nahoru

Trump bude trumfovat

Petr Sokol 11. srpna 2016 • 00:15
Série voleb v klíčových západních státech v následujících dvanácti měsících (Rakousko, USA, Německo, Francie, Itálie) může zásadně ovlivnit, kdo bude rozhodovat o dalším běhu světa. Velmi brzy mohou mezi světovými demokratickými lídry zasedat Donald Trump, Marine Le Penová, Beppe Grillo či nečekaní šéfové menších států. Nezbláznil se celý svět?
Série voleb v klíčových západních státech v následujících dvanácti měsících (Rakousko, USA, Německo, Francie, Itálie) může zásadně ovlivnit, kdo bude rozhodovat o dalším běhu světa. Velmi brzy mohou mezi světovými demokratickými lídry zasedat Donald Trump, Marine Le Penová, Beppe Grillo či nečekaní šéfové menších států. Nezbláznil se celý svět?
• foto: 
Profimedia.cz

Série voleb v klíčových západních státech v následujících dvanácti měsících (Rakousko, USA, Německo, Francie, Itálie) může zásadně ovlivnit, kdo bude rozhodovat o dalším běhu světa. Velmi brzy mohou mezi světovými demokratickými lídry zasedat Donald Trump, Marine Le Penová, Beppe Grillo či nečekaní šéfové menších států. Nezbláznil se celý svět?

Vzpomínáte, jak většina komentátorů věštila, že Donald Trump nemůže projít ani republikánskými primárkami? Podobný scénář se teď opakuje v menší intenzitě při předvídání toho, kdo je favoritem souboje Trump–Clintonová. Místo dvojboje politických dynastií se utkává politická matadorka a enfant terrible reprezentující naštvanou část Ameriky.

Spojené státy

S Trumpem se vrací do politiky v USA nejenom hlas amerického izolacionismu, který už nechce dělat světového četníka, ale také starokonzervativní rezervovaný postoj k volnému obchodu. Díky tomu se na Trumpa dívají přes prsty téměř všude v zahraničí, ale ve Spojených státech mu to umožňuje vytvořit netradiční, ovšem vítěznou voličskou koalici, která ho dovede až do Bílého domu.

Rozjitřený svět všude okolo, jenž až do USA přichází v podobě prvních islamistických teroristických útoků, Trumpovi cestu k prezidentství ještě zjednodušuje. Od ledna může proto v Oválné pracovně Bílého domu sedět muž, který oprávněně děsí malé národy, jež se dosud spoléhaly na ochranný americký deštník, návrhem, aby se na své bezpečnosti podílel každý především sám. S nadějí k potenciálnímu novému americkému prezidentovi mohou naopak hledět ti, kdo věří, že Amerika se nejprve musí dát sama dohromady, aby pak mohla hrát ve světě ochránce svobody a demokracie.

Něměcko

Německem otřesou již letošní podzimní zemské volby. V domovské zemi kancléřky Angely Merkelové – Meklenbursku-Předním Pomořansku – může klidně vyhrát euro­skeptická a protipřistěhovalecká Alternativa pro Německo, které zde průzkumy už teď přisuzují jen několikaprocentní ztrátu na první místo.

Takový výsledek znovu znervózní kancléřčiny křesťanské demokraty a umocní volání části straníků po výměně v čele CDU, ale Merkelovou to neohrozí, protože se v minulých letech zbavila všech potenciálních vnitrostranických oponentů. Další ránu ale kancléřka dostane v únorové prezidentské volbě, v níž již nebude svou pozici obhajovat konsensuální Joachim Gauck. Favoritem veřejnosti v nepřímé volbě se stal socialistický ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, zatímco CDU v hledání silného kandidáta tápe. Nenasadí-li Merkelová do prezidentského klání sebe samu, ostatní strany zvolí prezidentem Steinmeiera. Nebudou to ale politické porážky, jež rozhodnou o osudu Angely Merkelové.

O výsledku voleb do Spolkového sněmu v září 2017 rozhodne počet a rozsah teroristických útoků, které proběhnou během roku na území Německa. I přesto je ale pravděpodobné, že Merkelová volby vyhraje, díky absenci silného stranického protihráče slepí další koaliční vládu a bude jediným prvkem personální kontinuity v politice velkých evropských států.

Francie

Změna naopak čeká Elysejský palác, v němž na jaře skončí rekordman v prezidentské nepopularitě, socialista François Hollande. Existují tři možnosti jeho cesty prezidentským kláním, ale každá končí jeho nezvolením. Hollande nemusí dokonce vůbec kandidovat. Taková varianta může nastat vzhledem k tomu, že se sám rozhodne po prvním volebním období již funkci neobhajovat nebo prohraje ve vnitrostranických primárkách Socialistické strany.

Pokud do samotných voleb půjde, velmi pravděpodobně vypadne v prvním kole a bude následovat rozhodující souboj mezi kandidátem pravice a lídryní Národní fronty Marine Le Penovou. Existuje ovšem ještě jedna varianta, která vychází z toho, že aktuálně na pravici o prezidentský úřad usilují dva podobně silní kohouti. O prezidentský comeback se snaží Nicolas Sarkozy, ale větší popularitě se zatím těší starosta Bordeaux a bývalý premiér Alain Juppé. O tom, kdo bude oficiálním kandidátem pravice, rozhodnou podzimní primárky. Jejich vítěz bude v případném finále s Le Penovou velkým favoritem, protože mu hlasy dá i velká část levicových voličů.

Navíc platí, že tradiční francouzská pravice v podobě republikánů v reakci na sérii krvavých teroristických útoků začala otevřeně mluvit o řešeních typu „založíme francouzské Guantánamo“, která si dosud troufala vyslovovat právě jen Le Penová. Nelze ovšem vyloučit, že přes výsledek primárek do prvního kola nastoupí oba pravicoví rivalové, pravicový elektorát se rozštěpí a do druhého kola proklouzne současný prezident Hollande.

To je paradoxně snový scénář pro nacionalistickou kandidátku Marine Le Penovou, jež by mohla extrémně nepopulárního Hollanda porazit a stát se vzhledem k volebnímu systému překvapivou vítězkou. Její zvolení by zásadně nabouralo nejen EU, ale zřejmě i NATO. A znamenalo by návrat k francouzské politice třetího pólu mezi anglosaským Západem a jeho protihráči.

Itálie

K voličským revoltám proti „starým strukturám“ dojde během roku jistě i v několika menších státech Evropy. Jejich symbolem se může stát už říjnové, „třetí“ kolo rakouských prezidentských voleb. Islamistická vražda kněze během mše svaté, kterou provedli teroristé z tzv. Islámského státu nedávno ve Francii, logicky silně rezonovala právě v tradičně katolické zemi a zvýšila šance, že tentokrát uspěje antiislamistický kandidát Norbert Hofer.

Nejpozději v březnu musí jít k volebním urnám také Nizozemci, a přestože se zemi tulipánů zatím naštěstí vyhýbá vlna islamistického teroru, i tady míří k volebnímu vítězství odpůrce islámu a zavedených stran Geert Wilders. Jeho cesta k moci ale bude komplikovaná kvůli nutnosti vytvořit po volbách vládní koalici. S tím se naopak nemusí díky volebnímu systému obtěžovat favorit příštích italských voleb – politický klaun Beppe Grillo a jeho levicově antiestablishmentové Hnutí pěti hvězd, které již získalo funkce primátorek v Římě a Turíně a chystá například „převýchovu“ občanů k veganství. V Itálii by se mělo volit až na jaře 2018, ale na Apeninském poloostrově nikdy nevíte, kdy padne vláda.

Turecko

Proměně starého dobrého západního světa nepomůže ani fakt, že žádné podobně problematické volební zkoušky nečekají jeho hlavní rivaly v sousedství. Turecký prezident Erdoğan bude svůj post obhajovat až v roce 2019. Ve stejném roce by se měly konat i turecké parlamentní volby. Jenže lídr tureckých islamistů může využít současnou situaci, kdy jsou jeho příznivci nabuzeni téměř hysterickou atmosférou po nezdařeném puči a opozice je decimována „demokratizačními“ zásahy vlády.

Erdoğan proto pravděpodobně sáhne po možnosti vytvořit v parlamentu ústavní většinu, která může vzniknout buď předčasnými volbami, nebo odebráním mandátů některým opozičním poslancům. Buď jak buď, Turecko bude mít za rok prezidentský systém. Posílený Erdoğan díky tomu povede Turecko k roli velmi samostatného hráče v zahraniční politice, jenž se bude méně ohlížet na Západ či členství v NATO, a bude naopak více usilovat o „novootomanskou“ pozici lídra muslimského světa.

Podobně jako Erdoğan se nejbližších voleb (zářijových parlamentních) nemusí bát ani Vladimir Putin, který bude ruské prezidentství obhajovat až na jaře roku 2018. Představa, že v čele řady západních demokracií již za rok může sedět hned několik nových tváří s mnohdy populistickou a izolacionistickou politikou, patří k situacím, o nichž se šéfovi Kremlu ještě před několika lety ani nesnilo. Ale teď je opravdu reálná.

A to ještě může v čele OSN za rok sedět ruská favoritka – Bulharka a šéfka UNESCO Irina Bokovová. Ještě že se nepotvrzují dohady, že se už letos úřadu vzdá také současný papež František. Následující rok bude opravdu ve znamení vichru změn.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,870
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře