nahoru

Odhlasujeme si prestiž

Jakub Šofar 22. června 2017 • 00:15

Když se na konci roku 2014 začala rodit Asociace spisovatelů, myslel jsem si, že konečně pár lidí pochopilo, že je potřeba se jasně domluvit, využít synergický efekt a snažit se prosadit své zájmy společně. Každý měsíčně zaplatí nějakou sumu, organizace si najme odborníka na autorské právo, aby za spisovatele bojoval a lobboval, redaktora, který bude denně zpracovávat a uveřejňovat všechny informace o připravovaných knihách členů, o jejich rozhovorech, textech v médiích, čteních, výjezdech do ciziny atd., a píáristu, jenž je bude protlačovat horem dolem všude tam, kde to půjde. Jenže oni místo toho založili oborovou organizaci, která má prosazovat profesionální pojetí spisovatelské činnosti a dbát na její prestiž. V době, kdy literatura zajímá asi tak 0,5 procenta obyvatel! PEN klub, propagující přátelství a spolupráci mezi spisovateli navzdory hranicím, bojující za svobodu slova a podporující pronásledované spisovatele, to má smysl. Stejně tak sdružovat se dle zaměření (detektivní literatura či literatura faktu). Vytvářet spisovatelské spolky dle domicilu je dokonce nanejvýš potřebné. Ale scházet se, volit výbor a hlasovat kvůli spisovatelské prestiži? Ta se snad rodí jinak a jinde! V ČR máme v současnosti tři spisovatelské organizace, kromě Asociace spisovatelů ještě Obec spisovatelů ČR (proslulou neblahým vedením nepříliš úspěšným filmařem Tomášem Magnuskem) a Unii českých spisovatelů (s básníkem Karlem Sýsem v čele), ale Dow Jonesův index profesionálního pojetí spisovatelské činnosti a její prestiže pořád nějak stagnuje. Jak zachytil ve svých Lidových rčeních Jaroslav Zaorálek, jde o pošetilé a marné konání (břeh orat) a použití nesprávného prostředku (bubnem čížky vábit).

Na webových stránkách asociace, abych nekřivdil, najdete mimo jiné tohle: V odstavci Pro autory se dozvíte, že je zde možno sdílet profesní zkušenosti a informační a právní servis, v odstavci Pro veřejnost, že centrem literárního života se má stát Literární dům v Praze, že asociace přispívá k propagaci české literatury a podporuje sponzoring a mecenášství, a v odstavci Pro nakladatele je cosi o té prestiži a o usilování o „fair trade“ podmínky pro autory. Komické na tom je, že to vypadá na první pohled jako nabídka, ale v podstatě je to poptávka. Tohle všechno potřebují především sami členové Asociace spisovatelů.

A tak jediným velkým vítězstvím bylo pořádání Sjezdu spisovatelů 2015, 5. a 6. června. S podtitulem Přepisujeme přítomnost. Klidně to ale mohlo být i Předepisujeme přítomnost nebo Opisujeme přítomnost. Na tomto „prvním sjezdu spisovatelů ve svobodných podmínkách“, jak asociáři uvádějí, chyběl snad jen Milan Blahynka s upgradem pozemšťanské poezie. Vítězství literární prestiže však bylo přesto dosaženo, protože celou tu parádu zaplatilo ministerstvo kultury ČR. I když by to mělo být úplně opačně: jestli se chce někdo sdružovat a sjezdovat, měl by si to platit ze svého; ministerstvo má poskytovat granty na jednotlivé knihy, na jejich překlady do zahraničí, má podporovat literární časopisy, akce, stipendia. Dvě poslední věty ze závěru proslovu Miroslava Balaštíka zněly: Psaní je možná osudem, ale literatura je zcela určitě volbou. Pomáhej vám bůh a vaše asociace, abyste volili dobře. Dost dobře nevím, proč by měl Bůh českým spisovatelům nějak pomáhat. Má se pomáhat ufňukánkům?

Jakub Šofar


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,260
20,450
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře