahrávek, eskalujících vládní krizi krátce poté, co byl předseda hnutí ANO ve sněmovně grilován kvůli výhodnému obchodu s korunovými dluhopisy Agrofertu, jenž mu ušetřil desítky miliónů na daních. Dnes jeho okolnosti vyšetřuje policie.

Krátké nahrávky byly pořízeny za dosud neznámých okolností a jejich zřejmě nedobrovolným nosičem se stal bývalý redaktor Mladé fronty DNES Marek Přibil. Závažné jsou zvláště proto, že odkrývají a otevřeně potvrzují dříve tušený, nebezpečně propojený svět politiky, médií a části bezpečnostních složek, podporující zájmy jednoho významného člena vlády.

Jsou to idioti

Relativně nejmenší dopad má první nahrávka z 1. května, prezentující Babišovy vulgární výroky na adresu koaličních partnerů. Jelikož tady měří stejným metrem a za „idioty“ považuje i vlastní zaměstnance, jde jen o malou ochutnávku jeho autentických projevů, pokud není pod kontrolou marketingových mágů.

Druhá nahrávka je závažnější. Prokazuje lež majitele Mafry, který se cynicky na „zdraví vlastních dětí“ dušoval, že nebude zasahovat do obsahu svých deníků. Rozhovor s Přibilem ukazuje jinou tvář. Diktoval načasování kauz proti ministru vnitra Chovancovi a ministru zdravotnictví Ludvíkovi.

Obětní beránek

Přibil přitom nemohl být náhodný kolemjdoucí, jenž se podle své libosti ohlašoval na konspirační schůzky se svým zaměstnavatelem. Nepochybně musel být těmito kontakty pověřen vedením redakce, protože se odkazoval na ředitele strategického rozvoje vydavatelství Františka Nachtigalla, který má v Mladé frontě DNES rozhodující vliv.

Přibil to nakonec jako obětní beránek odskákal vyhazovem. Redakce Mladé fronty DNES se od něj distancovala – stejně jako od počínání Andreje Babiše. V podivně zinscenovaném prohlášení podepsaném 155 redaktory se uvádí, že majitel deníku selhal, když lhal, že se nebude snažit využít svého vlastnictví k ovlivnění obsahu médií skupiny Mafra.

To poněkud nabouralo Babišovu obranu, že šlo o provokaci najatého agenta, ale tato drobná komunikační disharmonie se velmi rychle urovnala útoky redakce hlavně na ČSSD v době vrcholící ­vládní krize.

Pěknej syčák

Nejzávažnější zjištění však přinesla třetí nahrávka. Vyplývá z ní vážné podezření, že bývalý místopředseda vlády měl k dispozici část živého policejního spisu Beretta, přičemž bývalý ředitel ÚOOZ Robert Šlachta tuto kauzu prezentoval jako spouštěč policejní reorganizace. Přibil se chlubí, že „shání všechny věci z ÚOOZ ohledně vyšetřování té Beretty“.

O tom svědčí protokol policejního výslechu bývalého náměstka ředitele generální inspekce Dušana Brunclíka. „To je pěknej syčák. Tam je důležitá výpověď, ne, jaký je charakter,“ vysvětluje na nahrávce Přibil. „Tak to jako, že na nich hezky blije,“ konstatuje Babiš, který zjevně dokumentem listoval.

Přibil zároveň prozrazuje své zdroje z ÚOOZ, a Babiš naopak odhalil, že u něho Robert Šlachta projevil zájem o post policejního prezidenta. V každém případě vzniká podezření, že z řad policie nezákonně unikaly informace do rukou Babišových novinářů a že jejich zaměstnavatel tuto skutečnost neoznámil policii. Naopak je hodlal využít.

Estébácké praktiky

Babišova námitka, že zveřejnění nahrávek připomíná estébácké praktiky, je pokrytecká. Pořizování soukromých nahrávek jistě není vzorem všech ctností. Ovšem je nutné zdůraznit, že právě deníky skupiny Mafra často zveřejňují obsáhlé pasáže ze živých policejních spisů, výslechů svědků, odposlechů a dalších nelegálních úniků v případech, které se jejich vlastníkovi náramně hodí.

Příkladem je kauza ukradených soukromých e-mailů premiéra Sobotky, na niž jako první upozornil server Lidovky.cz. Nebo zveřejňování informací ze zákulisí policie o policejním prezidentovi Tuhém, které sama parlamentní vyšetřovací komise označila za zmanipulované.

Bude zajímavé sledovat, do jaké míry nahrávky tajemného pana Šumana ovlivní českou politiku.

 Komise na Šumana

„Pokud by se potvrdilo,
že předseda jedné z parlamentních stran má přístup do trestních spisů, znamenalo by to neslýchané porušení principů právního státu,“ říká člen komise Martin Plíšek z TOP 09.
Po komisi k reorganizaci je to tedy již druhý případ, kdy sně­movna bude zkoumat okolnosti týkající se Andreje Babiše a jeho médií. Právě komise k reorganizaci se setkala s tím, že v průběhu jejího vyšetřování docházelo k mediálním únikům z trestních spisů, protože ale neměla mandát tento aspekt vyšetřovat, nemohla nic dělat.
Otázkou spíše je, proč poslancům tak dlouho trvalo, než si podobné nebezpečí uvědomili. Mediální úniky ze spisů – včetně výpovědí či odposlechů – existovaly už dávno před Babišem. I dříve poškozovaly konkrétní politiky či celé politické strany. Byly ale spíše výsledkem spolupráce policie a státních zástupců s aktivistickými novináři než cílenou snahou některé politické strany vyřazovat ze hry konkurenci. Proto politikům tato praxe tolik nevadila.
Zásadní rozdíl, který se váže k Babišovu příchodu, je v tom, že policejní informace a úniky vědomě propojil s prosazováním své politické a ekonomické moci – s cílenou snahou jejich prostřednictvím poškozovat a vydírat všechny soupeře bez rozdílu. A že přes něj a jeho média zároveň prosazuje své politické aspirace a priority i současné vedení státního zastupitelství a část elitních policejních útvarů. V ohrožení se tak ocitli všichni ostatní. Proto zareagovali.
Dušan Šrámek
Česká justice

 


Jiří Sezemský


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,260
20,440
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře