nahoru

Styl na pláži

Tomáš Otta 22. června 2017 • 00:15
Styl na pláži
foto: Archív

Nejbohatší americký stát – Kalifornii – si v polovině 50. let podmanily divoké plážové parties, jejichž mediální estetiku vytvářeli svalnatí surfaři tančící s krásnými blondýnkami v bikinách do rytmů energické surf music. Surfing byla bouřlivou scénou plnou protikladů. Na straně jedné odrážela mainstreamovou kulturu – v 50. a 60. letech symbolizovala trávení volného času v blahobytné Kalifornii jako máloco jiného, na straně druhé byla pro své svobodomyslné postoje a až přehnanou lásku k přírodě rázně vztyčeným prostředníčkem dobovému konzumerismu a usedlému stylu života.

Surfaři nosili dlouhé plavky, které na prkně lépe chránily kolena. Na nohy nazuli sandály. Denní plážový model nahrazovaly vpodvečer ohrnuté bílé levisky a k nim kostkovaná košile, nejlépe značky Pendleton. Důkazem pověsti tohoto brandu je i to, že hvězdy surfové hudby The Beach Boys se původně nazývaly The Pendletons. Outfit doplňovaly bílé tenisky a klobouk. K přepravě surfů na pláž se nejlépe hodily kombiky, volbou surfařů číslo jedna se staly tzv. woodies. Vycházely z běžných produkčních modelů, ale části karosérie měly ze dřeva a právě tento materiál výrazně snižoval jejich cenu (woodies se vyrábějí dodnes, s jejich cenou je to však přesně naopak). Kvintesencí účesu surfaře byla pak blond barva. Co neobstarala příroda, to nahrazoval peroxid. Celkové vzezření dotvářelo tmavé opálení. A co se odbarvených vlasů, opálení a širokých plavek týká, je to jedinečný surfařský styl, který se nemění ani po více než půlstoletí.

Na rozkvětu surfingu coby životního stylu se výrazně podepsala populární kultura. Soundtrack k plážovým parties poskytli hudebníci jako Dick Dale s kapelou Del-tones, který je považován za průkopníka surf rocku, a především pak kapela The Beach Boys, jež se pro většinovou společnost stala symbolem surfařského hnutí (třebaže surfovat údajně uměl pouze jeden člen kapely). The Beach Boys rázně protáhli surf rock do americké hitparády. O dopadu surfingu však svědčí i to, že za jednu z nejslavnějších surfařských kapel platili také The Thrasmen. Ti pocházeli z Minneapolisu na americkém Středozápadě. Tedy z vnitrozemského státu Severoamerické unie, který se skvěje svými prériemi a v zimním období tu teploty běžně klesají pod dvacet stupňů Celsia.

Další výraznou úlohu v šíření surfové kultury mimo kalifornské pláže sehrál Hollywood. Koncem padesátých let se v kinech objevil film Gidget (česky Slečna Škvrně, 1959) z prostředí surfařů, jenž se později dočkal několika pokračování, televizní verze a bezpočtu citací v řadě dalších pozdějších filmů. Byť je teenagerská komedie o sedmnáctileté dívce toužící stát se surfařkou poněkud prostoduchá, pro historii surfingu je naprosto klíčová. Antropolog a surfařský kronikář Matt Warshaw má dokonce za to, že historie surfingu se posuzuje podle toho, zda šlo o období před filmem Gidget, anebo až po něm. V tomto období se totiž počet surfařů, či alespoň jejich napodobitelů výrazně znásobil.

V dnešní době má surf znovu podobu životněstylového hnutí mimo hlavní proudy. Nutno však dodat, že to je značně bohaté hnutí. Třebaže pro pravověrné surfaře pořád platí, že kašlou na práci od devíti do pěti a na úlitby společnosti – raději žijí pospolu v levných bytech třeba kdesi v Mexiku a čekají na „správnou“ vlnu –, jejich scéna se současně přerodila v neuvěřitelný byznys. Kupříkladu z původně surfařských značek, jako Quiksilver či Rip Curl, jsou dnes celosvětové módní řetězce a nejlepší surfařští profíci nevydělávají o nic méně než třeba golfisté. Ani neskutečné peníze však patrně nikdy zcela nezkrotí svobodomyslného surfařského ducha...

 

Tomáš Otta


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,260
20,450
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře