nahoru

Šílená matka

Cyril Höschl 20. října 2016 • 00:15
Může matka s duševní poruchou vychovávat samostatně děti?
Může matka s duševní poruchou vychovávat samostatně děti?
• foto: 
Marek Douša

Dobrý den, vzhledem k tíživé životní situaci Vás prosím o radu. Manželka má diagnostikovány úzkosti/deprese, poruchu osobnosti a paranoiu. Příčinou jsou jak geny, tak traumata z dětství. Život s takovým člověkem je téměř nemožný, a proto po několikaletém utrpení uvažuji o rozvodu. Největším problémem při rozvodu jsou samozřejmě děti (šest a 11 let). Přestože vím, že střídavá péče, kterou jsem dosud manželce navrhoval, není optimální, navrhoval jsem ji s tím, že bych zajistil bydlení ve stejné obci tak, aby dětem zůstalo co nejvíce z „původního života“, nadále bych ji podporoval apod. Situace je o to komplikovanější, že starší dcera je na hranici lehké mentální retardace (IQ 70) a vyžaduje zvýšenou péči. Děti svoji mámu přes veškerá úskalí milují, ale protože mám o jejich budoucnost obavu, ptám se Vás, zda je možné, aby matka s takovou diagnózou byla schopna své děti samostatně a láskyplně vychovávat. Poslední nadějí je to, že zaberou nasazené léky – antidepresíva (necelý rok léčby) a fluanxol (necelé dva měsíce). Je to planá naděje? V případě zveřejnění mého dotazu prosím z pochopitelných důvodů o zachování anonymity. Mnohokrát děkuji, W. D.

Jistě chápete, že tak složitý problém, s nímž si často nevědí rady ani houfy soudních znalců, advokátů a soudců, nevyřeší krátký sloupek v Reflexu. Navíc je prakticky nemožné přiznat či nepřiznat schopnost péče o děti někomu na základě dotazu protistrany a bez hluboké znalosti případu a podrobného vyšetření dotyčné. Pokusme se tedy z problému vypíchnout alespoň podstatné body na obecné úrovni. Že uvažujete o rozvodu, je pochopitelné, ale nemělo by to být hned na první dobrou, protože v případě duševních poruch se mnohdy mračna přeženou a neradno se ukvapovat. Navíc opouštět někoho v nouzi nejvyšší není zrovna projevem šlechetnosti. Nicméně chápu, že když nádoba přeteče, bývá to často pro zdravou půlku rodiny jediné řešení. S dětmi je to ovšem komplikovanější, protože rodina představuje pro malé děti hodnotu, jež většinou převažuje všechny konkrétní defekty, včetně duševní poruchy někoho z rodičů. Vaše navrhované řešení (bydlet ve stejné obci, poskytovat i nadále podporu) se jeví jako optimální, ale hodně záleží na psychopatologii postižené, neboť – zejména v případě psychóz – přítomnost psychotického rodiče může být pro dítě i nebezpečná. To je však třeba individuálně posoudit. Rovněž některé poruchy osobnosti mohou činit soužití neúnosným. Na otázku, zda matka s „takovou diagnózou“ je schopna své děti samostatně a láskyplně vychovávat, lze odpovědět, že vychovávat často ano, láskyplně mnohdy, ale ne vždy, samostatně většinou nikoli. Takže jsme zpátky u nutné účasti či přímo angažmá ať už okolí pacientky, nebo přímo vás. Zásada, již lze porušit jenom ze závažných důvodů, zní: dětem neupírat rodiče a rodičům děti. Pokud jde o antidepresíva, ta buď zaberou do tří neděl, nebo je třeba je upravit či změnit. U fluanxolu naděje stále je, ale záleží na tom, o co doopravdy jde, jak moc je psychopatologie manželky zneschopňující, či dokonce nebezpečná, což nevím. Je-li ovšem diagnóza paranoie vskutku správná, bývá účinek medikamentů minimální, až nulový. Na druhou stranu paranoici (dnes se tomu říká „porucha s bludy“) mohou mimo oblast svých logických a systemizovaných bludů docela normálně a úspěšně fungovat. Mohou třeba kverulovat a soudit se se státem, že zavinil nedostatečný vývoj jejich penisu, ale to nijak nemusí podrážet jejich schopnost vyučovat matematiku na univerzitě či vychovat děti.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,310
20,600
28,610
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře