nahoru

Nebuďte obětí systému

Bohumil Pečinka 26. května 2016 • 00:15
Nebuďte obětí systému
foto: Nguyen Phuong Thao

Být sám sebou a jít proti ohlupujícímu tlaku hlavního proudu, ať už jej vytvářejí nadnárodní farmaceutické firmy, stát svými zákony, všudypřítomná reklama, nebo manželé a manželky v rodinách. To je základní poselství rozhovoru s doktorem Janem Šulou, s nímž jsme se od biologické léčby dostali k podstatným otázkám fungování moderní společnosti. 

Kdysi jste řekl, že jste se v roce 2003 odlepil od hmoty. Jak se to lékaři přihodí?

Když jsem studoval v Praze medicínu, věděl jsem, že chci léčit, jen jsem netušil, jakým směrem se vydám. Obory, jako je interna nebo neurologie, se mi zdály velmi neurčité, takže jsem si vybral ortopedii. Chtěl jsem přímo vidět vyléčení člověka. Například k vám někdo přijde se zlomenou nohou, vy mu pomůžete a on se za pár týdnů viditelně uzdraví. Po deseti letech jsem však došel k závěru, že existuje ještě něco navíc, co přispěje k tomu, jestli se zlomenina zahojí za měsíc, nebo půl roku. Tím něčím je psychika. Když jsem si to naplno uvědomil, odlepil jsem se – obrazně řečeno – od hmoty.

Co vás ještě ovlivnilo?

Jako student jsem měl štěstí na pana primáře Koukala z pražské Nemocnice Královské Vinohrady, který mi určité věci zprostředkovával. Říkal: Víš, Honzo, ony se výsledky operací páteře nesmějí publikovat, protože 90 procent všech se do pěti let zopakuje, jen na jiné úrovni. To byl pro mě další šok.

Pak mě zajímaly operace endoskopickou metodou, které začínaly ve švýcarském Bernu na Sonnenhof Klinik u profesora Bláhy. Seznámil jsem se tu s profesorem Vladimírem Benešem z pražské Ústřední vojenské nemocnice, s nímž jste měli nedávno v Reflexu rozhovor. Je to jeden z posledních čestných lékařů, jenž ctí pacienta. Rozpor mezi námi nastal tehdy, kdy jsem řekl: Dobře, páteř je závislá na psychice, takže i mozek je závislý na psychice, protože on všechno řídí.

Rozcházeli jste se v hodnocení existence duše?

Tak bych to neřekl. Profesor Beneš jen říká, že pro chirurgy není duše kvantifikovatelná hodnota, takže s ní nepočítá. Mě však zajímá pracovat na zdraví ducha a duše, protože pak se tomu tělo přizpůsobí. Když jsem zdravý na duši, tělo se mi také uzdraví. Když však uzdravuji jen tělo a duše je nemocná, nikdy nebudu skutečně zdravý. Já chtěl vždycky působit na příčinu.

Co bylo dál?

Průlomem pro mě byl objev opiátových receptorů. V roce 1998 za to dostal Hugh Kosterlitz Nobelovu cenu, konkrétně za poznání úlohy neuropeptidů při řízení našeho těla mozkem. Tehdy jsem byl osloven a posléze jako první Čech přijat do britské Královské lékařské společnosti a začal působit na různých pracovištích v Anglii a USA na regulační funkci peptidů. Tam už šlo jenom o to, jak se duše projevuje ve hmotě.

Co jsou to neuropeptidy?

Přenašeče signálů z mozku, které se vytvářejí v hypothalamu v souvislosti s naším emočním nastavením. Řídí náš imunitní sy­stém na základě emočních impulsů. Stěžejní kniha o tom se jmenuje Molekuly emocí. V této oblasti začal obrovský výzkum, jenž vyústil v konkrétní léčbu autoimunitních chorob. Od toho se odvíjela první biologická léčba, jíž se zabývám.

Takže peptidy jsou takoví pošťáci, jimiž přenáší mozek informaci na tělo?

Představte si, že je to pošťák, který nese dopis. V organismu je kolem sta otevřených dveří, ale donést tu informaci musí jen do jedněch. Všechny dveře jsou otevřené přijmout nějakou informaci, ale každé jinou. To jsou ony molekuly emocí. A vy je musíte buď uspokojit, nebo změnit. Ať už tím, že si vezmete náhražku v podobě cigarety, nebo skutečný prožitek. Závěr je, že celý náš život směřuje k dosažení blaženosti nebo slasti.

A cigareta je náhražka skutečné slasti?

Jasně. Když si dáte cigaretu, alkohol nebo provozujete videohry, dosahujete jen omezené slasti, ale jestliže máte skutečný prožitek (meditace, imaginace, láska, práce, sport), přinese vám to slast daleko větší a nepotřebujete náhražky.

V Česku teď panuje zakazovací atmosféra proti alkoholu a cigaretám. Nevzniknou tím jen nové a ještě horší náhražky?

Jedna věc je to zakázat a druhá poskytnout alternativu. Nechápu, proč tenhle stát všechno řeší jenom perzekucí. Četl jsem, že budou stotisícové pokuty za překročení rychlosti a doživotně sebrané řidičáky. To už jsme v islámu, nebo co? Všude čtu, že něco v Česku nesmíme!

Když jsem se zabýval tím, proč je Vídeň považována za nejlepší město pro život, je to z toho důvodu, že její radnice má speciální oddělení, zkoumající, co by lidé vlastně chtěli. Když stavějí nové sídliště, vysejí trávník a teprve podle prošlapaných cestiček udělají chodníky. Nebo přemýšlejí, co by lidé chtěli dělat v létě nebo v zimě. Jinak Vídeň je stejná jako Praha, ale postoj je vstřícný a tvůrčí, zato tady nevstřícný a represívní. Pochopitelně že každá represe vytvoří negativní reakci.

Souhlasíte, že spouštěčem většiny nemocí je stres?

Určitě.

Nejsou cigarety nebo alkohol méně špatný způsob, jak se vyrovnávat se stresem, jenž je pro zdraví člověka daleko horší?

Je to kompenzace, to je jasné. Buď si jdu zaběhat deset kilometrů, nebo si dám cigaretu. Kamarád-psycholog přednáší pacientům s rakovinou. V jednom okamžiku jim sdělí, že má perfektní léčebnou proceduru, a zeptá se, jestli ji chtějí podstoupit. Všichni se přihlásí. Pak jim řekne: Tak fajn. Za půl hodiny přijede autobus, někam odjedeme, ale předtím mi odevzdáte telefony, klíče a computery. Odpověď: A kdy se vrátíme? Nevím, až se uzdravíte. A výsledek? Nejel nikdo.

Měl něco v ruce, nebo blufoval?

Tak napůl. On dobře ví, že když si uvolníte mysl, většinou se z rakoviny dostanete. Osobně mám zdokumentovaných deset případů vyléčení beznadějných případů. Anebo přišla paní, která byla deset let na těžkých antidepresívech, vyzkoušela týdenní léčbu ve tmě a dnes žije normálně a bez prášků.

K čemu při pobytu ve tmě dochází?

Říká se, že se tam duše dotkne s tělem. Dojdete klidu, kdy hypothalamus nemusí vytvářet stresové peptidy. Základ je: byli jsme zrozeni zdraví, takže se znovu nastavíme do této podoby. Když jste geneticky zrozen s vadou, terapie ve tmě vám nepomůže, to je jasné. Devadesát procent lidí je však narozeno dobře a ve tmě mozek začne pracovat tak, jak byl nastaven.

Co se tam ještě děje?

Spadne z vás to neuvěřitelné přetížení informacemi. Lidé se dnes neumějí jen tak zastavit a bavit se sami se sebou. Když jdete do restaurace, většina hostů tam sedí a dráždí mobily. Mladí pořád chodí se sluchátky, a to i do fitness centra, což je totální oblbování: jen neslyšet svou duši. Preferuji medicínu, která člověka navrací k tomu, aby byl sám sebou. Ideál je, aby lidé byli vyrovnaní a potřebovali doktora, jen když je přejede auto.

Jak se přihodilo, že u nás je cizí člověk s titulem MUDr. v povědomí většiny lidí odpovědný za jejich zdraví?

To vytvořil systém. Když povinně ze zákona platíte zdravotní pojištění, stimulujete lidi, že chtějí dostat nějakou protihodnotu. V Česku však hlavně není možnost volby.

Proč, když to v jiných oblastech funguje?

Finanční toky ve zdravotnictví od státu k nadnárodním farmaceutickým firmám jsou tak velké, že kdyby je někdo narušil trochu, může je zítra narušit hluboce. Příklad: vedle sebe jsou dvě nemocnice – jedna léčí rakovinu chemoterapií a druhá meditací, vitamíny a stravou. Chemická bude mít úmrtnost devadesát a nechemická padesát procent. Za deset let ta první nebude mít jediného pacienta. Znáte knihu Obchodníci se zdravím? Zaznamenává všechny dobré nápady, které byly dány k ledu jen proto, že narušovaly hegemonii farmaceutické lobby.

Jak se to projevuje?

Můj známý vybudoval velkou českou firmu na potravinové doplňky, s nimiž měl úspěch, protože byly mimořádně účinné. Měl před podepsáním smlouvy s největší pojišťovnou, ale najednou kolem začala kroužit nadnárodní farmaceutická společnost. Nejdřív ho plácali po zádech a pak ho pozvaly k sobě firmy. Tam ho zavřeli do neprodyšné místnosti a vyjeli na něj: Ty hajzle, jestli nám to neprodáš za tuhle cenu, zničíme tě.

Prodal?

Ne, protože měl dostatečné finanční krytí a mezitím rozjel úspěšný prodej svých produktů v Kanadě. Reagoval na to tím, že se z velké části stáhl z českého trhu. Krátce po této „nabídce, co se nedá odmítnout“, k němu do firmy vtrhli čeští celníci, zabavovali počítače a začali ho měsíce buzerovat. Farmafirmy jsou skuteční vládci českého zdravotnictví, ne nějací ministři.

Není to v Česku zostřené tím, že dostat se k dobrým lékařům není věcí peněz, ale protekce?

No jo, český systém, kdy pan primář operuje ve státní klinice, za státní náklady, ale za soukromé honoráře. V Německu a v Anglii je pro doktora smrtelný hřích, když si odvede pacienta ze státní do své soukromé praxe. Jiná věc je, že mám soukromou praxi a chodím operovat do státní nemocnice, to je v pořádku. Ale to, abych si odvedl pacienta na soukromou kliniku? Nemožné.

A peníze bokem?

Na Slovensku funguje lékař, jenž skvělým způsobem dělá amputace nádorů. Bere tisíc eur za operaci a má zhruba čtyři denně. To jsou velké peníze i v Německu. Ten chlap má bokem kolem osmdesáti tisíc eur za měsíc. Že je výborný operatér, je jedna věc, ale má nulové náklady, nulová rizika, neplatí sestry, asistenty, pronájmy budov, nekupuje techniku. To je win-win situace, která je možná jen v bývalém Československu.

Čím je to způsobeno?

Například v Itálii prakticky ne­existují státní nemocnice. Jen soukromé, které si tyhle střety zájmů už pohlídají.

A častý argument lékařů, že si tím vylepšují plat na průměrnou evropskou úroveň?

Tím, že svoje příjmy bokem nedaní, mají daleko víc než ta slavná průměrná evropská úroveň, kterou se tady každý ohání.

Dá se odmítnout zaplatit gynekologovi, který má rodit vaše dítě?

Naprosto tomu rozumím, protože tahle falešná dilemata vytváří uzavřený systém. Proč to ale není v Rakousku? Něco vám řeknu. Socialisté v Evropě se snaží pořád tutlat jednu věc, jež je evidentní – lidé, kteří mají více peněz, se většinou dostanou k lepší lékařské péči a dožijí se v průměru vyššího věku. Ve jménu rovnosti však socialisté zakazují různá připojištění, a to i pro chudší lidi, jen aby byla zajištěna rovnost. Výsledkem není žádná rovnost, ale protekce a korupce.

Pojďme k vaší biologické léčbě. Čím jsou vaše rozbory krve speciálnější než ty běžné?

Jsou to naprosto normální testy, jen máme velkou klinickou zkušenost, co tyto hodnoty znamenají. My neznásilňujeme cizí molekulou buňku. Například diazepam vás uspí. Nicméně člověk se za celý svůj vývoj s molekulou diazepamu nesetkal, takže to má vedlejší účinek, jenž ovlivní řadu dalších vedlejších věcí, které nejsou prozkoumané. Ve světě tradiční medicíny platí mnoho schematických přístupů typu, že se mechanicky snižuje hladina cholesterolu. Je to, jako kdyby vám nejelo auto a vy se ho rozhodli tlačit.

Proč vlastně po třiceti letech léčby vysoké hladiny cholesterolu dnes lékaři prohlašují, že už vědí, že léčba statinem způsobuje impotenci, Alzheimerovu chorobu a deprese?

Lékaři to samozřejmě věděli dávno, jen to nesměli říct. Farmaceutická lobby má zájem prodat statin, takže se vám nezmiňuje o čtyřiceti dalších věcech, které to naruší. Paradigma je nízký cholesterol. V naší léčbě ho využijeme, nepotlačíme.

Vaše léky jsou na bázi homeo­patie?

Ne, jsou to aminokyseliny, vitamíny a minerály. Know-how je v tom, že víte, že když v léku budou tři dávky aminokyseliny a dvě kalia, bude tělo reagovat jinak, než když tam bude jen jedna aminokyselina. Je to hodně složité a hodně si to ceníme. Výhoda je, že to nemá vedlejší účinky.

Proč je vaše biologická léčba tak drahá, proč vyjde na tisíce eur?

Je to hodně individuální práce, kterou nemůžete dělat sériově. Podílí se na ní minimálně čtyři až pět lidí, lékař, biochemik, farmakolog, dva matematici, potravinářský chemik a musí dávat dohromady interakce. Když se dělá bentley, také ho dává ručně dohromady čtyři až pět lidí.

Je nějaká šance, že by se z této biologické léčby stala masová záležitost, takže by pak šla cena dolů?

Může se výrazně rozšířit, ale jako acylpyrin to nikdy nebude. Vy berete v potaz osobnostní profil člověka. Řekněme, že nyní jsme v řádu tisíců ročně, pak by to mohlo být několik miliónů lidí ročně, ne desítek nebo stovek miliónů.

Patříte k lékařům, kteří mohli diagnostikovat slavného německého myslitele Clemense Kubyho, jenž si pádem ze střechy přerušil míchu. Následně se z toho dostal a dodnes chodí, točí filmy a píše knihy.

Kuby rok ležel ochrnutý, o tom jsou rentgenové a jiné snímky. Nicméně vlastní myslí byl v místě přerušení páteře schopen převést signály z nervové sítě na lymfatický systém. Stručně řečeno: jeho impulsy z mozku běží po nervech, a kde je v páteři přerušení tam, si to doplní po lymfatických cévách. On si dovedl svou myslí vytvořit takovou objížďku.

Je to tím, že je tak silně duchovně založený?

Prostě měl záměr, že se uzdraví. Profesor Forejt z vinohradské nemocnice nám kdysi ukazoval ženu, která měla dvojitou rakovinu prsu s metastázami do páteře. Říkal: Studenti, tahle paní měla jasný sarkom kostí a podle statistik se neměla dožít víc než šesti měsíců. Její dceři však bylo šest let a ona si řekla, že ji provdá. Následně řekl: Tak vám ji dnes představuji a oznamuji, že její dcera se právě vdala. To bych chtěl lidem sdělit: Uzdravení je náš vnitřní záměr, je věcí našeho rozhodnutí.

V ekonomii se říká, že optimismus působí jako sebenaplňující proroctví.

Tím se dostáváme na úroveň kvantových teorií, že myšlenka vytváří realitu, přesněji, že ji tvoří pozorovatel svou myšlenkou.

Vraťme se ještě k případu Clemense Kubyho, jehož tragická diagnóza a následné vyléčení jsou známé po celém světě.

S Kubym jsem se několikrát sešel a on mi řekl: Když jsem spadl z té střechy a ve vrtulníku ležel nehybný, nepřipouštěl jsem si, že bych nechodil. V nemocnici mi pak řekli diagnózu zlomeného obratle a přerušené míchy a já je poprosil, že ke mně nesmějí pustit moji rodinu a přátele.

Proč?

Prý by mu jeho žena a kamarádi řekli něco jako: Neboj, Clemensi, my ti na tom vozejku pomůžeme. Řekl mi: Oni by to možná mysleli dobře, ale já už bych ten záměr vyléčit se neměl na sto procent. Princip je v tom, že když uvěříte, že je něco nevyléčitelné, tak se prostě nevyléčíte, a naopak. Proti vůli pacienta nezmůže nic ani biologická léčba.

Kuby na základě svého uzdravení vytvořil systém tzv. mental healingu. Jak jej hodnotíte?

Jeho metoda je bohužel aplikovatelná jen na minimum lidí.

Proč?

Ukažte mi někoho, kdo je schopen meditovat každý den osm hodin po dobu jednoho roku. On to sice chtěl lidi v kursech mental healingu naučit, ale většina přece chce cigarety, coca-colu a bezstarostný život, ne? Žádné sebezapření, sebepopření, sebeodříkání. A hlavně – chtějí jistotu, aby jim někdo řekl: Teď budeš meditovat a za rok se uzdravíš. Ale co když to bude za rok a půl? Fyziologicky je dokázáno, že když chcete dosáhnout nějaké psychické dovednosti, minimální doba tréninku je devadesát dnů. A kdo dnes vydrží něco dělat devadesát dní? To si radši vezme prášek proti bolesti.

Dnes zažíváme explozi tzv. autoimunitních onemocnění. Znamená to, že jedny buňky v těle se zblázní a napadají ty druhé?

Duše dává prostřednictvím těla najevo, že člověk dělá něco špatně. Přes bolestivé klouby dává člověku najevo, že se zbytečně trápí. Jedné mé pacientce zemřela matka a dostala artritidu jako hrom. S psycholožkou se nám podařilo ji přesvědčit, že je to normální běh života a že by měla být vděčná za ten čas, co s ní prožila – a potíže byly pryč. Jestliže budu žít utrpením postřílených lidí na Ukrajině, zahynu taky. Musíme mít radost života tady a teď, to už vůbec neumíme. Místo toho si v sobě nosíme, kdo nám kdy ublížil, podvedl nás – a vnitřně se tím užíráme.

Nárůst autoimunitních onemocnění je reálný, nebo se jen v minulosti takhle nediagnostikovalo?

Určitě jich nebylo tolik. Vedle znečištění ovzduší je nejhorší věcí informační znečištění, protože mysl nestačí všechno sledovat. Dnes stihneme čtyřikrát více věcí než před dvaceti lety, ale tělo se za dvacet let nezměnilo. Když neumíte relaxovat, máte problémy s imunitou.

Co genetika?

Když máte geny na cukrovku nebo rakovinu, těžko s tím cokoli uděláte. Takto dominantních genů je však nanejvýš pět procent. Ty ostatní můžete ovlivnit.

Dá se říct, že pět procent nemocí je nezaviněných a na 95 procentech má člověk podíl?

Jednoznačně. Spouštěčem všeho je stres, který rozlišujeme na eustres a distres. Eustres je ten, který končí, když dokončíme nějaký vyčerpávající projekt. Di­stres je například nekončící buzerace v práci, ničí nás velké ego, že chceme byznys dělat tak nebo tak, pak se z toho trápíme a dostaneme rakovinu nebo roztroušenou sklerózu.

Nemůže váš výklad nemocí vést k tomu, že se lidé začnou masově rozvádět, protože manželské konflikty jsou velkou příčinou stresů?

Ale to není naše vina, ale problém výchovy k partnerství. Když existoval biedermeierovský model muž v práci, žena doma, nikdo se nerozváděl. Pak komunisté udělali z žen novodobé otrokyně, protože je nutili pracovat, a definice rolí se kompletně zhroutila. Následně přišla revoluce a s ní věčně zakomplexované manažerky, které mají práci, práci, práci a nepotřebují chlapa ani děti. Dnešní, chaotická společnost, kde nejsou definovány role, vytváří v domácnostech zostřený stres. Když však přijmete roli, že nejdříve budu dělat to, pak to a nakonec to, nemám problém se stresem, protože vím, co chci.

Nemáte pocit, že velká města jsou dnes plná žen mezi třiceti a pětačtyřiceti, které jsou frustrované z trojúhelníku muž, práce, děti, ale nakonec nedosáhnou úspěchu ani v jednom?

Je to tak, ale kdo by jim ten žádoucí model dal? V Evropě jsem poznal hodně bohatých rodin, v nichž své děti učí přijímat různé role a znají modelové příklady. Tam problémy nejsou, protože jsou děti vedeny k tomu, aby se uměly rozhodovat. Největší průšvih je, že se ženy neumějí rozhodnout.

Hodně městských lidí dělá adrenalinové sporty s odůvodněním, že pouze v tu chvíli mají pocit skutečného života.

Ale oni by mohli žít i jindy, jenže jsou příliš uvězněni v systému. Přes týden je drtí korporátní mentalita velkých firem, takže o víkendu lezou na skály bez jištění, protože se cítí ohromně svobodní. Prostě je tísní bloky, které jim společnost nastavila. Pro zdraví je nejdůležitější být sám sebou a rozhodovat sám o sobě. Zdraví je o tom, že vím, co chci, a vím, co mám dělat. Nenechat se manipulovat systémem.

Vraťme se k původní otázce: Nezpůsobí vaše léčba sériové rozvody?

Asi ano, ale co je příčinou? Nedávno jsem byl v kině na filmu Teorie tygra. To je strašně pravdivý, ale současně děsivý obraz společnosti. Hlavní hrdina nikdy nežil svůj život a musí předstírat Alzheimerovu chorobu, aby mohl být tím, kým chce být. Lidi to berou jako humor, vtip, fór, ale ve skutečnosti to něco vypovídá o dnešní realitě. Napjaté vztahy v rodině vytvářejí dojem pseudobezpečnosti, která udržuje společnost v patologickém běhu. Uvědomte si: vy nemusíte žít, s kým nechcete, vy nemusíte jíst, co vám dávají. Vy nemusíte nic. Co byste naopak měli, je zbořit tyhle umělé světy a nepodléhat strachu. Jinak jste oběť systému a můžete si za to sám.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,880
28,680
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře