nahoru

Částečné osvobození gorily

Luděk Staněk 22. června 2017 • 00:15
Částečné osvobození gorily
foto: Archív

hudba Ve své domovské kapele PSH to nikdy neměl jednoduché. Pokud je Mike Trafik (autor hudby) ve skupině ten talentovaný a Orion, druhý rapper PSH, ten intuitivní, pak Vladimir si vše musí vydřít. Ostatně podobně svou energií vydupal ze země třeba label Bigg Boss, který dnes zastřešuje všechny jeho aktivity (nejde tedy jen o hudbu, ale taky o výtvarné umění, literaturu či architekturu).

Vydřené jsou i Vladimirovy sólové desky. Síla té první, Gorila vs. Architekt, spočívala v tom, že zábavnou formou definovala autorův niterný svět. Jeho vnitřní gorila (nebo Idiot, jak zněl titul druhé sólovky), kterou, jak sám říká, vypouští ven, když se věnuje rapu, tu byla konfrontována s jemností umění, jež Vladimir obdivuje. Byla to fantastická (a velmi doslovná) definice jingu a jangu. Nové album ULTRA! ­ULTRA! ale ukazuje, že tenhle přístup má své limity. I když tu najdete několik velmi podařených hostovaček (Katarzia nebo Albert Černý) a i když většina hudby na albu zní skvěle a moderně, Vladimirova gorila jako by od minulé desky vlastně nic nezažila. Náladou je ULTRA! ULTRA! skvělé, má úžasně temnou energii a silný drajv. V textech se ale Vladimir dostal na samotnou hranu toho, co je schopen svým svébytným stylem vyjádřit. Ano, je pravda, že má svá velká témata – boj vnitřní i vnější v mnoha podobách, krocení vnitřních démonů či sílu jako kreativní prostředek. Deska jako celek je však nenabízí v novém světle.

Mimochodem to, že Vladimirův svět je celý skutečně vydřený, s sebou nese ještě jeden detail: není v něm místo pro humor, nadsázku nebo sebeshazování. Což dále zužuje prostor, v němž autor může textově pracovat, nehledě na zvýšené nebezpečí patosu.

ULTRA! ULTRA! navíc Vladimira dostalo do bizarní situace. V necelých čtyřiceti letech je na vrcholu sil a skutečně je vůdce smečky (jedno z klišé, které rád používá). Zároveň na desce poprvé mluví i k lidem o generaci mladším. Riskuje tak, že jeho autorita bude zpochybňována – a to generací, jež osobnostem ve Vladimirově postavení neodpustí jediné; že ji budou nudit. Z tohohle pohledu ULTRA! ULTRA! bohužel nabízí mladým hipsterům jisté střelivo.

Přesto se nejedná o špatné ­album. V žádném případě. Nabízí naději, že vše výše uvedené Vladimira nezastaví a jeho gorila není odsouzena po zbytek svých dnů chodit dokolečka a opakovat neustále totéž. Poslechněte si třeba skladby Zákony brácho a Jednou až vyrostu. První nabízí poněkud jinou reflexi světa, v němž Vladimir žije. Rapper v ní částečně shazuje masku hiphopového alfasamce a ukazuje se, že „vidí“ i věci kolem sebe, nejen to, co se děje uvnitř. Druhá zmíněná písnička je fascinující tím, že se v ní Vladimir poprvé konfrontuje se svým věkem, jako by si uvědomil vlastní stárnutí a proces, který s sebou přináší. Zároveň je to možná jedna z textově nejuvolněnějších skladeb, jež kdy napsal.

Pokud jde o skutečný posun, a ne jen o náhodné vybočení ze stylu, pak je to skvělá zpráva. Už proto, že by to znamenalo, že Vladimirova vnitřní gorila přestala vztekle řešit věci dokola, zastavila se, rozhlédla a trochu uvolnila. Na další desce možná zjistíme, zda ji to osvobodilo.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,260
20,450
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře