Dobrý den, vzhledem k tíživé životní situaci Vás prosím o radu. Manželka má diagnostikovány úzkosti/deprese, poruchu osobnosti a paranoiu. Příčinou jsou jak geny, tak traumata z dětství. Život s takovým člověkem je téměř nemožný, a proto po několikaletém utrpení uvažuji o rozvodu. Největším problémem při rozvodu jsou samozřejmě děti (šest a 11 let). Přestože vím, že střídavá péče, kterou jsem dosud manželce navrhoval, není optimální, navrhoval jsem ji s tím, že bych zajistil bydlení ve stejné obci tak, aby dětem zůstalo co nejvíce z „původního života“, nadále bych ji podporoval apod. Situace je o to komplikovanější, že starší dcera je na hranici lehké mentální retardace (IQ 70) a vyžaduje zvýšenou péči. Děti svoji mámu přes veškerá úskalí milují, ale protože mám o jejich budoucnost obavu, ptám se Vás, zda je možné, aby matka s takovou diagnózou byla schopna své děti samostatně a láskyplně vychovávat. Poslední nadějí je to, že zaberou nasazené léky – antidepresíva (necelý rok léčby) a fluanxol (necelé dva měsíce). Je to planá naděje? V případě zveřejnění mého dotazu prosím z pochopitelných důvodů o zachování anonymity. Mnohokrát děkuji, W. D.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
