nahoru

Země bez práva je zemí zlodějů

Marek Stoniš 26. května 2016 • 00:15
Marek Stoniš
Marek Stoniš
• foto: 
Reflex.cz

Tři transparentní příběhy z poslední doby: radikální levičáci z „autonomního sociálního“ žižkovského centra Klinika byli minulý týden nuceni opustit svou základnu, protože anonym telefonicky oznámil, že v budově je bomba. Policie samozřejmě žádnou nenašla, nicméně v rozporu s logikou i platnými zákony nechala „klinikáře“ objekt obsadit zpět. Přestože v něm dávno nemají co dělat, protože jim skončila nájemní smlouva od Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, tedy vlastníka Kliniky. Policie, jež má mimo jiné chránit majetek před zloději, a pokud obsadím objekt, který nevlastním ani k němu nemám náležitou smlouvu, tak zloděj prostě jsem, nevyužila situace, kdy „klinikáři“ nuceně opustili objekt, a nejenže ho nevyklidila, ale nechala volný průchod následnému bezpráví. Jediný, kdo se v dané situaci zachoval logicky, jsou vlastně squatteři-radikálové. Obsadit, co jim nepatří, a následně vyzývat k třídnímu boji a nerespektování soukromého majetku je podstatou jejich existence, a těžko jim to tedy vyčítat.

Tuční preláti

Příběh druhý je o něco složitější, ale v důsledku stejný, jakým je boj o Kliniku. Volby se blíží a politici stojí na krabicích se svými minulými předvolebními sliby, sliní prst a zjišťují, odkud vane voličská přízeň. Andreje Babiše nevyjímaje, i když nařknout z populismu někoho, kdo navrhuje na prezidenta evropskou komisařku Věru Jourovou, není úplně snadné… Přesto –

i jeho hnutí naskočilo na poněkud přízemní protikatolickou rétoriku a přidalo se ke komunistickému návrhu zákona na devatenáctiprocentní zdanění restitucí církevního majetku. „Slyšel někdo něco o nově otevřených katolických hospicích, o nových nemocnicích, o nové charitativní pomoci? Já zatím ne,“ vysvětlil postoj své strany k novým církevním daním Andrej Babiš. Kromě toho ústy své ministryně pro místní rozvoj Šlechtové zaútočilo hnutí ANO i na církevní vlastnictví sakrálních objektů na Pražském hradě. Navrhuje totiž zestátnit celý areál Pražského hradu, a to přesto, že se prezident Zeman v březnu dohodl s církvemi na majetkovém vyrovnání mezi Hradem a katolickou církví, která mimo jiné získala budovu Nového proboštství nebo klášter svatého Jiří. Podle Šlechtové má ale Hrad „patřit všem“, což by mělo být dokonce zakotveno v ústavě.

Jakkoliv se nám nemusí rozsah církevních restitucí líbit a přestože můžeme mít i oprávněné pochyby o tom, jak probíhá předání majetku církvím, zákon byl prostě přijat a platí.

Vymýšlet nové a nové způsoby, jak a proč se k jednou vracenému majetku znovu dostat, způsobuje jen trapné historické zatemnění mys­li, jak se to při obsáhlé protikatolické argumentaci stalo i zmíněné paní Šlechtové: „Nepřijde mi správné, aby i vzhledem k bouřlivé české historii, v níž katolická církev nesehrávala vždy nejlepší roli, dostali právě katolíci podstatné části Hradu na věčné časy.“ Anebo: „Jakým způsobem chcete chránit prezidentské sídlo, které je vojensky střeženým objektem, když nebudete vědět, co nebo kdo se v určité budově nachází? Co když církev nebo soukromý subjekt nějakou budovu nebo její část pronajme – například zahraničnímu subjektu? Klidně někomu ze Sýrie nebo třeba Afghánistánu… Co pak?“

Až bude ANO spolu s komunisty a částí sociální demokracie obsazovat areál Pražského hradu, mohou si do čela svého průvodu pozvat své mentální spojence z Kliniky.

Peníze smrdí

Třetí příběh nerespektování práva je natolik známý a transparentní, že jej není třeba dopodrobna rozpitvávat: vládnoucí sociální demokracie prohrála soud s advokátem, jenž pro ni kdysi vysoudil Lidový dům, ale nedostal za to dohodnutou smluvní odměnu. Soud pravomocně rozhodl a přikázal straně uhradit příslušnou (ohromující) sumu – včetně penále. Předseda strany a premiér této země Bohuslav Sobotka se soudnímu rozhodnutí vzepřel a použil při tom podobných argumentů jako svatá Karla Šlechtová – například že není jisté, kam by advokát peníze uložil, jestli by náhodou neskončily někde v daňových rájích a podobně.

Jaká starost o peníze, které mi nepatří!

V této chvíli vůbec nejde o to, jestli a jak moc nám leží nebo neleží na srdci osud jedné zchátralé budovy na Žižkové, zda souhlasíme se způsobem narovnání majetkových křivd a jestli nám přijde divné, proč by jeden advokát k ohromnému majetku měl přijít. Hraje se o náš všeobecný respekt k právu a přijatým zákonům.

Na první pohled se to nezdá, ale tato země se opravdu ocitá na křižovatce – buď budeme ctít zákony včetně práva na soukromý majetek, nebo u nás vypukne všeobecná Klinika.

Vyberte si.



Diskuse ke článku

 

Kurzy měn
25,470
20,860
28,660
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
Nejčtenější
Komentáře