nahoru

Čalga

Nora Grundová 22. června 2017 • 00:15

Redaktorka ZENu s bulharskými kořeny
Viola Černodrinská pro Excellent popsala fenomén, kterého si všimnete hned po překročení hranic Bulharska. Dunivé, jednoduché melodie s lidovými i arabskými motivy, prvoplánové
texty, vyzývavé ženy a maskulinní
mafiánští posluchači –
svět zvaný čalga.

Na scénu přichází žena, opálená a štíhlá, její útlé boky se vlní v balkánském disco rytmu. Na sobě má třpytivé šaty sahající těsně pod kalhotky, lodičky na vysokém podpatku, okolo krku výrazný náhrdelník. Blonďatá hříva jí sahá do půlky zad, husté řasy mrkají na metry daleko. Z plných rtů pečlivě ohraničených konturovací tužkou se line píseň o lásce, strasti a nevěře. „To je zajímavé, že u vás všechny prostitutky umějí zpívat,“ řekl kdysi mé bulharské známé její italský přítel. A nebyl daleko od pravdy. Tedy alespoň vizuálně. Ta boky pohupující žena je totiž „čalga pevica“ neboli zpěvačka hudebního stylu čalga, označovaného také za pop-folk nebo etno-pop.

Tenhle žánr je známý napříč všemi balkánskými zeměmi a v Bulharsku vznikl s pádem komunismu v 90. letech. Zaposloucháte-li se pozorněji přes vesměs jednoduché repetetivní texty do melodií čalgy, objevíte v nich kombinaci arabských, bulharských, tureckých, řeckých a romských vlivů stejně jako motivy flamenka.

„Mně se nevyrovnáš, holčičko. Jsi laciná. Já svou duši za peníze neprodám,“ zpívá Vanja ve své písni Princezna. Její kolegyně Emilia v písni Kalifornie by zase chtěla mít noci provoněné vanilkou, protože to po rozchodu bolí na tisíci místech. Galena je tak obětavá, že v songu Existuje jedna žena prohlašuje, že „je ženou, která před tebe skočí, když na tebe někdo vystřelí“.

Po pádu komunismu byl v Bulharsku přechod ze systému absolutní kontroly poměrně chaotický. Zhroutily se ekonomické, politické, společenské i morální struktury a do vedení mnoha institucí se dostala bohatá mafie, jejíž životní styl jako by čalga věrně odrážela. Tento kulturní fenomén se vyznačuje výraznou polaritou mezi muži a ženami. Ženy jsou krásné a promiskuitní se silikonovým absolutně vším. A muži? Svalnatí, dominantní, agresívní hřebci. V hudebních klipech se to hemží luxusem v podobě drahých šperků, luxusních vil a aut. Bulharsko je nejchudším státem Evropské unie, proto je tenhle mediálně vytvořený svět sice snad úsměvný, jenže udává styl v mnoha menších bulharských městech a vytváří tak nejen pocit nedostatečnosti u těch, kteří nejsou zrovna movití, ale zároveň buduje i žebříček hodnot mladých lidí. „Písně tvoří texty, jimž všichni rozumějí. Nemusí se na to učit anglicky. Zároveň se zpívá o lásce, o penězích, o nízkých pudech, o všem, co všichni tak nějak známe,“ říká bulharský televizní režisér a scenárista s českými kořeny, sedmatřicetiletý Javor Dedek. „Od svého vzniku v roce 1990 pop-folk idealizuje cestu ke snadným penězům stejně jako stinné stránky společnosti. Přestože se tento žánr v průběhu doby diverzifikoval, jeho explicitní texty a videa i nadále zobrazují ženu jako poddajnou se sexuálním a materialistickým apetytem,“ napsala pro BBC bulharská novinářka Ina Sotirovová.

Pop-folk jednoduše utváří standardy módy a krásy. Pokaždé, když se v létě vracím do Bulharska, nestačím se divit. Některé mladé dívky jsou i přes den nalíčené, jako by šly na ples, kouřové stíny, perfektně vyžehlené promelírované vlasy, dlouhé umělé nehty, krátké šaty a samozřejmě boty na podpatku. V kavárně si suverénně objednají kávu, „fresh ot portokal“ (pomerančový fresh) a samozřejmě si zapálí slimku. Přehodí nohu přes nohu, pohodí vlasy, jemně našpulí rty a jsme doma: budoucí „čalga pevica“, nebo alespoň občasná návštěvnice sofijských klubů Biat nebo Night Flight, které jsou čalgou proslulé. „Čalga je atraktivní, protože ukazuje půvaby luxusního životního stylu, jež jsou mimo dosah pro drtivou většinu lidí v nestabilních postkomunistických ekonomikách,“ říká ke svému výzkumu pop-folku v Bulharsku v Londýně usazená novinářka Rada Elenková, bývalá koordinátorka projektů organizace Bulgarian Gender Research Foundation.

 

Ubrousky!

K čalze patří síť nočních klubů a diskoték, jako Bilioner nebo výše zmíněné Biat a Night Flight. Součástí subkultury čalga je ještě jeden fenomén: házení ubrousků. „Tak jako se v řeckých tavernách házejí a rozbíjejí speciální talíře, při čalze si koupíš za 50 eur balík ubrousků s logem klubu a házíš je na hvězdy na pódiu, dáváš tím najevo svoje bohatství,“ řekl mi bulharský filmový režisér Javor Dedek. „U vchodu stojí zpravidla ochrana, která kontroluje, jestli nemáte s sebou zbraně a vlastní ubrousky.“

Ačkoliv se čalga může jevit jako primitivní žánr, mediálnímu magnátovi Mitku Dimitrovovi, majiteli společnosti Payner, vlastnící mimo jiné několik hudebních kanálů na kabelové televizi, se daří nadmíru dobře. Pochopil, že čalga je kultura pro venkovské masy a on je možná jediným, kdo bulharskému venkovu vůbec nějakou kulturu nabízí. A tak podporuje takové hvězdy, jako je Boris Dali, Galena, Vanja nebo Desi Slava. A jak zpívá Cvetelina Janevová spolu s Galenou: „Zpívej, srdce, zase přišlo vedro. V horku i v zimě, všechno živé, i když hladoví, se chce pořádně bavit.“

Nora Grundová


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,260
20,450
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře