nahoru

Nejste na Twitteru, tak nejste

MATYÁŠ ZRNO 18. srpna 2016 • 00:15
Nejste na Twitteru,  tak nejste
foto: Archív

Kdo není na Facebooku, jako by nebyl, prohlásil před lety na jednom školení jistý mladý člen KDU-ČSL. Šokoval tím přítomné lidovecké politiky, kteří většinou o Facebooku slyšeli jen zdálky, pokud vůbec. Teď ovšem platí něco jiného: „Kdo není na Twitteru, jako by v politice nebyl.“

Čeští politici si totiž oblíbili sociální síť mnohem méně rozšířenou než populární Facebook, ale zato navštěvovanou mnohem více lidmi, o něž politikům jde: novináři, zaměstnanci vlivných neziskovek, akademiky, ale třeba i lobbisty.

Vzniká tak nová forma virtuální komunikace – díky zcela jiné skladbě uživatelů Twitteru je obvykle prosta vulgarit, nadávek a mlácení prázdné slámy – ve sto čtyřiceti znacích prostě napíšete opravdu jen to nejpodstatnější. A protože Twitter mnohem více používají lidí, kteří „vědí“, stačí i těch 140 znaků na to, politiky „usadit“. Třeba, když lobbista Ivo Rittig reaguje na tvrzení Andreje Babiše v Otázkách Václava Moravce, že ho vlastně skoro nezná, jednou větou: „Pro pořádek známe se s Andrejem 21 let a mozna byl nebylo marné se potkat třeba u Moravce aby jsme si pokecali.“

Míra sebestřednosti

Je taková česká specialita. Jen málokde ve světě jsou totiž ministři ochotni diskutovat skoro s kýmkoliv a často i skoro neomezenou dobu. Většinou za ně twitterový účet obhospodařuje pověřený úředník, popřípadě dají speciální značku k twitteru, který (občas) napíšou opravdu oni sami. U Donalda Trumpa zjistili odborníci na data, že své vlastní tweety (ty zuřivější) posílá z androidu, zatímco ty klidnější píše někdo jiný na iPhonu.

U nás ale řada politiků dává Twitteru svůj vpravdě osobitý otisk. A nejspíše to souvisí i s mírou jejich sebestřednosti. Rekordmanem v tomto ohledu bude nejspíše paní ministryně Šlechtová. Pro tu je zjevně sledování jakékoliv zmínky o své osobě klíčovou součástí její práce. Třeba v červenci dokázala skoro dvaceti tweety řešit to, že se jeden koncert, kterého se zúčastnila v rámci oslav 700. výročí narození Karla IV. v Karlovarském kraji, přesunul z kostela v Boči do kostela v Perštejně (mělo to být odplatou katolické církve za její návrhy zkonfiskovat církevní budovy na Pražském hradě).

Pak zpražila ministerstvo kultury, že retweetnulo její trochu „škromachovsky“ vypadající selfie s komentářem, zda na to náhodou nemá copyright místopředseda Senátu. A nakonec se vyfotila s krávami, což doplnila komentářem: „Kravy i byci jsou prima. Veri anebo ne. Jako ministr se zpovidam za vse. Mam nove prkenko na WC,treba to nekoho zajima.“ Co tím chtěla říct, nad tím si twitterová obec láme hlavu doteď... Komentátor Lidových novin Petr Kamberský ale už dříve u jiného tweetu paní ministryně (o tom, že by se mělo vyhlásit referendum o názvu naší země s tím, že „my všichni jsme Češi“) napsal, že někteří ministři by měli používat Twitter jen pod dohledem odpovědného pracovníka.

Někdo to řídí

Někdo se tím zjevně řídí. Třeba tweety premiéra Sobotky jsou tak nudné, že to vypadá, jako kdyby udělal konkurs na největšího suchara mezi svými zaměstnanci a tomu dal přístupová hesla ke svému účtu. Což vlastně vzhledem k charakteru pana premiéra není úplně od věci.

Takže můžeme sledovat Bohuslava Sobotku na návštěvě pracovních kolektivů, krajských úřadů, nemocnic či traktorových závodů, popřípadě (to je teď pro politiky jaksi povinné) tweetuje gratulace olympionikům, i když nikdo asi vážně neuvěří tomu, že by byl sportovním fanouškem. Jestli mu něco snad i lze věřit, tak, že je dobré vzít děti na film Tajný život ­mazlíčků.

Premiér má ale své alter ego (nebo spíš super ego) v podobě státního tajemníka a muže pro všechno (EU, digitalizaci, Čínu) Tomáše Prouzy, jenž naopak tweetuje sám a někdy i v intervalu deseti až dvaceti minut chrlí svoje úspěchy a počiny. Nezaujatý pozorovatel by si ovšem mohl snadno splést, kdo je tady premiér a kdo jen státní tajemník.

Deset tweetů

Podobně agilní je místopředseda vlády Pavel Bělobrádek. Deset a více tweetů či retweetů denně je standard. A to o všem – od jeho vlastní agendy (věda a výzkum, ale tam jde jen o suchá sdělení, to ho asi tolik nebaví) přes záležitosti stranické až po to, co ho zjevně baví hodně, a to jsou citáty s morálním apelem.

Jen z nich, po pravdě řečeno, není nějaký politický postoj úplně jasný a laik se v tom může snadno ztratit. Třeba, když tweetne: „Stvoř mi, Bože, čisté srdce, obnov v mém nitru pevného ducha. (Žalm 51,12)“ Zatímco Miroslav Kalousek (jenž nevynechá žádnou příležitost si do lidovců rýpnout) kontruje: „Přání je to ušlechtilé.. Ale pokud Ti On vyhoví,tak v tom Vašem předsednictvu dlouho nevydržíš..,“ jiná Bělobrádkova oponentka z řad TOP 09 mu na to doporučí Přísloví 6: 1–3, na což předseda lidovců odpoví Lukášem 6:42.

Citáty z bible

No, alespoň si čtenáři procvičí znalosti bible, to není nikdy na škodu. Zatímco Bělobrádek upustí sem tam odkaz z bible a sem tam básničku od Magora, ale většinou poměrně věcně komentuje a debatuje o veřejných záležitostech, jeho stranický kolega, ministr kultury Daniel Herman, komunikuje o kaž­dodenní politice prakticky jen v metaforách a konkrétně a kriticky mluví jen o věcech bezpečně minulých (komunismus u nás) nebo bezpečně vzdálených (komunismus v Číně).

Na to sice občas nějaký škarohlíd (třeba Miroslav Kalousek) kontruje tím, že ve vládě drží estébáka, ale to Hermana nevykolejí, protože přece: „Nechávám pole dozrát až do žní. Nechci totiž s plevelem vytrhat i pšenici.“ Co dodat... Snad jen, že zmínky o Babišovi prostě lidovci moc rádi nemají, tedy alespoň ministr zemědělství Jurečka (který čelí jistému podezření, že ve svém resortu, tak důležitém pro Agrofert, jde ministru financí na ruku) či Pavel Bělobrádek (jenž vypadá opravdu trochu rozpolcen mezi nedůvěrou k Babišovi a touhou udržet vládu).

To Daniel Herman se za Andreje Babiše postavit umí s procítěností sobě vlastní, čehož důkazem je už legendární tweet na podporu elektronické evidence tržeb: „Na popelec jsme schválili EET, aby se méně kradlo. To je dobře, protože kradení je hřích. Začalo 40 dní postu. Kéž by se v nich nekradlo vůbec.“

Po pravdě, dokonce i socialistický ministr vnitra Milan Chovanec (ČSSD) si občas vypůjčí citát z bible. Poradil tak svému vládnímu kolegovi Andreji Babišovi, že nemá hledat třísku v oku bratra svého, když nevidí břevno v oku svém (Babiš zrovna obvinil Sobotku, že lže...). Ministr financí si z toho zjevně příklad nevzal, zato vždy pohotový (a jízlivý) Miroslav Kalousek se podiví: „Netušil jsem,že jste bratři. To mnohé vysvětluje..“ Chovanec a Babiš jsou ostatně kapitolou samou o sobě, jeden by nevěřil, že spolu sedí ve stejné vládě. Od jisté doby se ostřelují tweety prakticky každodenně. A ačkoliv většinu tweetů za Babiše dělá jeho PR oddělení, u debat s Chovancem to vypadá, že i sám Andrej Babiš, který dosud používá trhací kalendář, se „snížil“ k moderním technologiím. Podobně se ostatně dříve zaměřoval pro změnu na ministra zdravotnictví Němečka. Ale boj o zdravotnictví vystřídal boj o policii...

Tak trochu rýpnout

Těžko říct, zda má občana těšit, že jsou politici ochotni s ním řešit kdeco, anebo zda se má děsit toho, kolik času věnují malému virtuálnímu světu se značkou TWITTER. Ministři mají obvykle několik tisíc sledujících, „lajky“ se obvykle počítají maximálně na desítky. Nejsou jako Donald Trump, jenž má osm miliónů fandů, desítky tisíc lajků, tisíce retweetů a který z Twitteru učinil mocný nástroj, jímž oslovuje veřejnost. Naši politici málokdy přijdou s něčím zásadním a jen občas s něčím vtipným (tady vede rozený „homo politicus“ Miroslav Kalousek“). Spíše než promyšlená strategie, jak zvýšit svůj vliv, tak jejich twitterové účty působí jako trochu nahodilá snaha na sebe upozornit. A občas si rýpnout do kolegů...

MATYÁŠ ZRNO


Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,870
28,670
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře