nahoru

Herečky, které už nestojí za hřích

11. srpna 2016 • 00:15
Herečky, které už nestojí za hřích
foto: profimedia.cz

Byl to jeden z hořce vtipných momentů loňského předávání Zlatých glóbů. Moderátorky večera vyzdvihly výkon tehdy šestačtyřicetileté herečky Patricie Arquettové ve filmu Chlapectví, jenž „dokazuje, že v Hollywoodu ještě stále existují dobré role pro ženy po čtyřicítce, tedy pokud vás najmou ještě před čtyřicítkou“. Narážely tak na fakt, že Chlapectví se točilo „sběrnou“ metodou dvanáct let, ale především na to, že pokud jste herečka v Hollywoodu, krátce po třicítce začnete pro producenty ztrácet na hodnotě. A začnete se dostávat ke stále méně (zajímavým) rolím.  U mužských herců to přitom takhle vůbec nefunguje.

Arquettová, která později za Chlapectví dostala Oscara, se objevuje i ve skeči komičky Amy Schumerové s názvem Last Fuckable Day, jenž rovněž s nadsázkou ilustruje situaci čtyřicátnic v Holly­woodu. Čtyři herečky v něm slaví poslední den kolegyně Julie Louis-Dreyfusové, kdy je ještě „uvěřitelně šukatelná“. „Pak se ti najednou stane to co Sally Fieldové. Ve filmu Pointa hrála milenku Toma Hankse a pak, asi o dvacet minut později, byla jeho matkou ve Forrestu Gumpovi,“ říká Tina Feyová. A Louis-Dreyfusová dodává: „Jediné, co pro tebe kostymérky najednou mají, jsou dlouhé svetry. Na plakátu k tvému filmu je kuchyně. A hraješ matku Larryho Kinga.“

Pak si herečka známá ze seriálu Viceprezidentka alespoň odfrkne, že se už nemusí tak křečovitě starat o figuru.

To je přitom podstatná poznámka. Hollywood totiž herečkám často nedovoluje přirozeně zestárnout, a zatímco se na internetu smějeme, jak moc zfušovali plastičtí chirurgové mimiku Renée Zellwegerové, Nicole Kidmanové či Cameron Diazové, herečky se tak často snaží dostát standardům nastaveným branží. Věk může být navíc i překážkou, kterou nepřekonáte ani Oscarem.

Co taková Reese Witherspoonová? Po výhře Oscara ve svých třiceti dlouho paběrkovala, k významnějším rolím se vrátila až předloni, kdy ji nominovali znovu za film Divočina. Který si sama zprodukovala. Stále marginálnější role přitom potkávaly i další vítězky – Catherine Zetu-Jonesovou (Chicago), Hilary Swankovou (Million Dollar Baby) či Halle Berryovou (Ples příšer). A zmíněná Zellwegerová se z (ne)známých důvodů ve svých čtyřiceti na šest let stáhla úplně do ústraní. „Ve svých 38 letech jsem se v Hollywoodu vlastně stala druhořadým občanem. Po dvacítce dostáváte zajímavé role, v mém věku můžete být většinou jen něčí manželka. Snad se to změní, až budu starší,“ sdělila třeba nedávno Liv Tylerová, elfka Arwen z Pána prstenů. „Nedostatek příležitostí pro ženy středního a vyššího věku je smutný fakt, nikdy bych o něm nepochyboval. Bohužel příčinu nehledejme jenom u filmu, ale také v širší společnosti,“ myslí si i producent Tomáš Hrubý ze společnosti nutprodukce. „Film musí být realistický, a jsou-li společnost a její výrazné postavy nevyváženě mužští, film to v rámci věrnosti musí zobrazovat.“

O filmy s hlavními ženskými postavami, jimž není pětadvacet a nehrají v Hunger Games, přitom podle všeho mají zájem diváci, jen ne šéfové studií. „Spousta lidí v průmyslu stále lpí na myšlence, že filmy se ženami ve středu jsou jen okrajovou záležitostí. Nejsou. Diváci je chtějí vidět a chtějí za ně zaplatit peníze,“ řekla Cate Blanchettová při přebírání Oscara za hlavní roli ve filmu Jasmíniny slzy, a finanční výsledky jí dávají za pravdu. Loňské tituly Pořád jsem to já s Julianne Mooreovou, Sufražetka s Carey Mulliganovou a Meryl Streepovou nebo Už teď mi chybíš s Drew Barrymoreovou se umístily ve dvacítce nejúspěšnějších nezávislých premiér. Market evidentně existuje, jen pro něj není extra vůle a nejde o žádné „Revenanty“. „Meryl Streepová je oblíbené argumentační klišé nás mužů. Jasně, Meryl Streepová je hvězdou prvního formátu i ve svých 67 letech, což je neuvěřitelný výkon, bohužel jedna Meryl Streepová jenom podtrhává nepoměr mezi pohlavími,“ dodává k tomu Hrubý.

Ženy stárnou, muži zrají

Ač to tak kvůli kauze s „vybělenými“ Oscary nevypadá, v Holly­woodu to najednou vře i kvůli podobě a ohodnocení práce žen. Od loňského roku jen stěží uplyne týden, aby se některá herečka, režisérka či jiná filmová profesionálka nevyjádřila, že musí stále překonávat sexismus, ageismus, nerovnost příležitostí i výdělků za stejnou práci. Příklady najdete i u čerstvých premiér. Charlize Theronová jako zlá královna v block­busteru Lovec: Zimní válka si vybojovala stejný, asi desetimiliónový honorář jako její mužský protějšek, lovec Chris Hemsworth, což je ale zrovna diskutabilní, protože její královna na plátně skoro není. Další herečka z filmu, Jessica Chastainová, mluví o tom, že nechce vydělávat méně než muži, kudy chodí. A představitelka zimní královny Emily Bluntová musela prý bojovat o to, aby její hlavní role v předchozím filmu, drogovém thrilleru Sicario, nebyla přepsána pro muže.

V další premiéře, akčním thril­leru Hardcore Henry, jsou potom ženy rovnou degradovány na zboží. Z pětačtyřiceti ženských postav je 31 prostitutek, přičemž jedna vědkyně to moc nevytrhne. Lépe je na tom lesbické drama Carol, kde se do sebe v New Yorku 50. let zamilují Cate Blanchettová a Rooney Maraová, obě nominované na Oscara. S nadsázkou lze nicméně říct, že kopírují další častý trend hollywoodských romancí. Totiž věkový rozdíl mezi partnery. Maraová je o 15 let mladší než Blanchettová.

Jde ale samozřejmě o heterosexuální romance, protože muži v hollywoodských filmech stárnou, jejich partnerky ovšem nikoliv, a tak se padesátníci párují s dvacítkami, maximálně s třicítkami. Výjimkou nejsou ani takřka třicetileté rozdíly, jako mezi Liamem Neesonem a Olivií Wildeovou ve filmu Ten třetí, nebo Colinem Firthem a Emmou Stoneovou v dobovce Kouzlo měsíčního svitu. Mnohem mladší partnerky mají pravidelně i Tom Cruise (Rock of Ages, rozdíl 16 let), Richard Gere (Arbitráž, rozdíl 29 let) nebo George Clooney (Američan, rozdíl 15 let). Poslední jmenovaný si zahrál ve filmu Gravitace se Sandrou Bullockovou, což komička Tina Feyová okamžitě okomentovala slovy, že „Clooney se ve filmu raději ztratí ve vesmíru a zemře, než aby strávil jednu minutu navíc se ženou svého věku“. Zmíněná Bullocková ale třeba v komediích už měla mladší partnery stejně jako třeba Julia Robertsová.

Věkové rozdíly mezi partnery byly v Hollywoodu vždycky, ostatně Kim Novakové bylo pětadvacet, když zamotala hlavu padesátiletému Jamesi Stewartovi ve Vertigu, až teď ale některé herečky odhalují, jak extrémní a nesmyslné podoby může párování mít. Olivia Wildeová byla ve svých osmadvaceti prý „moc stará“ na nespecifikovanou partnerku tehdy sedmatřicetiletého Leonarda DiCapria ve Vlkovi z Wall Street. Podobnou skutečnost má i Maggie Gyllenhaalová, známá z filmu Crazy Heart. „Před rokem, v mých sedmatřiceti, mi bylo řečeno, že jsem moc stará na to, abych hrála partnerku muže, jemuž je 55. Nejprve jsem se z toho cítila špatně, potom jsem byla chvíli naštvaná, ale pak jsem se musela smát,“ sdělila na Oscara nominovaná herečka.

Nejde o peníze, jde o princip

V průměru to nicméně s věkovými rozdíly taková hrůza není. Britský producent Stephen Follows například analyzoval 422 romantických filmů mezi roky 1984 a 2014 a vyšlo mu, že muž je v průměru starší o čtyři a půl roku, což se celkem přibližuje asi tříletému průměrnému rozdílu ve skutečnosti. Do dalších souvislostí pak věc dává třeba výzkum seznamovací aplikace ­OkCupid. Podle něj mají dvacetileté ženy většinou zájem o třiadvacetileté muže, ve třiceti chtějí třicetileté, ve čtyřiceti osmatřicetileté a v padesáti šestačtyřicetileté. U mužů se to nemění – největší zájem mají v každém věku o jeden­advacetileté ženy.

Debatu o ženách ve filmovém průmyslu každopádně nejvíce rozvířil loňský hackerský útok na studio Sony, při němž mj. vyšlo najevo, že pětadvacetileté herečce Jennifer Lawrenceové přislíbili méně peněz než jejím méně slavným mužským kolegům. Největší ženská herecká celebrita současnosti svůj postoj vysvětlila v eseji, kde píše, že „není naštvaná na Sony, ale na sebe, protože se při vyjednávání vzdala tak rychle, asi aby ji někdo neoznačil za nevychovanou“, a o penězích říká, že „to nejsou milióny, které by potřebovala“. S problémy, jež mají herečky multimilionářky s výší honorářů, se lze samozřejmě ztotožnit jen těžko, princip stále diskutovanějšího problému nerovnosti v příjmech mužů a žen za stejnou práci nicméně zůstává, jenom ve vyšších cifrách.

Ženské se baví jen  o chlapech

Mnohem zásadnější téma v Hollywoodu však představuje právě velmi limitované a stereotypní zobrazení žen jakéhokoliv věku. Ženy jako mluvící charaktery tvoří dle loňské analýzy univerzity v San Diegu méně než třetinu všech postav na plátně v nejvýdělečnějších filmech a mají asi dvanáct procent hlavních rolí, i když toto procento se zvyšuje. „Jsou podreprezentovány. Jsou nejčastěji přítelkyně, matky nebo manželky. Jejich role je určena ve vztahu k lidem, které porodily, které si vzaly nebo s nimiž skončily v posteli,“ píše k analýze časopis Variety. V Bechdelově testu, jenž zkoumá, zda se dvě ženské postavy mezi sebou baví o něčem jiném než o mužích, propadly třeba snímky Birdman nebo Whiplash. Čerstvá romantika Jak přežít single se pak sice tváří podvratně, stejně se v ní ale ženské postavy baví skoro pořád o mužích.

Omezená a okleštěná reprezentace žen možná pramení z toho, že o ní rozhodují muži. A to nejen jako producenti, ale i jako režiséři nebo scenáristé. Z 250 nejúspěšnějších filmů roku 2014 režírovaly ženy jen sedm procent titulů. A 80 % filmů nemělo ani jednu ženskou scenáristku. I proto například herečka Meryl Streepová financuje modul pro ženské scenáristky a vedle zmíněné Witherspoonové se o speciálně zaměřené produkční společnosti zajímají i herečky Jessica Chastainová nebo Queen Latifahová. „Mužští scenáristé jsou zpravidla lepší v psaní mužských rolí. O neschopnosti psát ženské postavy se nedávno svěřil světoznámý scenárista Aaron Sorkin. A problém nedostatku žen se netýká jenom Hollywoodu, mužské štáby jsou realitou i u nás. Na obhlídkách k našemu novému seriálu Pustina bylo mnohdy dvacet mužů a jedna žena – Alice Nellis,“ dodává Hrubý.

Podle filmové producentky Kamily Zlatuškové je pro ženu ve filmovém prostředí mnohem těžší si vybudovat autoritu, přičemž jemnější povahy to občas vzdávají předem. „I v českém prostředí je klíčový problém nedostatek sebedůvěry. V režisérské pozici u hraného filmu se od muže tak nějak všeobecně ,automaticky‘ předpokládá, že situaci na placu zvládne bez ohledu na věk,“ míní filmařka, která nyní míří působit na pražskou FAMU. „Byla jsem nedávno na placu jedné drobné hrané věci s mimořádně šikovnou třicetiletou režisérkou. A musím říct, že mě popuzovala spousta drobných detailů, kdy se někteří členové štábu pravděpodobně nevědomky chovali v případě režisérky jinak. Budilo to zdání předsudečné nedůvěry a nejistoty, musela jsem dokonce i velmi jemně zasáhnout, aby se režisérka mohla soustředit na práci, nikoliv na některé nadbytečné diskuse se štábem, jenž by se přitom v žádném případě nedal označit za nějakou ultratestosteronovou partičku. Dobrá zpráva je, že se to během několika dní zlepšilo.“

Modernizovat a reflektovat ženy herečky jinak než jako sexuální objekty, partnerky či matky se postupně snaží i velké blockbustery. Loni třeba Šílený Max: Zběsilá cesta s neohroženou Furiosou a nové Star Wars s hlavní hrdinkou Rey, letos ženský remake Krotitelů duchů či spin-off Star Wars s Felicity Jonesovou v popředí. Komiks Wonder Woman potom rovnou režíruje Patty Jenkinsová, V minulých týdnech měl premiéru film Hra peněz, režírovaná Jodie Fosterovou.

Podstatné je, že nikdo nemluví o nějakých kvótách, jen o touze ve filmu reflektovat i jiné než stereotypní role ženy. Film jako médium vizuálních symbolů totiž do určité míry ovlivňuje to, co v našem životě považujeme za normální, a když jedné skupině dovoluje mít jen několik málo podob a rolí, zbytečně redukuje „normalitu“ i v reálném světě. „Pokud film nebude reflektovat diverzitu společnosti, tak jako forma umění zemře,“ míní třeba dánská režisérka Susanne Bierová.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,860
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře